Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 1. - Nalezení

- Země - 2017 - Kiara -

Uplynuly už měsíce od druhé bitvy o New York a mému byznysu se vcelku daří. Půlka zásluh však patří Owenovi, protože bez něj bych neměla komu prodávat informace, které mám. Když se tak zamýšlím, proč všichni bojují o New York? Je to sice jedno z největších, nejznámějších a nejoblíbenějších měst, ale proč někdo nebojuje i o Washington DC? Stačilo by se dostat do Bílého domu a celá Amerika je v podstatě vaše. Všechny možné jaderné zbraně by se k ovládnutí světa pod výhružkou hodily. Mohlo by být zajímavé, jak se ostatní státy snaží čelit takovéto hrozbě. Zvláště pokud by se musely spojit i země, které se navzájem nenávidí. Přesto, pokud bych byla nějaký superzloduch, tak bych šla po Washingtonu, Moskvě, Paříži, Londýně a Soulu. Ostatní státečky se proti největším mocnostem světa neobrátí.

Měla bych se raději dívat před sebe a nepřemýšlet nad blbostmi, protože jsem před chvílí málem zakopla a spadla na zem. A taky bych se už měla vrátit domů, protože chudák Owen na mě čeká o hladu, než se vrátím s nákupem. Sice jsem toho koupila trochu víc, než bylo potřeba, ale ty placky na tortillu se na mě tak smutně koukaly, že jsem je tam prostě nemohla nechat samotné, čekajíce na někoho jiného. Tak krutá zase nejsem.

Konečně jsem přišla domů a vyšla schody k našemu bytu. Ty tašky s nákupem jsou najednou mnohem těžší, když se jde po schodech. Vytáhla jsem klíče z kapsy, ale když jsem je chtěla dát do zámku a vejít, tak jsem se zarazila.

Zámek byl vylomený a dveře pootevřené. Pustila jsem tašky na zem a vběhla do bytu. Panebože. Je to tu celé rozházené, jako kdyby se tu udála nějaká bitka. Rychle jsem po bytu přelétla pohledem, který strnul na Owenově mobilu. Tak napůl vykukoval zpod rozházených novin. Rychle jsem se k němu sehnula. Jeho sklo bylo nyní popraskané. Na zemi ležely také střepy od sklenice vína, kterou se Owen zřejmě snažil bránit lidem, kteří sem vpadli. Gauč i stůl byly převrácené a z knihovny vypadla všechna moje oblíbená sci-fi díla. „Owene? Owene!" zakřičela jsem v naději, že se jim ubránil, ale bylo to zcela zbytečné.

Prohlédla jsem si zbytek bytu. Kuchyni, ložnici, koupelnu. Tam bylo všechno na svém místě... kromě mé fotky s Owenem, na které jsem ještě měla dlouhé vlasy. Teď mám vlasy cca po lícní kosti ozvláštněny tmavě zeleným ombré. Koukla jsem se všude po bytě, ale ta fotka byla definitivně fuč. Hodně jsem se o Owena bála, ale neměla jsem ani tušení, kdo by po něm nebo po nás mohl jít a něco chtít. Většina státních organizací má peněz dost, stejně tak i Hydra, která by klidně někoho unesla, ale moje informace už jí zachránily hodně hlav, takže v rámci zachování dobrých vztahů raději zaplatí a S.H.I.E.L.D? Ten lidi neunáší, to není jeho styl. Ten si přijde kamarádsky pokecat a domluvit se. Neměla bych se zas tak stresovat, on si poradí. Je na tohle vycvičený.

Rozhodla jsem si malinko se odreagovat úklidem. Postavila jsem stůl i gauč. Zvedla ze země noviny a všechny střepy, nebo alespoň většinu jsem smetáčkem s lopatkou vyhodila do koše. Pak jsem přišla k poličce a zvedala všechny ty známé tituly. Vesmírná Odysea, Darwinie, Den Trifidů, Helikonie-Jaro, Koule... Kdyby tak ti autoři těchto titulů věděli, co skutečně přinese budoucnost. Přišlo by jim to jako fantazírování, které by snad nikdy nemohlo být realitou, ale je.

Najednou mi začne zvonit mobil, který jsem si položila na stůl. Rychle jsem všechny ty knížky v mých rukou položila na poličku a šla se podívat, kdo volá. Neznámé číslo? Hm... jako obvykle.

Zvedla jsem to se slovy: „Dobrý den. Tady Kiara Holmes." „Máme pro vás nabídku," ozval se drsný hluboký hlas. „Poslouchám." Asi se zase nějaká společnost shání po vládních informacích. Ale je krajně neobvyklé, že volají na můj telefon a ne Owenův. „V šest ve skladišti dvanáct. Čtvrtá ulice, Breezy Point." „Omlouvám se, ale setkávám se pouze na rušných místech a navíc nemám teď čas," řekla jsem na odmítnutí, protože musím zjistit co se stalo s Owenem. „Tak byste si ho měla udělat," pokračoval neodbytně ten hlas z mobilu, i přestože jsem teď na práci neměla chuť. Navíc musím najít Owena. „Nemám k tomu pádný důvod." „Být vámi bych přišel, jinak by se mohlo vašemu příteli něco stát, anebo by se mohl zbytek Země dozvědět pár vašich tajemství. A to byste určitě nechtěla," poznamenal a típnul to. Takže už vím, kdo unesl Owena, ale jaká tajemství mohl ten člověk myslet? Moje schopnosti, nebo snad můj původ? Nevím, ale měl pravdu v tom, že tohle mě donutí přijít. Navíc to nemůžu říct policii, ani S.H.I.E.L.D.u, protože by se mohla provalit pravda o mně. S.H.I.E.L.D. na mě naštěstí zapomenul a nechal mě si žít svým životem, proto nechci, aby se o mě začal znovu zajímat.