The Coup! - Cz (One Direction)

part 4.

Tak jo,i když tam bylo docela hodně čtenářů,tak to ještě zkusím něco napsat!Taky tady je další díl :3

Nemohla jsem na to dál myslet.Třeba to vážně byl on,ale jaký měl důvod mě zachraňovat,mohl mě tak klidně nechat na pospas osudu.Stejně by mu to bylo jedno.

S myšlenkama v hlavě o tom,co se dneska událo,jsem ulela do postele a snažila jsem se to zaspat,ale njak moc mi to nešlo,než mi přišla sms od neznámého.

Omlouvám se,že jsem tě vystrašil,ale nemohl jsem nechat tak krásnou holku jako jsi ty,aby i ublížil. Chtěl bych ti říct,kdo jsem,ale nemohu.Měla by jsi kvůli mě problémy a to já vážně nechci.

Tupě jsem civěla do mobilu a představovala jsem si toho,kdo mě zachránil a kdo mi napsal sms,ale musela jsem mu odepsat.Sms byla jediná věc,jak se s ním spojit a poděkovat mu.

Děkuju ti moc za záchranu a docela tě chápu,ale jednou bych chtěla znát tvoje jméno a někdy se potkat a poděkovat ti osobně,ale je to na tobě.

Odeslala jsem to a jen dál čekala,jestli něco dalšího přijde.Nemusela jsem dlouho čekat a přišla mi další smska.

Já tě znám a ty mě taky,ale víc říkat nemůžu.Měla by jsi problémy,kdyby jsi mě znala hodně a znala i mojí minulost a to já nechci.

To nemyslí vážně!Jak já ho můžu znát,když se ani nepodepíše? Nechala jsem to být a radši usla.Povedlo se.

Ráno jsem se probrala,udělala hygienu a odebrala se do skříně.Tentokrát jsem si na sebe vzala šedivý svetřík a černé úzké džíny a balerínky.Nic lepšího jsem z té skříně vytáhnout prostě nemohla. 

Nasedla jsem do svého auta a vydala se do příšerné školy.

Dokonce ani holky venku nečekali.Sakra,co se zase stalo?

Vešla jsem do třídy a všichni tam tupě koukali do blba a nikdo ani nepromluvil.Co se stalo?

Skácela jsem se k Holly a potichu jsem se jí zeptala.

"Co se stalo?" chvilku mi neodpovídala,ale po trapném tichu promluvila.

"Paní Husterová zemřela." Byla to naše učitelka na matiku a všichni jí tu měli velice rádi.Bylo to strašný.

"Prej jí nekdo zabil." promnula si ruce a podívala se se skleslím úsměvem na mě.

"Kdo by jí chtěl zabít?Vždyť...Vždyť jí tu měli všichni rádi." Porozhlédla jsem se po třídě a nikdo nic neříkal,bylo tu velké ticho. 

Podívala jsem se na stranu,kde seděl ON! Seděl tam a ani nedutal,jako vždycky.Podíval se na mě a pokusil se usmát,ale já mu úsměv ani neopětovala.Nevěděla jsem,co se tu děje,ale musím na to přijít.

Najednou k nám přišel do třídy ředitel a všichni vrhly oči na něj.

"Asi už všichni víte u strašnou věc a proto na počest vaší učitelky vám chceme dát týden volna,aby jste si to v hlavě urovnali.Víc vám k tomu říct nedokážu.Prosím,rozejděte se všichni domů." řekl a rychlým krokem opustil třídy.

S holkama jsme se sešli před školou.

"Holky,je to strašný." přiběhla Kelly.

"Je to strašný,ale my s tím nic neuděláme,nebo ano?" optala se Amber.

"Nevím jak vy,ale já se do toho pléct moc dvakrát nechci." vyjádřila se Holly a obrátila se zpátky na školu. Všichni jsme teď na tý škole viděli něco,co jsme donedávna neviděli. Smrt,boles,žal a všechny hnusné věci,co se tam mohli odehrát.

"Chci jít domu." otočila jsem se zpátky.

"Máš pravdu,dneska to holky balíme a veče na skypu." a odešli jsme domu.

Když jsem zastavila před naším domem,ještě chvilku jsem tam seděla a přemýšlela.Pak jsem vystoupila,ale co mě překvapilo?

"Ahoj." stál tam ON! Koukal na mě těma svýma očima.

"Ahoj,co tady děláš?" byla jsem ještě rozklepaná z toho dneška.

"Viděl jsem,jak si jela domu a přeci bydlím kousek od tebe a chtěl jsem se stavit a trochu se seznámit." Tomu nemůžu uvěřit.Kdo mi teda psal tu sms a psal,že nemůžu vědět kdo je.Mám teda JEHO vyloučit a byl to někdo jiný? 

"Aha a co tedy potřebuješ?" už ani nevím co žvatlám za nesmysly.

"Nemáš chvilku čas?" opal se.

"Jo mám." hodila jsem věci do auta a zamkla ho.Rozešla jsem se k němu a někam jsme vyrazili.

"Tak mi o sobě neco pověs." pravila jsem,protože už tu bylo moc ticha a já zrovna teď potřebovala mluvit.

"Jmenuju se Louis jak už moc dobře víš a přestěhoval jsem se s kámošema z Londýna do Čr,ani nevím co nás sem táhlo,ale chtěli jsme poznat něco nového.Hraju fotbal,miluju ho! Občas rád zpívám,ale to není podstatné.Mám hodně sourozenců.Teď mi pověz něco ty." pozorně jsem ho poslouchala a přitom jsme šli do starbucksu.Sedli jsme si tam a obědnali si.Já sem si dala karamelové latté a on to samé.

"Jmenuju se Abbie a jsem jedináček.Moje rodiče jsou rozvedený a tady žiju už odmalička.Miluju fotbal a hokej." nevěděla jsem co jiného mám o sobě říct.

"Zítra hraju zápas ve fotbale.Nechceš se přijít podívat?" tak tohle mě dostalo! On mě zve na svůj zápas?To jako vážně?!

"Jo,ráda se přijdu podívat." Nemůžu uvěřit,že jsem tohle řekla zrovna JEMU! Komukoliv řeknu ano,ale zrovna JEMU? 

"Abbie,sji blázen,vždyť HO ani neznáš." mluvilo moje svědomí.

"Budu se na tebe těšit." usmál se,když jsme došli ke mě domu. 

"Já taky.Jsem na tebe zvědavá." začali jsme se smát. Jsem vážně hrozná!

Rozloučili jsme se a ON odešel domu. Byla už tma a já se připravovala do říše snů.

Uvidíme,jak to zítra dopadne a co se všechno ještě stane.