Povím Vám teď příběh milý,
o tom, jak se city bily.
O tom, jak Trojdravý Hlak
třemi směry upíral zrak:
Jedním směrem dívka sličná,
štíhlá, tenká - jako pryčna.
Jen srdce měla z kamene.
Dobýti ji ne a ne.
Hle, vedle ní dítě ještě,
tančívalo v kapkách deště.
Ono hry a knihy rádo mělo.
Věru dobře s ním si rozumělo.
Však třetí výjev toho Hlaka,
stáhl kolem černá mraka.
V zrcadle se pyšně skvěl,
obraz - jenž ho opíjel.
