Lovci

Prolog

Kara seděla na skalnatém pahorku uprostřed lesa. Zatímco pozorovala záři hvězd, přisedl si k ní její kamarád. Začínající lovec, Tony.
Ona také patřila mezi začátečníky stejně jako on. Velké listnaté stromy obklopovaly lesní krajinu a nějakým způsobem ji zkrášlovaly. Pohybovaly se ze strany na stranu. Vypadalo to, jako kdyby právě mezi sebou vedly válku. Tedy aspoň Kara takhle vždycky snila.

„Ty hvězdy jsou nádherné. Smůla, že není život stejně lehký jako ho mají hvězdy," řekl Tony, aby prolomil to strašné ticho.

„Máš pravdu," souhlasila s ním a trochu se pousmála.

Bohužel jejich hezké dívání se na hvězdnou oblohu, přerušil zvuk v křoví. Kara se rychle zvedla ze země. Do svých rukou chytla luk a vytáhla šíp. To stejné udělal pro jistotu i Tony. Vždy se hodila nějáká pomoc.
V zápětí z toho tajemného křoví vylezl pan Corwin, tedy vedoucí, jakéhosi oddílu začínající lovců. Vypadl velmi rozzuřeně, to asi z toho důvodu, že nesnášel, když někdo po večerce chodil ven. Měli to přísně zakázané.

„Jak mi to chcete vysvětlit," odvětil a celou tu dobu, dokud neodpověděli, jim hleděl do očí. Což Tonyho, trochu i Karu, deprimovalo.

„Ehm. No, vy víte, jak tohle místo s Karou milujeme. Nemůžete nám to jen tak zakázat," snažil se z toho vykroutit. Věděl dost dobře, co by pro ně takový zákaz znamenal.

„Tony, dost dobře víš, že je to jedno pravidlo ze všech dvaceti. Nedá se to jen tak odpustit, takže budete muset uklízet ve výcvikovém centru," vydal ze sebe docela hrubým hlasem. Kara se snažila udržet si chladnou hlavu, ačkoliv to nešlo. Už od začátku byli všichni lovci informováni o tom, že nesmějí porušit žádné ze všech dvaceti pravidel. Když tak učiní, je to špatně.

Naštěstí ne vždy jsou tak kruté tresty. Jelikož porušili jen pravidlo druhé, což ještě vzhledem k okolnosti není tak hrozné, můžou být v klidu. Kdyby však porušili patnácté či jiné pravidlo, byl by to průšvih. Hrozil by jim horší trest, než-li tento.

„Tak dobře," řekl otráveně Tony. Kara z toho také neměla radost, avšak pravidla jsou pravidla.