Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 2. - Krychle

Vzbudila jsem se přivázaná na židli vedle Owena. Malinko jsem sebou cukla, abych zjistila, jak moc jsou ty provazy utáhnuté. Na levé ruce se mi zadřely do zápěstí. Na pravé jsem měla chránič, takže ta to tolik neodnesla, ale pořád jsem měla i ta antimagická pouta, nebo co to bylo. „Owene," zašeptala jsem, abych zjistila, jestli je vůbec na živu. Nereagoval. Malinko jsem drcla svou židlí do jeho židle, ale výsledek byl stejný. „Ten tě nevnímá," řekl Baker. Už ho poznám i podle hlasu. Vyšel ze stínu a postavil se dva metry přede mě. Zřejmě má ze mě strach. „Co jste mu provedli?" Hodně se o Owena bojím a dá se to poznat na první pohled. „Bude v pořádku a alespoň můžeme využít toho, že nás neslyší." Páni, dramatická pauza. Už se bojím co řekne. „Předpokládám, žes mu neřekla ta svá tajemství." „Jaká? Třeba to, že jsem na benzínce ukradla brýle? To se jako nesmí?" Pardón, ale nemohla jsem si to odpustit. Podíval se na mě pohledem: "To jako myslí vážně?" a dodal: „Tak samozřejmě. Je to krádež a ta je ilegální." Teď jsem nasadila takový ten omluvný výraz a řekla: „Ale bylo to v Kanadě. Tam to nevadí ne?" Vevnitř jsem se fakt hodně smála, ale navenek jsem to nesměla dát znát. Nějak se mi to nepovedlo a usmála jsem se. Bakera to se mnou ale očividně přestávalo bavit a přešel rovnou k věci: „Potřebujeme něco získat, ale je to moc dobře zabezpečené, takže ty nám to pomůžeš získat." „Tak dobře, ale proč to všechno divadlo kolem?" začala jsem se zajímat o věci, které mi přišly nadmíru divné. „Nespolupracovala byste. Utekla byste při první příležitosti a takhle máme alespoň nějakou páku navíc." „Stejně jen blafujete," poznamenala jsem i přesto, že jsem teď blafovala já. „Owena můžu klidně kdykoliv zabít, ale chápu. On je pouze 'smrtelník', narozdíl od Vás." Nelíbilo se mi, že na to slovo "smrtelník" přidal divný podtón, ale díky této větě, jsem alespoň zjistila, že ty moje zatracený tajemství zná. Ale odkud?

„No a co přesně mám získat?" zeptala jsem se, protože mi tohle všechno přišlo absurdní. „Je to krychle se symboly. Pátral po ní už Hitler, ale nikdy ji nenašel. Hledal ji na špatném místě a S.H.I.E.L.D. ji objevil v Chile. V nějakém polorozpadlém chrámu. Chrání ji skoro celý S.H.I.E.L.D. a Chilská armáda. A ty se tam dostaneš a získáš ji. Jinak tvůj drahý Owen zemře a tvoje tajemství bude znát celý svět." Dobrý příběh, ale já mám plno dalších otázek: „Proč prostě nevyvoláte někde paniku a pak nezaútočíte na tu krychli?" „Vrchní velení Hydry to neschválilo, takže to musím řešit sám." „Ale proč já?" ptala jsem se na další otázku. „Mám u tebe dluh, nechci, aby tam zemřeli další mí lidé a ty navíc k tomu můžeš vypadat jako kdokoliv." Co má furt s tím dluhem? „Jaký dluh?" Zamyslel se a pak řekl: „Okolo dvaceti tisíc lidí, co kvůli tvé neúplné informaci zařvali." Dobře... tohle je opravdu slušný číslo. „Poslední věc, co mě zajímá," řekla jsem a Baker mávnul rukou, čímž mě vyzval ktomu, abych mluvila. „Jak zajistíte to, že neuteču?" Malinko jsem se při té otázce ušklíbla, ale Baker vypadal spokojený, že už nepopírám svoje tajemství. „Takhle," řekl, vyndal z bundy, něco co vypadalo, jako klíčky od nějakého laciného auta a stiskl menší bílé tlačítko. Chvilku se nic nedělo, ale pak mi tělem projel elektrický šok. Kdybych nebyla přivázaná k té židli, tak bych nejspíše spadla. „Kdybych stiskl ten červený,-tak bys omdlela. Chceš to zkusit?" zeptal se a já hned odpověděla: „Ne, dí..." Ale bohužel mě neposlouchal a v půlce slova mnou projel tak dvakrát, či třikrát silnější proud. Celý svět se se mnou zatočil a já přestala úplně vnímat.

