Life with cat ~ Larry {POZASTAVENO}

6.

Pousmál jsem se a vstal i s ním na rukou.
"Podívej, pan doktor je hodný, není se čeho bát. Jenom se podívá, proč tě ta nožka bolí," šeptal jsem mu do ouška.
Vešli jsme dovnitř a já Harryho usadil na lehátko, problém ale byl, že se ode mě nechtěl odtrhnout, takže jsem stál při něm, přičemž se mě drželi jako klíště.
"Tak, co vás trápí?" úsmál se vlídně.
"Tady Harrymu se dneska zasekla noh v zábradlí na schodišti a prý ho to moc bolí."
Zkoumavě si nás přeměřil pohledem a vstal, přičemž šel blíž k nám. "Tak se na to podíváme... kde tě to bolí Harry?"

Ten pán se na mě nehezky díval. Byl celý v bílem, kňučel jsem. Všude kolem byla bílá a kovové nářadí, které mě děsilo. Bylo to tam tak jiné a děsivé. Pomocí zdravé nohy a ruky jsem vyskočil na Louise a rozbrečel se. Zběsile jsem mňoukal a snažil se utéct.
"Harry nechce, Harry chce jít domů! Harry nechce, Harry se bojí!" kňučel jsem. Určitě mě chce ten doktor přišpendlit k lehátku a týrat mě! Určitě!
Strešně jsem se bál!

"Ne ne ne, Harry, pan doktor ti neublíží, opravdu. Nemusíš se bát, shhh. Prosím, uklidni se koťátko moje. Jsem tu přece s tebou, nic se ti nestane. Pan doktor se ti jenom podívá na tu nohu, dobře?" Opatrně jsem ho pokládal zpátky, avšak hlavu měl pořád schovanou u mě. Pan doktor se chápavě usmál a z kapsy vybral lízátko.
"Podívej, co pro tebe pan doktor má, " pronesl jsem s úsměvem a Harry opravdu vykoukl. "Ale dostaneš ho jen když se nebudeš bát, zkusíš to a budeš hodná kočička?"

"Určitě jsou v něm léky!!" vykřikl jsem a zachumlal si hlavičku zpět do jeho ramene. "Lou já chci pryč!" zakňučel jsem a následně zavyl, když se mé bolavé nohy dotkly studené prsty. "Studí,studí, studí!" vypískl jsem a švihl ocáskem, aby přestal. Nechci tady být!

"Prosím Harry, podívej se na mě," klekl jsem si a do obou rukou vzal jeho tváře, aby se mi tak mohl dívat do očí. Viděl jsem mu v nich strach a bolest. Ale hned jak se na mě podíval, přestal s sebou házet. Doktor tak začal, pomalu a aby to skoro vůbec necítil, dělat svoji práci.
"Harry, ty to tady zvládneš, když budeš hodný, můžeme se společně doma mazlit, co říkáš?"

"Ano, prosím, moc moc prosím!" zavrněl jsem a Loui mě pohladil po hlavince. "Dobře, vydržím."
Kňučel jsem, ale už jsem seděl. A ani sebou nehnul, ikdyž mě kotník moc bolel.

"Vidíš, jaký hodný kocourek je z tebe," pousmál jsem se, vstal a objal ho kolem ramen.
Harry se rozhodl místo doktora zkoumat okolí. Bylo vidět, že se mu tady nelíbí, ale asi se opravdu chtěl moc mazlit, protože nic neřekl a hezky seděl.

Doktor mi ošetřoval nohu, zatímco jsem seděl a sledoval okolí. Všechno bylo lepší než dívat se na něj a na to, co dělá. Najednou jsem ale zaslech známé kovové cinkání a v doktorově ruce se objevila injekce. Zděšeně jsem se skroutil do klubíčka a začal bázlivě mňoukat.
"Harry nechce injekci! Harry nechce zemřít, prosím, Harry nechce!"

Objal jsem ho a snažil se ho dostat zpátky do stavu, kdy byl v klidu.
"Harry, neboj se, neumřeš. Tady pan doktor ti jenom píchne injekci, trochu to štípne a půjdeme domů, ano?" Vrtěl hlavou. "Noták Harry, jinak se mazli nebudeme, slíbil jsem ti to jenom, když budeš hodný." Vyděšeně na mě koukl.

On řekl, že se nebudeme mazlit, ale já se chtěl moc moc mazlit. Ta jehla byla určitě napuštěná látkou, která zabíjela zvířátka, která byli se mnou v útulku. Rychle jsem kroutil hlavičkou.
"Lou, slíbíš mi, že Harry neumře?" zeptal jsem se a on kývl hlavou. Opatrně, pomaloučku jsem vystřel nožku a když jehla protla mou kůži, potichounku jsem mňoukl.

