Jeho úsměv✔

//7//

Kou se napil teplého čaje, který jsem mu udělala a dělal jakoby se nic nestalo. Když jsem se chystala připravit večeři, nemohla jsem najít jednu ingredienci. ,,Ale ne.." povzdechla jsem. ,,Co se děje?" zeptal se Kou. ,,Vypadá to, že jsem něco zapomněla koupit." odpověděla jsem trošku zklamaně. ,,Tak objednejme pizzu!" vykřikl nadšeně Kou. ,,A nebude ti to vadit?" zeptala jsem se. Kou jen nesouhlasně zakýval hlavou. Popadla jsem telefon a vytočila číslo do pizzerie. Mezitím co telefon vyzváněl jsem se zeptala Koua: ,,Jakou si chceš dát?" ,,To nechám na tobě." a při dořeknutí posledního slova na mě mrkl.
  

,,Dobrý večer. Dovolali jste se do pizzerie, jaké je vaše přání?" ozval se mužský hlas z telefonu. ,,D-dobrý večer. Ehm, ráda bych si objednala jednu velkou šunkovou pizzu." řekla jsem. Pak už jsem jen nadiktovala adresu mého domu. ,,Dobrá, za 15 minut tam budeme." řekl muž z pizzerie. ,,Děkuji." poděkovala jsem a vypnula hovor. ,,Budou tu za 15 minut." řekla jsem a otočila se na Koua. Ten ale jen nepřítomně hleděl z okna. Vysunula jsem židli a sedla si vedle něho. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se. ,,P-promiň, jen jsem o něčem přemýšlel." otočil se na mě a pousmál se.
  

Svůj úsměv jsem mu opětovala. ,,Tak co budeme dělat než dorazí pizza?" zeptala jsem se. ,,Budeme si povídat." řekl Kou a zasmál se. Ze začátku jsem si myslela, že bude jen hromové ticho než pizza dorazí. Ale to se ve zlomku vteřiny zlomilo. Začali jsme si povídat všem možném. Mě to připadalo jako 5 minut, ale ve skutečnosti už uběhlo 15 minut. Během chvilky se ozval zvonek. Rychle jsem se postavila, ale Kou mě za tričko zatáhl zpátky na židli. ,,Já tam skočím." řekl a zamířil ke dveřím. ,,D-dobře?" řekla jsem trochu zmateně.
  

Kou se asi po 1 minutě vrátil s pizzou. ,,Oh, kolik to stálo? Hned ti to vrátím." vykřikla jsem a začala v tašce hledat peněženku. ,,Nemusíš mi to vracet." ,,A-ale.." vykoktala jsem. Kou se jen usmál a pohladil mě po vlasech. Já jen mlčela a zvedla svůj pohled na Koua. Cítila jsem jak se mi rozbušilo srdce. Chvílemi jsem se bála, že to snad i uslyší. Kou vzal jeden trojúhelníček z krabice a dal mi ho před ústa. ,,Aaaa." řekl Kou. ,,C-co to děláš?" ,,Heh, krmím tě." I když mi to bylo trapné, otevřela jsem pusu a ukousla špičku pizzy. ,,Je dobrá?" zeptal se Kou s úsměvem na tváři. Já jsem jen souhlasně přikývla.


 
Po mé odpovědi se do ní Kou taky zakousl. ,,Hmm, měla jsi pravdu. Vybrala jsi dobře." řekl a zasmál se na mě.  Pizzu jsme měli po chvilce snědenou. Sice jsem objednala velkou, ale mám pocit, že si to spletli a dali nám malou. ,,Už budu muset jít domů." Kou se postavil a na rameno si přehodil tašku. ,,O-oh, dobře." Začala jsem si obouvat boty. ,,Nemusíš jít se mnou. Venku už je tma. Kdyby jsi se pak vracela domů sama, mohlo by se ti něco stát." zastavil mě Kou. ,,Co to povídáš, nic se mi nestane." zasmála jsem se. ,,Satsuki!" vykřikl, ,,Nedělej si z toho srandu...prosím. Neodpustil bych si, kdyby se ti kvůli mě něco stalo. Prostě tu zůstaň."  ,,D-dobře, chápu." ,,Děkuji." řekl Kou. Otevřel dveře a vyšel z domu. U branky mi ještě zamával. ,,Ty buď taky opatrný prosím." pošeptala jsem si sama pro sebe.



 
Zavřela jsem dveře a vrátila se zpátky do kuchyně, abych uklidila. Na stole jsem si všimla nedopitého čaje, který tu Kou zanechal. Dotkla jsem se hrnku abych zjistila jestli je čaj ještě teplý,  a byl. Vzala jsem si ho do obýváku, kde jsem si zapnula televizi a sledovala jsem různé pořady. Oběma rukama jsem držela hrníček s čajem a pomalu jsem ho dopíjela po Kouovi [Kóovi]. Pak už jsem se šla jen vysprchovat a šla si lehnout. Než jsem usnula, přemýšlela jsem nad Kouem [Kóem].