RammLive

Chvilka před odletem

,,Evo, Evo probuď se."

Zatřásly se mnou ruce. Otevřela jsem oči a podívala se do těch Katiných. Když zaregistrovala, že už jsem vzhůru, posadila se zpátky do křesla.
Narovnala jsem se a podívala se na stolek přede mnou. Byl plný prázdných kelímků od kafe, co jsme si koupily v kavárně naproti bytu.

,,Proč to letadlo letí tak pozdě?"

,,Spíš tak brzo," odpověděla jsem a zívla si.

Kat se podívala na batohy u dveří.

,,Kdyže pro nás přijede Richard?"

,,Říkal, že ve dvě ráno tu bude."

,,A to bude?"

Podívala jsem se na hodinky na mé levé ruce.

,,Za hodinu."

,,Uhhhh," zaprotestovala Kat.

Zavřela oči, položila hlavu na opěradlo křesla a za chvíli už oddechovala.

Podívala jsem se ven z okna na tmavý a zároveň osvětlený New York.

,,Asi půjdu pro další kafe."

,,Hmmm-hm," zabručela Kat na souhlas a zavrtěla se v křesle.

Vstala jsem, přehodila přes sebe džísku a vyšla z bytu.

Otevřela jsem vchodový dveře a okamžitě mě ovanul vlhký večerní větřík, který zapáchal velkoměstem. Přesně jako první den. Zhluboka jsem se nadechla. Tak na tenhle smrad v životě nezapomenu, usmála jsem se a přešla silnici. Ale nemyslete si, že to bylo hned. Přejít mi ji zabralo několik minut.

,,One americano and cappucino, please."

Mladík za pultem to otráveně naťukal na obrazovku pokladny.

,,5$ please."

Nechala jsem mu dvoudolarový dýško a doufala, že mu to trochu zlepší náladu, ale nezlepšilo.

Ani jsem se mu nedivila. Taky bych nechtěla stát celou noc za pultem a myslet na tu měkkou rajskou zahradu, která leží ladem v mém baráku. Což ona teď leží.

Vzala jsem si kelímky s kafem a šla si sednout ke stolu.

Vzpomněla jsem si na Kurta.

Už se nemůžu dočkat až ho uvidím.

Zadívala jsem se ven z okna a sledovala, jak se na zaprášeném chodníku objevovaly malé kapky vody. 

Zavzpomínala jsem s úsměvem na včerejšek. Konkrétně na reakci Kat, když jsem jí oznámila, že s námi letí i Richard. 

,,To si děláš prdel! Že jo? Že si děláš prdel?!" vykřikovala po celým bytě. 

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se potlačit smích, který se mi dral z hrdla, když jsem pozorovala, jak Kat pochoduje od jednoho rohu bytu do druhýho a něco si mumlá. 

,,That cappuccino is for me? You didn't have to." (To cappucino je pro mě? To jsi nemusela.)

Vytrhl mě Richardův hlas ze vzpomínek, sedl si přede mě a natahoval se po kelímku.

,,I have to disappoint you, but it is for me." (Musím tě zklamat, ale je pro mě.)

Uchopila jsem kelímek těsně před tím, než to udělal on. Se zvednutým obočím se podíval na druhý kelímek.