RammLive

Celý to byl jen sen

Rozlepila jsem oči a zvedla hlavu, kterou jsem si podpírala rukou. Krkem mi okamžitě projela ohromná bolest. Zase jsem usnula v práci. Pokaždé, když se mi to stalo, a že se to stávalo často, se mi hlava vyvrátila do nepřirozeného úhlu a vždy po probuzení jsem pociťovala neuvěřitelnou bolest, i když jen na pár minut.
Jenže teď mě spíše než bolest v mém krku zajímal sen, co se mi zdál. Nikdy jsem neměla tak živý sen. Nikdy jsem ve snu nepociťovala tolik emocí, nikdy pro mě doteky ostatních nebyly tak živé. Ještě teď jsem cítila jeho doteky na mém těle. Sice to nebyl první sen o Rammsteinech, ale byl to první sen, který byl tak neuvěřitelně reálný. Jako kdyby tohle byl sen a tamto realita.

Pro jistotu jsem se šťípla do ruky a když se nic nedělo, pouze se mi ono místo zbarvilo do červena, tak jsem si sbalila věci a vyrazila domů. Kousek od budovy se nacházela tramvajová zastávka, nastoupila jsem do přeplněný tramvaje a chytla se kovovýho sloupku.

Sledovala jsem ubíhající pražské ulice a přemýšlela nad tím snem, když mi zavrněl mobil v kapse. Vyndala jsem ho a rozsvítila obrazovku. Přišla zpráva od doktora Fialy:

Dobrý den slečno Salvet,
chtěl bych vás a vašeho snoubence pozvat na zítřejší schůzku ohledně výsledku testů. Budu vás očekávat jako vždycky.Dr.Fiala

Neměla jsem sílu, ani náladu odpovědět, takže jsem zastrčila mobil zpátky do kapsy a dál se unaveně dívala z okna.

O pár minut později už jsem stála před barákem a připravovala se na těch několik desítek schodů, které vedly do našeho bytu.

Jak mi scházel barák. Pocházela jsem z domu v malém městě a stále jsem si nedocházala zvyknout na sice velké město, ale za to malý byt.

49...50...51...52..53...pokaždé když stoupám po těhlech betonových schodech, musím je počítat. Je to už taková má tradice pokaždé když jdu domu z práce.

Odemykám dveře a vstupuju dovnitř. Skopnu z nohou boty a pokračuju do obýváku. Je prázdný, stejně tak jako kuchyň.

,,Johny?" zavolám nejistě.

Nic.

Pokračuju do ložnice, přibližuju se ke dveřím, slyším zvláštní zvuky, zatají se mi dech, vezmu za kliku a otevírám dveře. To, co o pár sekund na to uvidím, mi změní od základu celý život.

Johnyho holá záda se zvedají a klesají, pod ním se schovává nahé ženské tělo a všechny jejich pohyby jsou doprovázeny vzdechy a vrzáním postele.

Najednou uvidím obličej té ženy.

,,Adele?!" vykřiknu.

Adele vyjekne a Johny se na mě hned otočí.

Najednou jako by se zastavil čas. Adele s Johny leží oba nazí na posteli a neskutečně dlouho na mě hledí s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou.

,,Evo, já ti to vysvětlím..." začal Johny, přitom se zvedal z postele a oblíkal si boxerky.

,,Tady neni, co na vysvětlení," odpověděla jsem a civěla před sebe.

Nedokázala jsem se podívat ani na jednoho z nich. Nedokázala jsem udělat krok, pohyb, nic, najednou mě všechno zradilo.