Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 3. - S.H.I.E.L.D.

Tak dobře. Jde se na to. Vystoupila jsem z auta, kterým mě sem svezli ti Bakerovi lidi. Měla jsem na sobě šortky a otrhanou bílou košili. A v uchu sluchátko, abych případně mohla dostávat instrukce.

Nejdřív jsem měla zajít za někým, kdo tu uschovává auta s tím, že si od něj mám vyzvednout nějaký modrý Chevrolet. Měl by být starší, ale funkční. Nejdřív si ale dám tortillu, protože jsem na ní měla chuť a stále mám. Přišla jsem k prvnímu stánku a prohlížela si všechny možné tortilly a kebaby. Nejvíc mě ale zaujala tortilla s kuřecím masem.

Do sluchátka se mi ozvalo: „Co to sakra děláš? Drž se plánu." Tiše jsem odpověděla: „Je to jen jedna tortilla. Navíc mám hlad." Přišla jsem na řadu a hned mi španělština přišla na jazyk: „Buenos días. Tortilla con pollo por favor." Pozdravila jsem a řekla si o tortillu s kuřetem. „Hola. Es dos cientos pesos," pozdravil mě nazpět prodavač a řekl si o dvě stě chilských pes. Je to celkem slabá měna oproti dolaru nebo libře, takže jsem jich měla celkem hodně. Dala jsem mu je a on mi dal tortillu. „Gracias. Adiós," poděkovala jsem mu a rozloučila se.

Ani jsem nevnímala, jestli mě pozdravil nazpět, nebo ne. Byla jsem moc okouzlená tou vůní. Zakousla jsemse do ní a začala přemýšlet nad penězi. V Chile je jednodušší být milionářem. Máte milion pesos, ale jenom dva tisíce amerických dolarů, možná méně. Slabší měny jsou namilionařinu lepší. Této myšlence jsem se musela zasmát.

Dojedla jsem svoji tortillu akorát včas, protože jsem zrovna došla k té úschovně aut. Měla ale pěkně blbé jméno. Kdo by sakra pojmenoval úschovnu aut CCC COCHE? Přišla jsem k nějaké hlavnější boudě tam, která měla okno s pultkem. Uvnitř seděl nějaký obézní člověk a nejspíše pěkně kašlal na ostatní a to i svoje zákazníky.

To bude zase domluva. „Buenos días," pozdravila jsem a hned pokračovala:„Tengo un coche aquí." Nevím jestli to vyznělo správně, ale měl by pochopit, že jsem řekla, že tu mám auto. „Nombre," zeptal se mě lhostejně na jméno. „Holmes. Kiara Holmes." „Sí, sí. Holmes. Sígueme," vyzval mě, abych šla za ním, přičemž se ze židle zvedal asi tak pět minut.

Vtipné je, že moje příjmení se ve Španělštině vysloví "Olmes", takže to zní hrozně divně. Takhle to dopadá, když se H ve španělštině nečte.

Dovedl mě k modrému Chevroletu, jak Baker sliboval. Myslela jsem, že bude malinko modernější, ale starší postačí. Hlavně, že má automatickou spojku, protože s manuálem to vůbec neumím. Nasedla jsem a dala jsem mu dvacet pesos dýško. „Hasta la vista," rozloučila jsem se s tím nepříjemným člověkem a šlápla na plyn. Trochu mi zkazil den, ale ten už je tak i tak v hajzlu.

Koukla jsem se na něj do zpětného zrcátka a on prostě odešel zpět na svoje místo s tím jeho nepříjemný obličejem. Jak může být někdo celý den takhle nepříjemný?

Odbočila jsem vpravo, na celkem dost zašlou silnici. „Za chvíli narazíte na kontrolu S.H.I.E.L.D.u, dělejte, že neumíte anglicky," ozvalo se ze sluchátka a já se extrémně lekla. Malinko jsem trhla i volantem, ale naštěstí se mi nic nestalo. Měla bych se přestat takhle lekat.

Chvíli jsem jela a opravdu tam byla kontrola S.H.I.E.L.D.u. Dobře, v klidu. Dělej, že neumíš anglicky. Máš přece dobrý španělský přízvuk.

Zastavili mě a začali se ptát: „Dobrý den, co tu děláte?" „Qué? Lo siento, no entiendo," zeptala jsem se způsobem slova "co?" a omluvila se, že nerozumím.

On se trochu pozastavil, ale musím uznat, byl celkem hezký.„Mlu-ví-te an-gli-cky?" zeptal se polopatě, až mě to štvalo. „Inglés?" zeptala jsem se na angličtinu a hned pokračovala: „Yo no hablo Inglés."