Přednosti čiskokrevných

/2/

Hermiona se ráno probudila cela zpocená a znepokojena tím, co jí čeká. Další den bez Draca a ona vůbec nevěděla, co bude dělat.
Neochotně vylezla z postele, i když venku už podle sluníčka mělo být hezky a teplo, do hradu se Hermiona oblékla tepla. Popadla ze stolu knihu, kterou ji daroval Draco a poté se vydala na snídani.
Samozřejmě ze sin byla téměř prázdná tak  stejně jako chodby ale i učitelský sbor. Sedla na ke svému stolu, knihu položila kousek dál, aby se nezničila a do jednoho z poháru si nalila dýňový džus.
Povzdechla si, opravdu tu nemela nikoho a sama nevěděla, jak tenhle den zvládne Dobre.
Otevřela knihu v půlce svazku a začala číst.

,,Pojď se mnou Grangerová."

,,S tebou rozhodně nikam nepůjdu Malfoyi." zakroutila odhodlaně hlavou a několik kudrnatých pramenů vlasu ji spadlo do obličeje. Draco se jen ušklíbl nad tím , jak paličatá dokázala  být. Popadl ji za ruku a ač nedobrovolně, táhl ji za sebou. Nejdříve vzdorovala a křičela po cele chodbě, ale ani po tom co ji nepustil se začala smát a Draca tenhle smích hladil po duši.
Uviděl před sebou velké točité schody na Astronomickou věž. Prudce zastavil přičemž si od Hermiony vysloužil jen zmatený výraz. Během vteřiny ji popadl a přehodil si ji přes rameno. Poté vyběhával schody. Hermiona se smála, přeci takový únos ještě nikdy nezažila a byla i pro ni novinka jak se samotný Malfoy dokázala chovat. Když ucítila začal čerstvého vzduchu okamžitě se přestala smát. Její mysl jakoby se vrátila do reality a ona věděla, co provedl.
Draco jí jemně položil na zem a hned ho obklopila několika nadávkami, kterých se potřebovala zbavit. On tam jenom stal, pozoroval její rozhorčení a slabě se usmíval. Ač to sám nechápal byla svým způsobem krásná a až moc svůdná. Popošel o několik kroků blíž a její tvar chytil do svých dlaní. Hleděl na ní dlouhou dobu, ale to by nebyli ty její oříškové oči, kdyby ho nestáhly do té propasti samotné náklonnosti a lásky.
Ukradnul si jeden letmý polibek z jejím saténových rtů. Kdyz uviděl, že ani ona neodporuje ukradnul si ještě jeden, ale tentokrat delší a víc prohloubený.

Rychle sebou trhla a zatřepala několikrát hlavou. Tohle nemohlo byt normální. 

,,Stalo se něco slečno Grangerová? Sedíte tu už delší dobu a neobrátila jste byť ani jednu stránku." promluvil na ní jeden z profesoru a když si všimla, že to je profesor Křiklan slabé se usmála. 

,,Mám trochu strach pane profesore."

,,O mladého Malfoye? Slečinko, o toho se nemusíte nikdy v životě bát. Je to silná osobnost, která po vašem boku jenom rozkvetla. Nenechá se zastrašit." 

,,Asi máte pravdu. Tak já mu půjdu alespoň poslat sovu. Moc děkuju profesore." Pobrala všechny svazky a poté odešla do sovince.

Popadla starý pergamen a brko, které nosila stále u sebe a začala pomalu psat.

Nejdražší Draco,
doufám, ze si pobyt doma užíváš, protoze me nesnesitelně chybíš a nemuzu se dočkat neděle, kdy budeme opět spolu. Mam takový divny pocit tak doufám, ze u tebe je vše v pořádku a ja to jen přehráním.

Hermione Granger

Hermiona se ještě jednou podívala na popsány pergamen a poté se rozešla k jedné ze soviček, který poté připevnila pergamen na nožku. Slabě se usmála, když si vzpomněla kolik času tu s Dracem strávili. Pohladila černou sovičku po hlavě.

 ,,Dones to Dracovi Malfoyi." pošeptala k malé sovičce, která okamžitě roztáhla svá křídla a poté vyletěla ze svého hnízda.

Hermiona ji bedlivě pozorovala, obdivovali jejich ladnost v letu.