Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty-one Box and Letter

Všichni si mysleli, že jsem zešílela od té doby co jsem se vrátila z Ruska. Ano připouštím. Možná jsem se trochu změnila, ale nezbláznila jsem se. I když před pár dny to tak vypadalo. Vzpomínáte jak jsem začala hystericky křičet u toho okna? Tím dnem to začalo. Všichni se na mě dívali jako na holku, kterou zničil ubohý vztah. Ovšem ten vztah nebyl ubohý, byl můj první a já toho muže milovala. A teď? Sedím znovu ve třídě, snažím se poslouchat výklad učitele a mluvení Freyi. Jediný kdo se ke mně neobrátil zády byla Freya, John a Adrian. Ostatní mí přátelé? Říkají, že jsem blázen. Freya a John jsou se mnou i když neví co se mi stalo. Věří, že jim to jednou řeknu. Opravdu řeknu, ale ještě nejsem připravená. ,, Slečno La Fure. Mohla by jste mi zopakovat otázku?" zeptal se mě profesor na historii. Adrian si usmyslel, že učení mi pomůže na něj zapomenout a tak domluvil jeho tetě, neboli ředitelce, aby mě vzala zpět a já tak v klidu dodělala svůj poslední ročník. Sama jsem nevěděla kam ještě půjdu až dokončím akademii a všichni se vrátí zpět. Já se nemám kam vrátit a ani kam jít. Možná mi Adrian dovolí žít sním. I když pochybuji, že by mě chtěl mít na krku. ,, Slečno La Fure, tu odpověď prosím," zavolal na mě profesor a já se tak probudila z přemýšlení. ,, Ji nechte pane profesore. Má své bláznivé dny," řekl nějaký kluk, kterého ani neznám. Celá místnost propukla ve smích a já se snažila splnout se židlí. Tak moc jsem teď chtěla, aby byla chameleon. Mohla bych si na sebe barvu židle a byla bych neviditelná. Dobře teď to vypadalo, že jsem blázen. ,, Nechte jí být. Nikdo není blázen," řekl učitel. ,, No nevypadá to," řekl ten kluk a Freya se na něj otočila držela se lavice, do které zaryla její nehty, tedy spíš drápy. ,, Freyo to je v pořádku," řekla jsem tiše, když jsem si všimla, že začala vrčet. Freya se na mě podívala a trochu se uvolnila ovšem Johna jsem nestihla zastavit a na toho kluka letěla ohnivá koule. Kluk začal křičet a vyvádět. Vyskočil ze své lavice a rukama se snažil uhasit oheň. ,, Pane Greysone!" zahřměl profesor a John ihned odvolal ohnivou kouli. ,, Asi víte kde jsem ředitelna?" zeptal se profesor. ,, Zajisté. Až moc dobře," odpověděl John a když vstal, kývl na mě a odešel. Teď kvůli mě bude mít průšvih.

,, Co tě to napadlo?" zeptala jsem se ho, když jsem ho zastavila na chodbě. ,, Promiň, ale pořád lepší než aby ho Freya roztrhala na kousky v hodině, která byla opravdu plná," řekl. To byla pravda, ale Freyu bych uklidnila a jeho ignorovala. ,, Teď máš problém, že?" zeptala jsem se ho. ,, Překvapivě nemám," řekl jen a já jsem se na něj podívala. ,, Cože?" ,, Přišel jsem do ředitelny a asi k mému štěstí tam byl Adrian Ashford. Řekl jsem co jsem udělal a on s naštváním odešel. Samozřejmě, že stihl říct své tetě, že si trest nezasloužím," řekl a já se v duchu plácla do čela. John ani Freya neví, že ten další kdo mě drží při rozumu byl Adrian a oni dva ani neví, že jsme tak dobří přátelé. Nebo, že jsme se dokonce líbali. Tak. Přiznala jsem to. Líbali jsme se. ,, Jsem ráda, že se ti nic nestalo, ale už to nedělej," řekla jsem a dala mu ruku na rameno. ,, Rozkaz mami!" řekl se smíchem o odešel. Sama jsem se rozešla, ale úplně jiným směrem. Po nějaké době jsem došla do chlapecké koleje. O rok mladší děti mají rozdělené koleje. Ovšem my také až na vyjímky jako jsou učitelé a zhroucení studenti jako je Freya. Všude okolo mě byli kluci a dívali se na mě s nechápavým pohledem. Když někdo zapískal na můj účet a jen jsem protočila oči. Zastavila jsem se a nastražila uši. ,, Byla to jen legrace!" řekl ten kluk ze třídy. ,, Ovšem je velká legrace dělat si srandu a z lidí, kteří za nic nemohou!" řekl Adrian. ,, Neměla si vybírat toho Rusa. Já bych ji uspokojil mnohem líp," řekl ten kluk a pak jsem uslyšela křupnutí kosti a bolestný výkřik. Šla jsem rychleji a pak jsem zahnula za roh. Kluk si hrál na zraněného, ale jeho práva pěst se připravovala k útoku. Nemohla jsem to jen tak nechat a tak jsem se stoupla mezi ně. Ovšem ten kluk nestihl zastavit pěst, do které dal všechnu svojí sílu jsem dostala do obličeje. Ihned jsem spadla k zemi a na svém obličeji jsem cítila teplé proudy krve. ,, Kass si v pořádku?" zavolal na mě Adrian, ovšem kvůli té ráně jsem měla otupělý smysly. Viděla jsem všechno rozmazaně a celá budova se točila. ,, Neměla se plést do rány. Je to její chyba," slyšela jsem toho kluka. Adrianovi vztek pod pokličkou nevydržel a tak se ozvalo tiché křupnutí a skácení těla na zem. Ihned mi došlo že mladému upírovi zlomil vaz. Zakňučela jsem bolestí když mi Adrian opatrně sáhl na hodně zlomený nos, ze kterého tekly proudy krve. ,, Nečekal jsem, že tě skolí ta rána," řekl a vzal mě do náruče. Jen jsem nespokojeně zamručela nad jeho poznámkou a nechala se odnést má pokoj.

