Doubtful dawn

Začátek konce

V prázdném a zdevastovaném bytě sedí muž. Byt je zničený, všude prach a shnilé zdi jsou porostlé mechem. Muž, který sedí na zemi, je velmi vyzablý a ošumtělý, je poznat že toho má za sebou hodně, vypadá zničeně a také zničený je. Dívá se zamyšleně do země, podle obličeje jde poznat jeho nízký věk. Ve tváři vypadá tvrdě a je vidět,že toho i přes svůj nízký věk hodně zažil.

Ozvaly se rány, někdo se dobývá dovnitř.

"Otevří ty hajzle! Nemáš šanci zdrhnout!"

"Otevři stejně, se tam dostanem, jen to bude trvat dýl!"

"A my budem víc nasraní!"

Muž, který sedí, dělá, jako žeje neslyší. Rozhlíží se po pokoji a přemyšlí. A potom si sám pro sebe zamumlá:

"Stejně zabijou sami sebe, idioti."

A zasmál se. Ten úsměv se záhy proměnil v kamennou tvář a zase se jako kdyby zamyšleně rozhlížel po pokoji. Pak se otočil, posunul se, zasténal bolestí a odhalil ránu na pravém boku, kterou dosud skrýval rukou. Z rány, která vypadala čerstvě, ještě stále tekla krev.

Muž se natáhnul pro svůj batoh a vytahnul z něj malé štěně.

"Tak, a je to tu kámo. Už tě nemůžu chránit," řekl a pohladil psa po hlavě.

"Musíš o sebe postarat sám, tak, jak jsem tě učil."

Pes se na něj nechápavě díval. Muž psa položil na zem.

"Jo a málem bych zapomněl, tohle je teď tvoje."

Muž vytáhnul z kapsy černý obojek a připnul ho na štěně.

"Tak, no vidíš že ti sluší. A ještě něco, nehraj si na hrdinu...až ...až tu nebudu. No nictak se měj kámo."

A ze všech sil se zvednul, vzal štěně do ruky a přivázal ho na kus lana. Upevnil lano a spustil štěně z okna dolů na zem, asi tak dvanáct metrů. Štěně sedole vyvleklo, otočilo a čekalo na muže. Ten však zavřel okno a vrátil se zpátky na své místo. A zase se zamyšleně koukal.

Vytáhnul si z kapsy mobil a sluchátka a pustil si muziku, stále se kamenně koukal do zdi.

Za dveřmi se mezitím ozývaly střídavě nadávky a rány, které dopadaly na dveře. Rána zaránou drtily panty u dveří, které tak tak držely.

Je jen otázkou času, kdy se dveře rozskočí a dovnitř vpadne banda pořádně nasraných vrahůa negramotných, chlastem nasáklejch idiotů, kteří ještěne dávno pracovali jako spodina lidstva a měli sotva zakladní vzdělaní, pomyslel si.

Vážně... vážně zemřu pod rukou těchhle dementních prasat, který pomalu ani neznaj abecedu? Ano, tak to teď je, navrch mají ti nejblbější a nejnemorálnější, všechna špína lidstva je teď šlechta a užívá si to. Všechny, kteří se je pokusí obejít, čeká smrt nebo něco horšího. Sežerou se sami, ten jejich systém nefunguje, neříkam že ten náš fungoval, ale ten jejich je uplnej krach. Jeden imbecilní vůdce střídá druhýho a žadný nevydrží déle, jak měsíc. Vždy senajde jeden, kterej je silnější a blbější, a ten ma také smůlu. Je vidět, že přemýšlejí jako ty nejprimitivnější organismy. A stejně to jsme... nejprimitivnější organismy na týhle zavšivený planetě.