Probudila jsem se, stejně jako předtím na židli, ale tentokrát vedle mě nebyl Owen. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla jsem se. Kam sakra Owena dali? „Váš přítel tu momentálně není," poznamenal Baker, který stál u stolu stejně jako dalších pár lidí. Že by plánovali, jak dostat tu krychli za mojí pomoci? „Taky jsem si všimla." Vím, že je to trošku drzé, ale to nevadí. „Danieli? Můžete prosím?" pokynul jednomu z mužů u stolu. Přišel ke mně a rozvázal mě. Problém byl, že jsem stále měla ty pouta, jinak bych dávno zmizela. Samozřejmě i s Owenem. Pomohl mi se zvednout. Upřímně, bez něj bych se asi nezvedla. A dotáhl mě až k tomu stolu. „Tady je ta krychle," řekl a ukázal na nějaké místo v celozeleném prostředí. „My tě dostaneme maximálně sem," pokračoval a ukázal na malou vesničku jménem Tortel. Celkem zajímavé jméno. Alespoň jsou víc originální, než ti co pojmenovávali místa vUSA. „Zbytek pojedeš autem, které pak odstavíš někde dál, aby nebylo vidět a dojdeš na místo pěšky. Doporučuju, abys na sebe vzala podobu nějakého agenta S.H.I.E.L.D.u, jinak by tě chytili a zábava by skončila." Moc jsem neposlouchala, protože mi ta pouta drtila zápěstí, takže jsem se začínala kroutit. „Nemohli byste mi ta pouta sundat? Pěkně to bolí," řekla jsem úplně mimo téma, ale to u mě není nic nevšedního. Baker se malinko zamyslel a pak kývnul. Pouta se otevřela a s cinknutím dopadla na zem. Dala jsem si ruce před sebe a malinko si promnula zápěstí. „Pak to jenom vezmeš a odejdeš. Můžeš to zpátky vzít klidně tím stejným autem," skončil vysvětlování, ale já měla pár slov na srdci: „Až přinesu krychli, tak pustíte mě i Owena a všichni zapomeneme, že se cokoliv z tohoto stalo." „Ano," řekl trochu nevrlým hlasem. Zřejmě ode mě bude chtít něco dalšího, pokud si usmyslí, že mě bude vydírat s informacemi, ale to už si na Owena budu dávat pozor a klidně i za cenu smrti. „Poslední věc. Chci vidět, že je Owen živý a zdravý."

Chvíli se nic nedělo, ale pak si Baker povzdychl a řekl: „Pojď za mnou." Samozřejmě jsem šla. Co mi taky zbývalo, pokud jsem chtěla, aby to Owen přežil. Musím ho odsud hlavně dostat. Došli jsme k černému závěsu, který Baker odsunul a za ním seděl Owen přivázaný k židli. Začínal už vnímat, ale to co mu dali ho celkem na dost dlouho odrovnalo. Přispěchala jsem k němu a zvedla mu rukama hlavu. „Owene," začala jsem potichu: „Slyšíš mě?" „Kiaro?" zeptal se skoro neslyšným chraptícím hlasem. „Slibuju ti. Všechno tohle bude v pohodě. Jo? Buď v klidu. Dostanu tě odsud," začala jsem slibovat, ale za mnou se ozval smích. „Co je na tomhle vtipnýho?" „Jako páníček s domácím mazlíčkem. Nadřazený a podřazený," začal zase narážet na moje tajemství, která už ani nebyla tajemstvím. „Kiaro? O čem to mluví?" ozval se zase tichý hlas Owena.