Věděli jste, že zlomení nosu bolí stejně jako zlomení vazu? Chápu, nevíte to. Ne každý je upír, nebo hybrid. Ležela jsem v posteli s kapesníčkem v ruce, abych uklidnila přívalové vlny krve. Nečekala jsem, že v nosu je tolik krve. Samozřejmě jsem cítila hojení kostí a tak jsem musela párkrát křupnout nosem, aby se mi nezahojil křivě. V pokoji jsem byla sama. Adrian musel jít za svojí tetou, neboť se mladý upír probudil a začal si stěžovat. S nádechem jsem se přesunula do sedu a nohy spustila podél postele. Podívala jsem se na své modré tričko, které bylo celé od krve. Kapesník jsem položila na noční stolek, tričko sundala a šla ke skříni, kde jsem si vzala staré šedé tílko, které bylo vytahané a děravé. Přehodila jsem si ho přes hlavu a chystala se zavřít skříň, když jsem si všimla černého trička. Vzala jsem ho do rukou a uvědomila si, co to je za triko. Dlouhé, tedy aspoň pro mě a pánské. Ihned se mi vybavila vzpomínka, kdy jsem ho dostala.
Flashback of chapter 15 - Kdo pamatuje?
Otevřela jsem dveře, ale za dveřmi nestála Freya, spíše tam stál Zach. ,, Ahoj. Mohu dál?" zeptal se. ,, Počkáš? Ráda bych se oblékla," řekla jsem a on si teprve teď všiml, že mám jen ručník. ,, Jistě," řekl. Jen jsem se pousmála a zavřela jsem dveře. Oblékla jsem si spodní prádlo, nějaké triko a šortky. Šla jsem zpátky ke dveřím, které jsem hned na to otevřela a do pokoje přešel Zach. ,, Chci se ti om...," začal, ale zatrhl se, když si mě prohlédl. ,, Není to mé tričko?" zeptal se. Podívala jsem se na tričko, u kterého jsem ani sama nevěděla, že jsem si ho oblékla. ,, Neřekl si, abych ho vrátila," řekla jsem a ruce si založila na hrudi. ,, Sluší ti. Nech si ho," řekl.
End of Flashback
Už mi slzy netekly. Jen jsem to tričko vrátila do skříně. Pěkně hluboko, abych ho už neviděla. Najednou jsem slyšela hluk přede dveřmi. S domněním, že je to Adrian jsem šla otevřít a k mému udivení před dveřmi nikdo nebyl až na černou krabičkou s dopisem. Opatrně jsem vzala krabičku a dopis a vrátila se do pokoje. Vzala jsem do ruky dopis, který jsem otevřela a přečetla si úhledné písmo.
Kassie. To co si udělala je vrchol všeho. Žádný slib už není. Teď jde jen o to jestli si z tebe udělám nekonečný příjem tvé lahodné krve a pak tě proměním, aby jsme byli spolu navždy tak jak si vždycky chtěla. Ta druhá možnost je, že když se mě pokusíš zachránit, budou umírat nevinný. Možná i tvoji přátelé. Co kdybych jako prvního zabil Adriana? Líbilo by se ti to. Ovšem musíš je nějak chránit. Potřebuješ pořádnou zbraň a tak se ti bude asi hodit to co je v krabici.
Tvůj drahý Zachariach.
Dočetla jsem dopis a hned na to otevřela krabici. Naskytl se mi pohled na vyřezané ornamenty ve stříbru. Na ostrý konec a pevnou rukojeť. Opatrně jsem zvedla kolík v ruce a s nejistotou jsem ho otočila. Než jsem vyrazila na lov do Ruska vyryla jsem na kolík HP neboli těžký slib. Když jsem ho otočila naskytl se mi pohled na dvě písmena. Byl to můj kolík. Kolík, kterým jsem musela chránit své přátele a nevinní lidé. Když jsem se podívala do krabičky všimla jsem si lístečku, na kterém bylo ještě něco napsaného.
Najdu si tě. Vždycky si tě najdu.
################################
BAF BAF A BAF! Nebojte nehraju si na psa, jen jsem vás chtěla vylekat! A teď... Kdo je lekl? XD hehe takže... Čo na to říkáte? Já jakožto ,, mírumilovný" člověk ,, neumím" moc sprosté nadávky (snad chápete uvozovky XD) A Ano musím to ukončovat tak napínavě :D jinak omlouvám se, že jsem tu tak pozdě, ale o víkendu jsem pořád běhala někde po bytě :D
Lovuji vás
Vaše
#Bee#