Lunin sen (Lutteo)

1.kapitola

Ráno se jako obvykle probudím docela pozdě a rozmýšlím nad tím co dneska budu dělat. Mohla bych zajít za Ninou. Dlouho jsem s ní nebyla. Nina je moje nejlepší kamarádka už od dětství a nedám na ni dopustit. Ví o mně opravdu všechno. Ví i o mém největším snu.
Jmenuji se Luna Valente a můj největší sen je zpívat. Zpívat všude a pro všechny. Chtěla bych být světoznámou zpěvačkou a být idolem pro lidi. Chtěla bych jim dělat radost svou hudbou. Splnil by se mi největší sen mého života.
"Ahoj Nino" řeknu do telefonu, když se jí konečně dovolám. "Ahoj Luno. Stavíš se?" "Moc ráda. Zachvili jsem u tebe" stihnu ji ještě říct a zavěsím. V poslední době jsem na ní kašlala. Nebylo to schválně ale tak nějak nebyl čas. Snažím se pořád zpívat. Cvičit hlas a tak. Nedávno jsem totiž zaslala přihlášku na prestižní hudební tábor, kde ti nejlepší mají šanci splnit si svůj sen. Pořád věřím a doufám v to, že mě přijmou. Byl by to pro mě ten nejlepší dárek co jsem si mohla přát.

Než vyrazím k Nině, tak se ještě rychle po cestě dojdu podívat do schránky, jestli náhodou neposlali rozhodnutí. S naději a nervozitou otevřu schránku a na mě se usměje štěstí. Je tam opravdu tam je. Snad je tam dobrá zpráva jinak můj sen nadobro vyhasne a navždy budu zpívat u nás v Jamu. Rozhodnu se, že dopis otevřu až u Niny. Kdo jiný by měl při otevírání být semnou, nežli ona.

"Nino. Rychle pojď" vezmu ji za ruku, když mi otevře vchodové dveře. "Co se děje Luno? Zpomal" nechápe smějící se Nina. Doběhneme do jejího pokoje a udýchané se svalíme na postel. "Tak už mi řekneš, co se děje?" dívá se na mě Nina vyděšeně a já se začnu smát. "Nino klídek. Hádej kdo mi dneska napsal?" usměju se na ni a jí to hnedka dojde. Až tam moc mě zná. "Vážně? Luno no tak ho už otevři. Vsadím se, že tě přijali" raduje se Nina a já začnu pomalu s otevíráním obálky. Začnou se mi mírně klepat ruce. Tohle je moje poslední šance jak se tam dostat. Vytáhnu dopis a podám ho Nině. Jsem tak vyklepaná, že bych ho ani nepřečetla. "Na Nino. Čti" přikážu ji a ona se dá do toho. "Slečno Valente, dovolujeme si vám oznámit, že jste byla přijata mezi uchazeče na náš hudební tábor. Budeme se na vás a váš talent těšit. S pozdravem tým Vidie. Luno ty jsi to dokázala" dočte Nina a začne se radovat a já spolu s ní, i když to zatím pořád nemůžu pochopit. "Nino jsem tak šťastná. Jsem blíž k svému snu" brečím dojetím. "A taky si ho splníš" obejme mě s úsměvem.

S Ninou si povídáme až do večera a já už budu muset jít domů. Říct to rodičům a pomalu si zabalit, protože pozítří už se jede.
"Nino budeš mi chybět. Budu ti psát" loučím se s ní. "Ty mě taky a hlavně si to užij. Už se těším až si poslechnu tvoje cédéčko" zasměje se a naposledy se obejmeme před tou dlouhou cestou.
Po cestě domů si zpívám a jsem neskutečně šťastná. Nejlepší den v mém životě. Doufám, že mi to tam půjde. A že si najdu nějaké kamarády ať tam na to nejsem sama.

Doma vše řeknu rodičům, kteří mají ze mě taky ohromnou radost. Mamka mi pomáhá s balením věcí a taťka mě poučuje o všech možných věcech. Mám je tolik ráda. Bez nich bych nikam nejela a nic bych nedokázala.
"Děkuju vám za všechno" řeknu rodičům, když jim dávám dobrou noc a ponořím se do říše snů.

"Myslíš si, že jsi nejlepší? Tohle všechno tady patří mě. Nějaká malá holka jako jsi ty mi v cestě stát nebude" vysmívá se mi blonďatá dívka, kterou jsem nikdy v životě neviděla.
"Nech ji být" objeví se vedle mě kluk ale nevidím mu do tváře. Jako bych měla mlhu před očima. "O co se tu snažíš? Stejně bude zase jenom další čárka na seznamu" začne se smát dívka a rozplyne se. "Neboj se. Nikdo ti neublíží" dotkne se klučičí ruka té mé a stejně jako ta dívka se rozplyne v mlhu.

Vystřelím z postele jako šíp a promnu si oči. Co to sakra mělo být za sen? Mávnu nad tím rukou a začnu se zase radovat.
Zítra jedu za svým snem...

HOLA! JE TADY NOVÝ PŘÍBĚH O SOY LUNĚ ZCELA O HUDBĚ. DOUFÁM, ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT A JÁ DOUFÁM, ŽE BUDU STÍHAT PŘIDÁVAT. HL