Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Taro nebuď pitomá" °51°

Minulý díl:

Teď jsem to byla znovu já, kdo se odtáhl, abych mu mohla vtisknout pusu.
Měla být jen lehká, ale on byl ten co jí prohloubil. Projela mnou elektřina. Lehce jsem se zachvěla a nechala jej, aby nepřestával.  Přesto se ale odtáhl.

,, Promiň. Neovládl jsem se.“ řekl mi.

,, Neodtáhla jsem se. Chtěla jsem to tak jako ty. Nemáš se proč omlouvat.“ nemělo cenu už něco zapírat a řekla jsem mu to na rovinu.

Podíval se na mě a usmál se. Znovu se ke mě naklonil a políbil mě. Lehce, ale přitom mi to dokázalo vyrazit dech...

Láska je krásný cit, pro který by byli někteří schopni umírat.

_____________________________________

Nechala jsem jej. Políbit mě.
Odtáhli jsme se od sebe a chvilku bylo to trapné ticho.

,, Jak na tom vlastně jsme?“ překazila jsem to ticho mezi námi.

,, Netuším.“ přiznal mi a já najednou nevěděla, proč jsem se ptala.

,, Rád bych ti na to odpověděl, ale sám již nevím, jaká by byla má odpověď.“ dořekl.

,, V pohodě.“ řekla jsem.

Byl již konec tréninku a já radši už chtěla jít domů, za Tarou samozřejmě.
Chvilku jsme si stříleli a nakonec jsem se šla dojít převléct na střídačku. Chvílemi jsem se koukla směrem k Fredovi a nemohla si nevšimnout, že sem občas také zabloudil pohledem.
Ke konci u rozloučení bylo menší trapné ticho.

,, Tak teda asi ahoj.“ řekla jsem, jelikož jsem nevěděla, jak se s ním rozloučit.

Objetí? Jen tak říct a odejít? Nebo lehká pusa.. achjo.

,, Jo ahoj.“ řekl.

Společně jsme vyšli ven a ještě jednou jsme se rozloučili.
On se ale ještě rychle otočil a vtiskl mi malou letmou pusu na pusu.

Zaculila jsem se jak malá a pokračovala cestou domů, kde na mě už netrpělivě čekala Tara. Ta mě určitě zahrne otázkami, na které nejsem psychicky a určitě i fyzicky připravena. Její otázky jsou navíc zdlouhavé a já na to obvykle nemám náladu.
Šla jsem cestou, pokryta byla sněhem bílým a já si vyšlapala vlastní cestu uprostřed chodníku. Nohy se mi bořili do sněhu, bylo mi to ale jedno.
Byla už docela velká tma, ale ne tak velká, jelikož tu byli pouliční lampy. Ty osvětlovali cestu a okolí, ne tak moc, ne málo prostě tak akorát.

Už při vchodu do našeho domu, mi šla otevřít Tara. Nedočkavě se na mě zazubila a zřejmě už byla připravena na svůj útok a proud otázek.
Pomohla mi vzít i věci do obýváku, což také u ní nebylo zvykem..

,, Tak co by si ráda věděla.“ vzdychla jsem a čekala na otázky z její strany.
Udělala na mě obličej, který jasně říkal, že neví o čem mluvím.

,, No jen říkej, ptej se a zaval mě otázkami.“ pobídla jsem jí znovu.

,, Dobře. Ani nevíš jak jsem se nemohla dočkat.“ začala.

,, Takže. Jaký byl trénink?“ zeptala se jako první.

,, Docela to šlo.“ řekla jsem svou jednoduchou odpověď a věděla, že jí tahle odpověď stačí, když pokývala hlavou.

,, Co Fred? Byl v pohodě? Vyříkali jste si to mezi sebou? Jak to teď jako je?“ začala a spustila tu svou lavinu otázek na mou unavenou osobu.

Chraň bůh mou ruku, jinak jí zabiju.

,, V klidu. Jako první... Fred úplně v pohodě. Ne nevyříkali jsme si to. Jak to teď je? To sama bohužel nevím.“ odpovídajíc jí na otázky jsem se posadila kousek od ní na pohovku.

,, Ale to jste furt kamarádi nebo jak?“

,, Ne. Nebo asi jo. Já ani nevím Taro.“ řekla jsem popravdě.

,, Takže takoví lepší kamarádi?“ zeptala se.

,, Zřejmě. Ale spát s ním jako jeho "lepší kamarádka" nebudu.“ řekla jsem a při slovech lepší kamarádka udělala ve vzduchu uvozovky.

,, Dobře no. A jaký je?“

,, Nebo co se o něm říká a tak.“ pokračovala.

,, Říká se a říkalo se, že je děvkař. Že je na holky na jednu noc a podobně. Jinak je moc fajn. Dobře se s ním povídá a občas, když chce je i vtipný. Prostě takový vysněný ideál holky. Je hezkej, vysokej, milej a ten úsměv.“ při těch slovech mi naběhla husí kůže. Má slova nešli jen pouze z mé paměti, mysli. Ale i srdce začalo pomalu promlouvat a dostávalo se ke slovu.

,, Máš někde fotku nebo mi najdi jeho Facebook.“ řekla a s nadšením se vrhla pro můj mobil, jelikož jsem jí kývla hlavou na souhlas, že mám někde fotku.

,, Třeba tady mám jednu. Spíše jednu a jedinou.“ řekla jsem a ukázala obrazovkou směrem k ní.

,, Páni.“ vydechla.

Má slova Taro.

,, Kde si tu fotku vzala?“ zeptala se a nemohla stejně odvrátit zrak a svou pozornost od fotky, která teď byla na obrazovce před ní.

Ta fotka byla vyfocena mnou. Jedna jediná fotka.

,, Tu jsem fotila já. Zrovna si sedal na místo vedle mě a já jej prosto vyfotila. Chtěla jsem vyfotit nějakou hroznou fotku, ale on na všech vypadá úžasně.“ řekla jsem a přiznala pravdu.

,,Měli jsme s Fredem jakýsi týden, fotili jsme pouze sebe navzájem, abychom měli co nejhorší fotku toho druhého. Já samozřejmě měla spíše jen ty jeho dobré a hezké fotky.. zatímco on má moje pitomé. Nejsem tak moc fotogenická jako on.“ pokračovala jsem a dokončila tak svůj větší monolog.

,, Takže i on má tvé fotky?“

,, Jo má je. Bohužel ty ne moc hezký. Ale ta jedna byla dobrá, ta kterou pořídili před tím plesem.“ konstatovala jsem a ona se usmála.

,, Řekni mi o něm něco.“ vybídla mě a já chtě nechtě začala povídat.

Takhle jsme strávili celý večer a nakonec mi dala okolo půlnoci klid a já se mohla naložit do vroucí vany s bublinkami.
Zítra nikam nejdu, pomyslela jsem si, když jsem usínala.
Také že jsem nehodlala nic dělat. Užívat si jen svou postel, udělat si maximálně kafe a nebo horkou čokoládu a jídlo. Jinak zůstanu v posteli.

Pozdní díl. Snad vám to nevadí❤
Moc vám chci poděkovat za ta úžasná čísla❤❤❤

↓
👑👑👑
1, 85 K
↑

Děkuju❤

Vaše❤
xxxx