No, teď se z toho nějak vyvléct. „To já nevím." Lépe jsem to zachránit fakt nemohla. Někdy překvapuju samu sebe jak moc jsem neschopná. „Oh. Tys to svému příteli neřekla?" otravoval zase Baker. „Buďte zticha," řekla jsem zároveň klidně a naštvaně. „Co o tobě vlastně ví?" prostě ne a ne přestat, což mě už začalo hodně vytáčet. „Všechno, co potřebuje," řekla jsem bez rozmýšlení, čímž jsem si asi úplně podělala reputaci u Owena, ale ten se k tomu raději nevyjadřoval. „Pozemské vztahy jsou založeny na důvěře. Jak by ti mohl věřit, když o tobě neví zhola nic?" Teď mě už fakt, fakt naštval. Bezmyšlenkovitě jsem se otočila a zvedla jsem ho do vzduchu. Nemohl se ani hnout. „Časem by to zjistil," řekla jsem a začala jsem ho malinko škrtit pomocí telekineze. Už jsem ji dlouho nepoužila a měla bych ji někdy čas od času trochu cvičit. Možná bych mohla přidat jeden prvek na parádu. Zvedla jsem ruku a udělala takové to gesto Dartha Vadera, když pomocí síly škrtil ostatní. Baker trochu zachraptěl, ale vyznělo to jako kdyby chtěl říct: „Nejsi nijak odlišitelná od nás ostatních." „Jednou bych mu stejně řekla, že jsem Lokiho dcera. Tak je to fuk," řekla jsem hlavně pro sebe a pro svůj dobrý pocit, který nakonec není tak dobrý, jak jsem čekala, ale je spíš špatný. „Co?" ozvalo se za mnou a já si uvědomila, že jsem to opravdu neměla říkat. Owen na mě musí být určitě hodně naštvaný, že jsem mu to neřekla a momentálně taky hodně zmatený a dezorientovaný, ale teď si to musím vyřídit s Bakerem. Popošla jsem, abych se postavila před něj a měla obličej tak dvacet centimetrů od něj. „Měl bys být rád, že ti vůbec pomáhám. Klidně bych už mohla bejt doma a mít tvoji hlavu vystavenou na zdi." Na poslední slovo jsem dala důraz a zároveň jsem ho nechala spadnout na zem s celkem tvrdým dopadem. On se posadil a já si přidřepla. „Takže se už nikdy nepleťte mezi mě a Owena," řekla jsem už klidně a trochu tišeji. Tu ránu nemohl snad nikdo přeslechnout, takže sem přiběhli všichni ti podřízení Bakera a já musela začít trochu hrát. Postavila jsem se a vzala Bakera za ruku, čímž jsem ho zvedla. „Příště se koukejte, kam šlapete," řekla jsem a malinko se pousmála. Baker jen nevěřícně koukal a já odešla zpět k tomu stolu. I ti jeho posluhovači na mě koukali nevěřícným pohledem, ale na to jsem už zvyklá, když hraju někdy fakt dobře. Jen výmluvy mi moc nejdou. Na tom musim zapracovat.

„Umíš řídit?" zeptal se jeden z přisluhovačů. „S automatem jo," řekla jsem a ještě si prohlížela mapu. „Dobrá a jelikož to je v Chile budeš muset umět tyhle fráze, aby ses alespoň trochu domluvila," pokračoval, ale já jsem ho zvednutím ruky zastavila. „Španělština není jako angličtina a nepoužívá fráze. Je tam volný slovosled," opravila jsem ho, přičemž jsem vzala do rukou ilustraci té krychle. Tak takhle vypadá. Zajímavé symboly. „Prosím?" „Španělsky umím." Položila jsem ji a podívala se na toho otravného člověka. Koukal na mě malinko nedůveřivě a tak jsem to musela vysvětlit: „Vždycky jsem chtěla umět španělsky a podívat se do Jižní Ameriky, navíc se mi to hodí, protože v USA je mnoho Mexičanů, či Hispánců." Je pravda že nadávají skoro pořád, ale USA má alespoň koho zaměstnávat, protože u nich jsou malé mzdy. Dokonce jsem potkala i pár tajných organizací mluvících jen španělsky. Nějaké odborné názvy si sice musím hledat, ale za normálních okolností bych se domluvila.

---------------------------

A tahle poznáte španělštináře xD. Já si to nemohla odpustit. No nic... Kiarka se prořekla a musí získat pro Hydru krychli s Mayskými znaky z držení S.H.I.E.L.D.u. Myslím že je její situace nanejvýš dobrá. No, tak zase jako obvykle... děkuji za přečtení a voty! :D Hasta la vista! :D
[Asta la vista]