Zlatý Pohár

2.

"Musíme najít ten pohár."
"Souhlasím, pane."
"Musíš najít ty děti."
"Ano, pane."
"Nesmíme si dovolit chybu."
"Ano, pane."
"Zítra vyrazíš. Můžeš odejít."
"Děkuji, pane."
Dívka se otočila a pomalu ladným krokem mířila ke dveřím.
"Koram,"
Dívka se otočila. Nepodívala se však muži sedícího na vysokém trůnu do očí. Seděl tam v tmavém obleku s červenými detaily. Na hlavě měl vysokou tmavou korunu a seděl si na dlouhém plášti.
Ona sama působila silným sebevědomým dojmem. Její tmavá poplá kombinéza ji zvíraznila hubenou postavu. Ramena ji zdobily veliké kovové rohy a vlasy měla stáhlé a svázané vysoko v dlouhém měděném, úzkém válci tak, že ji z něj visely jen konečky vlasů.
"nezklam mě."
"Ne, otče." Otočila se a odešla ze sálu.
Dveře se za ní zabouchly. Okamžitě se věnovala sluhovi, který stál za dveřmi.
"Připrav mi koně, zbraně a dost zásob a hlavně vodu."
"Princezno, chcete sebou i posily?"
"Ne. Tohle musím udělat sama."
"Dobře , má paní."
"Nejsem tvá paní. Zatím ještě ne."
"Princezno, otec je již starý. Každý věří, že budete dobrá královna."
"Nemův takhle. Otec je stále plný sil a schopen vlády. Sám by vyrazil do boje, kdyby bylo nutno. Nepřemýšlim nad tím až nastane čas budu připravená, ale do té doby musím ukázat králi, čeho jsem schopna. Připrav mi mapy a plány do knihovny."
"Dobrá, má princezno."
Koram odkračela po chodbě. Její vysoké kozačky sahající nad kolena dávali najevo její pochod. Její tvář nic nevyjadřovala.
Dostala úkol. Nesmí zklamat. Musí mu dokázat, že i přestože je dívka, bude stejně dobrá královna i bojovnice. Lepší než Gardo. Králův milovaný synovec, který získá vládu pokud Koram nebude taková, jaká má být. Koram věděla, že je lepší vůdce a mnohem lepší bojovník než on, ale královna neseděla na trůně již tisíc dvě stě let. Bude těžké prosadit se před králem. A i přestože je jeho dcerou nic to nemění. To, že je princezna je jen náhoda. Král chtěl syna, kterého nemá. Je těžké krále přesvědčit, že i ona může být dobrou královnou.