Smrt je blízko

Vraťme se na pláž!

Objevila jsem se v pokoji, ve kterém se ztratil Vašek. Ani jsem se pořádně nerozhlížela a utíkala jsem ke dveřím, které byly otevřené. Naštěstí. Rozhodla jsem se, že najdu Lukáše. I když jsem nevěděla, jestli to, co se mi stalo, neudělal právě on.

 Našla jsem ho u baru, kde jsme si v klidu povídali, než se ztratil Vašek. Seděl zády ke mně a něco pil. ,,Čau," přisedla jsem si k němu. Rychle se ke mně otočil. ,,Terko! Hrozně jsem se o tebe bál!" objal mě radostí. ,,Kde jsi byla?" Nalil mi pití. ,,No, když jsme si povídali, tak mě někdo bouchl do hlavy a pak jsem se objevila v nějaké tmavé místnosti a nemohla jsem se odsud dostat pryč. Byla to hrůza..." ,,V jaké místnosti? Viděl jsem, jak jsi najednou z ničeho nic upadal na podlahu a pak..." ,,Pak?" zajímalo mě. ,,Pak si to už nepamatuji. Vzbudil jsem se v posteli a hledal jsem tě. Pak jsem šel sem." 

Nevěděla jsem, jestli mu mám věřit. Přeci je to nějaké divné, ne? Normální člověk by se snad choval úplně jinak. Tedy alespoň podle mě ano. ,,A teď už mi věříš, že nás chce někdo zabít?!" dolila jsem si pití do sklenky. Ani nevím, co to vlastně bylo, ale chutnalo mi to. ,,Asi ano. Měl bych to říct Petrovy," vstal. ,,Počkej," zastavila jsem. ,,Co je?" ,,Co když je on ten vrah?" bála jsem se o něj. ,,Není. Terko, znám ho od narození. On by to neudělal. Zeptám se ho, jestli by jsme se nemohli vrátit zpět na pláž." Usmála jsem se. ,,Ale půjdu s tebou, jo?" navrhla jsem. ,,Asi ti to nevyvrátím, že ne?" ,,To nikdy..." 

Petra jsem hledali asi půl hodiny. Nakonec jsme ho přeci jen našli. Zrovna tančil s nějakou dívkou. Hned, jakmile si nás všiml, tak přišel za námi. ,,Čau bratránku!" poplácal ho po rameni. ,,Tak jak si to tady užíváte," podíval se na mě a Lukáše. ,,Máme takový problém... Musíme se vrátit zpět na pláž. Zařídíš to?" Zasmál se. ,,Ha, ha. Dobrý vtip." ,,To není vtip," vložila jsem se do jejich konverzace. ,,Někdo nás tu chce zabít. Petře, tohle není normální! Ztratil se Vašek. Ztratila se Klára... A další na řadě Je Marek. A pokud vím, tak je to tvůj nejlepší kámoš, takže s tou lodí něco udělej!" přikázal mu to Lukáš. 

Petr zvážněl. ,,Fakt? To jsem nevěděl. Ty vole, já myslel, že si to Klára jen vymyslela. A jak víte, že se ztratí jako další i Marek?" Všechno jsem mu vysvětlila. ,,No dobře... Půjdu říct Tomášovy, aby tu loď otočil a vrátíme se. Spokojení?" zamračil se na mě. ,,Jo," řekli jsme dvojhlasně. ,,Zatím si tady dejte něco k pití a jídlu a já za chvíli přijdu za vámi," řekl a šel pryč. 

Sedli jsme si ke stolu a vzali si něco málo k jídlu. Pozorovala jsem, jak se všichni skvěle baví. Byla tu lepší atmosféra, než u baru. To se mi líbilo. Hudba tu nehrála moc nahlas a všichni se smáli.

,,Myslíš že mu to šel opravdu říct?" zajímalo mě. ,,Určitě. Neboj," uklidnil mě. ,,No jen aby..." usmál se. ,,Nebuď tak podezřívavá." Podívala jsem se na něj vražedným pohledem a vrátila jsem se k pozorování všech, jak tančí. Lukáš mě pozoroval. ,,Nepůjdeme si zatančit?" navrhl. To mě dost překvapilo. ,,Nám tady jde o život a já tu mám tančit?" ,,Ale no tak. Alespoň budeš hezky vzpomínat na svoje poslední chvíle se mnou..." ,,O tom se nevtipkuje. Ale tak teda půjdeme..."