"Slibuju," přikývl jsem a sledoval, jak drží, i když se mu to nelíbilo.
Doktor mu látku vpustil do nohy a pak jehlu vytáhl.
"Vidíš, jak hezky si to zvládl. Jsi moc šikovný," usmál jsem se na Harryho a podrbal ho mezi ušima, načež slastně zavrněl. Omotal mi ruce kolem trupu a hlavičku mi otřel o bříško.

Spokojeně jsem obejmul ručkama mého páníčka a stáhl si nohu zpět k sobě. Chctěl jsem být s ním. Ikdyž mě nožka moc bolela.
"Loui? Jdeme domů? Prosííím!"

"Ještě minutku, Harry. Pak půjdeme," usmál jsem se, pohladil ho a čekal, co nám řekne doktor, který k nám zrovna šel."Takže, nic vážného s nohou Harry nemá, jenom malinko odřené a pokroucený kotník, ale jako poloviční zvířátko to nesnáší moc dobře. Pár týdnů si poleží s obvazem na noze a všechno bude dobré. Tady máte mastičku a léky proti bolesti. Kdyby to bolelo moc, přijďte znova." S úsměvem jsme si potřásli rukami, dal mi tu mastičku s léky a Harrymu podal to lízátko.

Nesměle jsem si sebral lízatko z ruky doktora a pomaloučku jsem poskakoval po jedné noze. Pomaloučku jsem doskackal až do auta. Skroutil jsem se na zadní sedadla a koukal ven oknem.
"Nožička bolí," mňouknul jsem.

"To nic Harry, už to bude jenom lepší, dobře? Slibuju," usmál jsem se na něj přes zpětné zrcátko.
Zastavil jsem před domem a pomohl Harrymu ven. Chtěl jít domů po svých, ale já ho zvedl jako princeznu. "Říkal si, že to bolí." Zachichotal se a pevně mě obejmul kolem krku.
V pokoji jsem ho položil na postel a lehl si k němu. "Byl si hodný. Zasloužíš si to mazlení."

Když to řekl, byl jsem taaak rád! Ale i tak jsem tomu moc nechtěl věřit.
"Ale vždyť Harry nebyl hodný kocourek, Harry brečel a neposlouchal! Jak je možné, že si Harry zaslouží mazlení?" mňoukl jsem zmateně zpod polštaře, pod který jsem si schoval hlavičku. Vonělo to mým páníčkem. Tak krásnou vůni jsem snad ještě necítil! Byla krásná jako on.

"Ale nakonec si to přece zvládl, nebo ne?" úsmál jsem se a objal ho kolem pasu. "Jinak by ti pan doktor nedal to lízátko." Harry se zamyslel.

Viděl jsem, jak vdechuje moji vůni z polštáře. Ušklíbl jsem si. Myslel si, že ho nevidím, ale viděl. "Copak, copak, někomu tady snad voním? "

"Neeeeee!" vymňoukl jsem nahlas a zamotal jsem se do klubíčka na jeho hruď. Byl jsem tak spokojený a začal jsem stříhat oušky a pomalu jsem vrtěl ocáskem doprava a doleva.

"Že ne?" zaculil jsem se a podrbal ho na zádech, načež se natáhl přese mě a začal mňoukat a vrnět.
"Hodné kočičky nelžou Harry," ušklíbl jsem se a začal ho lechtat na bocích a bříšku. Harry se smál na celý pokoj a chtěl se ode mě dostat co nejdál, ale já ho nepustil.

On mě začal lechtat! On mě opravdu začal lechtat! Nemohl jsem se udržet a začal se smát na celý pokoj. Mňoukal jsem a kroutil se.
"H-Hod...Hodný pá-pániček to-tohle neděl-lá!" vykřikl jsem se smíchem. Pomalu mi dochádzel dech a už jsem se ani nesmál, má žebra pálila. Nevěděl jsem, co dělat, protože mě nenechal ujít, a tak jsem ho kousl do ruky a v té sekundě jsem utekl pod postel.

Celkem to bolelo. Má dosti silné zoubky. Oklepal jsem si ruku a podíval se kolem.
Naklonil jsem se přes postel, takže jsem byl hlavou dolů a síval se na Harryho.
"Notaaak, Harry, copak tam děláš?" zasmál jsem se, ale on dál dělal uraženého. Stočil se do klubka a ke mně zády.
Natočil jsem hlavu a pak se ušklíbl. Vytáhl jsem se zpátky nahoru a pohodlně si lehl.
"Tak já se tedy budu mazlit sám," pokrčil jsem rameny a objal se pažemi, čekaje, co Harry udělá.