The Hunt is my Muse | FF EXO

3. Kapitola

V místnosti panovalo obrovské světlo, na rozdíl od méně osvětlené chodby, ale stále to tu nijak nebilo do očí. Navíc si na to velmi rychle navykla a dokázala se tu bez bolesti rozhlédnout. Místnost tak akorát pro cvičení tance s obrovským zrcadlem, které se táhlo po celé jedné straně zdi a ty další pak měly tapety nebe s bílými mraky. Nebylo to zrovna něco, co očekávala, protože si myslela, že to bude laděné spíše do dřeva bez nějakých takových věcí. Podlahu tu zvolily z tmavých dřevěných prken, které sem tam byly protkané světlou barvou. Ve skutečnosti to vypadalo opravdu příjemně, když nepočítala toho pachu potu. Nechyběl ani menší název společnosti, jakoby člověk nevěděl kde je.

A pak ji pohled padl na devět zaraženě zírajících kluků, kteří na ní civěli jako na svatý obrázek a těkali pohledem z ní na manažera a zase zpátky. Až teď si uvědomila, že i hudba už byla zastavena a ona se tak ocitla v ne moc příjemné situaci, pod drobnohledem těch tanečníků.

„Chci vám představit novou posilu našeho týmu. Samozřejmě v zácviku," pronesl manažer slavnostně, což kluky evidentně zmátlo o něco víc. Oni nic nevěděli nebo to mělo jiný důvod? Ne, nelíbilo se jí to a chtěla, aby přestali takhle koukat. Opatrně k nim tedy přišla s okamžitou hlubokou úklonou.

„Jmenuji se Lee Na Ri a těším se na naší spolupráci," vybreptla ze sebe na jeden zátah, kdy se pod tolika pohledy cítila ještě mrňavěji než ve skutečnosti byla.

Narovnala se o pár sekund později a v ten moment ji do zorného pole padl vyzubená dvojice obra, který měl přehozenou ruku přes o něco menšího kluka s podobným kulišáckým pohledem, na které se váhavě pousmála. Nějakým způsobem ji připomínala štěňátka.

„Jak jako posila? Říkal jsi, že jsi nikoho vhodnýho nesehnal," optal se tmavovlásek, který se rozhoupal jako první k nějaké reakci. Nevypadal spokojený s manažerovo tajemstvími a ona se mu nedivila.

„Chtěl jsem vám to říct, co to bude na sto procent jisté a to je teď," nenechal se jím nijak rozhodit a dál si ponechával svou klidnou masku na tváři.

„Začínám ta překvapení nesnášet," prohodil nabručeně, ačkoliv se mu po chvilce koutek rtu vyhoupl do křivého úsměvu a Na Ri si ho se zájmem prohlížela. Zdál se spíše jako jejich mluvčí nebo tak něco.

Trochu zmateně se od něj odtrhla, když pocítila podivně varující pocit, který ji nutil se rozhlédnout po okolních lidech. Netrvalo to nijak dlouho a pohled ji padl na tmavovláska, který jí bez mrknutí oka sledoval, aniž by dal najevo nějakou emoci v obličeji, až jí donutil se ošít. Než však stačila zareagovat aspoň zamračením nebo něčím jiným, předstoupil před ní brunet s náznakem úsměvu, který mluvil celou dobu s manažerem.

„Těší nás, i když bude nezvyk mít za manažera holku," pootočil se na kluky, jakoby o něčem přemýšlel, ale hned se zase otočil k ní s uvolněnou tváří, přičemž vypadal i roztomile. „Jmenuju se Kim Jun Myeon, ale nevadí mi, když budeš používat stage jména. Jsem tu jako jejich leader," představil se a trochu odstoupil, aby mezi nimi udělal větší prostor na představení i ostatních.

„A nebo mu můžeš říkat mámo," ozvalo se z hloučku s následným smíchem, který tuhle místnost rozhodně uvolnil, stejně jako atmosféru. I ona se tiše zasmála, než se raději chytře stáhla, jinak by jí ještě sežral, podle jeho výrazu, který nasadil.

„Tohle je Chan Yeol, Baekhyun, Se Hun, Min Seok, Yi Xing, Jong Dae, Kyung Soo a Jong In," představil poté všechny a oni jí postupně kývali, aby ji ujistili, že to jsou zrovna oni, na koho padlo jméno. I když jí to možná zabere nějakou chvíli, než se ujistí v jejich jménech, protože na ty moc pamatováka nikdy neměla. Štěňátka pozná, kamennou tvář taky a...

„Wow, jsi tak maličká," zareagoval Chan Yeol, culíc se tak nevinně, že jí to na malý moment naprosto odrovnalo.

„Oj! Nemůžeš jen tak k někomu přijít a říct, že je malej!" okřikl ho leader, který se snažil je vrátit zase do klidnější podoby.

„Kyung Soo si na to taky zvykl," bránil se obřík uražen, že to takhle schytal a Baekhyun si složil tvář do dlaní.

„Řekni to ještě jednou!" vyzval ho varovně nejmenší ze skupiny a probodl ho takovým pohledem, za který by se nestyděl kde jaký zabiják nebo satan.

„Jsem rád, že jste se seznámili, ale teď zpátky do práce. A my musíme jít ještě odepsat nějaké papíry, které jsou spíše formálností," včas ukončil tuhle rozepři, kdy jim věnovala poslední úsměv než jí vyvedl ven. Jen koutkem oka zaregistrovala, jak malý Kyung Soo nakopl Chan Yeola do zadku a ten se začal smát.

Hned, co se dveře zabouchly si oddychla a z místnosti se ozval další hluk. „Takoví jsou vždycky?" otázala se ustaraně, protože to znělo, jako paviáni v Zoo.

„Kluci zůstanou klukama, ne?" řekl namísto přímé odpovědi a zcela ignoroval její zmateně pozvednuté obočí s nejistým pohledem.

No, když říkal ,že je to normální, asi se tím tolik vzrušovat nemusela, že?  

A další kapitola na světě, ačkoliv měla vyjít včera, ale... byla jsem moc pohlcena AC II a hraním online her. Jsem neponaučitelná. :D

Doufám, že se kapitola líbila a já jdu nejspíše znova chrnět. 

Praise the Alkiera!