Don't Go [CZ Lesbian]

Každý den přináší něco nového, ovšem ty rozhodneš, jestli to bude lepší

17. července 2017

Ráno mě výjimečně neprobouzí budík, ale osoba poskakující mi po těle a třesoucí mi rameny. Utrápeně si povzdychnu a pomalu se připravuju na to, co teď přijde. Když už mi začínají dřevěnět nohy, otevřu oči. Na mně sedí, jaké to překvapení, rozesmátá Abby.

„Všechno nejlepší!“ zakřičí, když si všimne, že už se na ni dívám. Asi nepostřehne, že ji vraždím.

„Díky, teď slez,“ zasténám, protože nést její váhu mi nepůsobí moc potěšení, naopak.

„No tak, Ellie, vstávej. Máš přece narozeniny,“ oznámí mi nadšeně. Zamručím a přetočím se na bok. Absolutně mě nezajímá, jestli ji shodím na zem. Spíš doufám, že ano. Chvíli se nic neděje, tak si myslím, že se ještě vyspím, ale ona mi sebere peřinu. Zakňučím a poprosím o její vrácení.

„Ne, ne, ne, koukej vstávat. Dneska slavíme. Opovaž se mi to zkazit,“ nakáže mi lehce panovačným tónem.

„Uvědomuješ si, že to já mám dneska narozeniny?“ připomenu jí otráveně. Nadšeně vypískne, zatleská a znovu na mě prudce skočí.

„Šikulka,“ pochválí mě a poplácá mě po hlavě,„vidíš, že to jde. Tak šup, z postele. Honem, honem.“ V duchu zakleju a proklínám ji, přesto poslechnu. Chci si vybrat nějaké oblečení, ale pak si všimnu, že už mám u postele poskládanou hromádku věcí.

„Ty ses mi hrabala ve věcech?“ zamračím se na ni.

„Ne. Jen mi přišlo, že bys ocenila, kdybych ti to vytáhla, když už jsem vytáhla věci sobě,“ vysvětluje a nevinně se u toho uculí.

„Takže hrabala,“ usoudím a povzdychnu si.

„Samozřejmě!“ ujistí mě s úsměvem,„nemohla jsem tě nechat, abys kompletně zničila svůj dnešní outfit, jak míváš ,občas' ve zvyku.“ Uchechtnu se a prohlídnu si to oblečení.

„No tak, Abby,“ vykřiknu,„tos mi musela vybírat i spodní prádlo?“ Odvětí, že ano a že ji to dost pobavilo, čemuž se nedivím.

„Co myslíš,“ ozve se z koupelny,„modrá, růžová, černá, fialová, žlutá nebo zelená, červená, tyrkysová, růžová a bílá?“ Na chvíli ustanu v jakékoliv činnosti a představuji si, jak by ony barevné kombinace vypadaly.

„A co modrá, bílá, fialová, červená, černá?“ navrhnu a začnu si oblékat přichystané věci.

„To není vůbec špatnej nápad,“ souhlasně zamručí. O pár vteřin později už mi strká před obličej nehty nalakované přesně podle mého tipu. Nezbývá mi, než její dílo upřímně pochválit. Záludně se ušklíbne a nařídí mi, abych před sebe natáhla ruce, což bez protestů udělám. Před několika minutami jsem se probudila, takže mi trvá uvědomit si, co se děje, a potom mi nezbývá nic jiného než čekat na výsledek. Když mi nabarví všechny, vítězoslavně se usměje.

„Tak a teď sobě ladíme.“ Porovnává s nadšením naše ruce. Tiše jí poděkuju. Přitáhne si mě do pevného objetí. Když mě pustí, rychle se upravím a společně vycházíme ven. Abby praští vší silou do gongu, který účinně slouží jako budík. Obě zkontrolujeme čas. Děti mají hodinu, aby se nastoupily.

„K řece?“ navrhnu, zatímco si zavazuju pevněji tkaničky.

„K řece,“ potvrdí mi moje parťačka. Kývnu, že můžeme vyrazit. Ještě čekáme na spuštění hudby. Power od Little Mix. Ihned se rozebíháme. Udržujeme klidné tempo, během kterého si buď povídáme, nebo prozpěvujeme právě hrající písničku. Moje kondice se díky tomuhle našemu pravidelnému rituálu dost zlepšila. Už na mě nemusí čekat a já vystačím s dechem.