The Hunt is my Muse | FF EXO

1. Kapitola

Milovala rána. Byla takovým tím typickým ranním ptáčetem, které mohlo spát pár hodin, vstát a být akční po celý den. A i tak se jí dnes z vyhřáté postele nechtělo a namísto toho jen mžourala do bílého stropu. Ten byl místy nepěkně popraskán a ona nad tím v duchu zaúpěla, jelikož si toho ani nikdy nevšimla. Nebo to jen ignorovala? Určitě za to mohla ta rodina s malými hyperaktivními dětmi. Ještě, aby jí padl strop na hlavu, to by si tak přála.

„Musíš vstát," popohnala se k nějaké činnosti a pohledem zalétla k digitálním hodinám na nočním stolku, které oznamovaly něco málo po půl šesté a do práce se měla dostavit na devátou.

Spáči by jí asi označili za blázna, ale vstávat brzo byl její zvyk. Přispala si jedině o víkendech nebo když byla fyzicky už na kraji svých sil. S pomalostí lenochoda se vyhrabala na nohy, kterými se váhavě dotkla podlahy. Automaticky sebou cukla, když se její bosá chodidla dotkla studené země, nafukujíc lehce své tvářičky. Ale efekt na probuzení to mělo. Přehodila přes sebe, při cestě do kuchyně, příjemně chlupatý župan, který vykouzlil na její tváři spokojený poloúsměv. Ale ani ten na ní nevydržel dlouho a nahradil jej výraz urputného přemýšlení.

Dát si něco rychlého nebo by si měla uvařit? Myšlenka, která jí neopouštěla po celou dobu koukání do lednice a ani po tom, co se natahovala pro jogurt s lesními plody. S ním i lžičkou se usadila u menšího dřevěného stolu a pustila se do střídmého hodování.

Sama o sobě kuchyň nebyla nijak velká ani nóbl. Ale pro ni byla zcela dostačující a hlavně její – navíc vařila jen pro sebe a tak nepotřebovala velkou kuchyň přes celou místnost. S malým zájmem k sobě přisunula nedočtené noviny ze včerejšího dne, mhouříc oči na černá písmenka. A taky věděla proč je včera nedočetla.

„To jsou zase blbosti." Okomentovala titulek, hlásající nějaký skandál, který nafukovali do monstrózní velikosti, i když šlo o frašku.

Podle ní se ti novináři museli opravdu nudit. Nebo to byla pravda a nudili se jen hvězdy? S tichým odfrknutím to otočila na politiku, která jí zajímala mnohem více. Zdálo se jí, že tam bylo tolik důležitých problémů, ale nikdo je neřešil. Všichni před takovými věcmi přivíraly oči a dělali ze sebe slepce. Ne, že by to před něčím nedělala i ona, ale tady byla řeč o jejich osudu, zatraceně!

„Neměla bych tolik řešit něco, co změnit nejde." Zabrumlala pro sebe, noviny odtáhla ze svého dosahu a šla vyhodit bordel po jídle.

Už si i uvědomovala proč chtěla zůstat zabalená v peřinách a hrát mrtvolu. Měla se dneska ukázat v nové práci na pozici asistentky, jelikož z té staré jí vyšachoval jeden frajírek a tak musela hledat jinou. A našla. Samotnou jí to málem srazilo k zemi, když si četla příchozí email, že se na podrobnostech domluví osobně a ona byla několik minut duchem mimo. Asistentku by nedělala poprvé, ale nejednalo se o takovou vlivnou společnost. Ale jak se to říkalo? Vrácení se ke kořenům? Nepomohla tomu ani ta obrovská nervozita a strach, jako nějaký pes, jdoucí na kastraci. Věděla, že až tam bude, tak se strach změní ve vzrušení, ale do té doby jen o všem mohla pochybovat a žaludek se jí scvrkával do velikosti hrozinky.

„Měla jsi životopis poslat jinam, říkala jsem to," promluvila sama k sobě, což byl její neoblíbený zlozvyk. Horší bylo, když si začala povídat někde venku, lidé na ní pak podivně koukali. „Skoro sedm, hm," přečetla si čas na hodinách a rozhodla se zajít do koupelny provést celkovou ranní hygienu, aby taky nějak vypadala.

Líčení zvolila jen decentní, které se hodilo k šedému kostýmku. Zlatá neutrální cesta, kdy by na takový den nezvolila nic jiného. Měla sice ještě nějaký čas, ale nechtěla riskovat, že metro bude mít nějaké problémy. Plus ještě cesta pěšky, no, rozhodla se tedy vyjít hned. Kdyby tam přeci jen přišla moc brzo, mohla si zajít na kávu, i když teď ten kofein tak moc akutně nepotřebovala.