Zaťukal jsem na dveře Namjoonova studia. Chtěl se mnou kvůli něčemu mluvit. Když se ozvalo dále, otevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř. Seděl za počítačem, ale hned se na mě otočil. Sedl jsem si do křesla a čekal na to co mi chce říct.
,,Takže, zaprvé nevím jestli ti to kluci řekli, ale za deset dní budeme mít koncert, takže budeme muset dost trénovat. Zadruhé v nejbližší době budeš muset nahrát pár svých částí, abychom to mohli začít mixovat." Celou dobu jsem jen seděl a pokyvoval hlavou. On se na mě usmíval.
,,Už můžeš jít." Řekl a otočil se. Byl jsem překvapený, protože mi to všechno mohl říct v přítomnosti kluků. Už jsem otevíral dveře, když na mě promluvil.
,,Tae nebuď smutný kvůli Yoongimu. Chce to čas a nechá toho." Byl jsem vděčný za Namjoonova slova. Namjoon byl vždy ochotný pomoct. Nejen že byl ten nejlepší leader vůbec, byl i skvělý přítel. Člověk se kterým se nikdy nenudíte. Sice jsme se ho občas báli, hlavně když něco zničil. To jsme se mu klidně vyhýbali obloukem, jen aby se nám nic nestallet To bylo hlavně po debutu, ale i když jsme byli starší, nikdy jsme si neodpustili ty vtipy o jeho ničivé síle.
Namjoonův zbývající čas: 28 let, 136 dnů, 13 hodin, 57 sekund.
***
Aloha
Po skoro týdnu, tu je nová část. I love you all my sweethearts.❤❤❤❤❤❤❤
-dadinkaz
