The Hunt is my Muse | FF EXO

4. Kapitola

Týden uběhl jako voda a ona toho měla tak akorát po krk. A to doopravdy všeho, problém ovšem byl v tom, že práci zkrátka musela mít a tak tohle všechno musela přežít. Nepomáhal tomu ani podivný pocit ze smlouvy, kterou před týdnem musela podepsat. Připadala si s ní jako otrok v poutech a to ani neviděl ty, které podepisovali idolové. Nelíbila se jí ani ta část s pokutou, za určité věci, které by provedla. Vždyť to bylo takové číslo, které by nebyla schopna splatit ani do své smrti!

Věděla, že tohle nebude procházka růžovým sadem, ale tak nějak věřila sama sobě, že dokáže přežít všechno. A ono ouvej. Nejhorší na tom všem bylo, že neotročila pro pana Sooa a kluky, jako spíše pro ostatní. Nebylo ani příjemný mít pocit, že jí většina ženského personálu propichovala jako malý špíz pokaždé, co se podívala směrem nějakého idola. Možná se jí to jen zdálo, nebo za to mohl fakt, že je tu zkrátka jen krátce a tak se jí slečny snažily nepěknými pohledy naznačit, že má zapomenout na nějaké oplétačky – jakoby snad mohly být.

Znělo to možná divně, ale měla raději, když z ní strhával kůži manažer, než-li někdo jiný, protože ten to dělal kvůli jejímu zaučení. Opravdu si připadala jako neplavec vhozen do divoké řeky se slovy, ať plave. Sice se managementem na škole zabývala, bylo to něco jiného, než být v praxi a o některých věcech popravdě neměla ani ponětí. A kluky začala volat jejich stage jmény, jelikož zněly úderněji a zabralo to méně času než vyslovovat jejich jména, ačkoliv několik z nich si přezdívky udělali z vlastních jmen. Navíc si nikdo nestěžoval. Ne, že by kluci dvakrát na výběr měli, ale sám leader jí k tomu přeci jen popostrčil.

Pan Soo byl mimo hektickou práci, velmi laskavým člověkem s rázností, které se naučil za dobu své pracovní funkce. Věděl, co chce, kam to dotáhnout a dokázal jít i přes mrtvoly, což je v téhle práci i důležité. Obdivovala to na něm a stačila tak krátká doba a velmi si ho oblíbila. Ta jeho vytrvalost, která ji nutila se zamyslet nad tím, zda je tohle místo pro ni vhodné, byla až děsivá k jeho věku.

„Víš, že se nemusíš tolik bát?" promluvil k ní prvně, co se objevil v místnosti, která se chystala na fanmeeting. Zvedla k němu oči hnědé barvy, ve snaze všechny pochyby co nejrychleji zapudit.

„Vím, jen... Mám starosti, nic víc," slabě pokrčila rameny.

Už dávno zjistila, že ho začala brát jako někoho, koho zná snad roky nebo jako rodinného příslušníka a nikomu z nich to nevadilo. Občas se i choval jako děda, který se snažil svou vnučku nasměrovat tím správným směrem. Mohla mu říci a věděla, že se jí vynasnaží pomoci nebo jí porozumí. Proto si nejspíše rozuměl takhle moc i s kluky, protože si s nimi udržoval ten přátelštější vztah, než tomu mohlo být i zvykem.

„Taky jsem byl nervózní z prvních dní, ale nesmíš se tím nechat pohltit," povzbudivě se pousmál než znova zvážněl. „Běž klukům v maskérně říct, ať už se připraví," zaúkoloval jí a sám se vydal opačným směrem, dodělat potřebnější věci.

„Dobrá," pronesla už jen čistě pro sebe v doprovodu tichého hlubokého nádechu i výdechu. Jak po ní bylo žádáno, tak taky udělala.

Vešla do místnosti se stolečky se zrcadly, na kterých byla světla. Co jí jako první zaujalo, byly různé věci na stolech. Tolik make-upu a dalších věcí, u kterých si ani nebyla jistá jmény, snad neviděla ani v prodejně. Natož, aby věděla, že existují. Maskérky na klucích dodělávali už jen nepatrné detaily, kdy hotoví členi se oddávali bujaré konverzaci.

„Máte se připravit na zahájení. Fanoušci už se vpouští dovnitř," informovala je okamžitě, co se rozkoukala kolem, ale čas ještě měli, takže je manažer potřeboval zjevně na slovíčko.

„Ááá, naše tajemná včelka," uchechtl se Baek a nevadilo mu ani to, že po něm hodila velmi nespokojeným pohledem. „Koukáš jako Kyungsoo, když mu někdo sní jídlo." Dodal zaujatě.

„Já to slyšel, neštvi mě!" ozvalo se od jednoho stolu naštvaně, kdy se jeho maskérka ohradila, aby vydržel, což taky udělal. Ne, že by to pana akčního zaujalo.

„To ti opravdu děkuju," zavrtěla nevěřícně hlavou a s pobaveným úsměvem sledovala, když se na něj pověsil Chany a koukali jako štěňátka na cukru.

„Je ale pravda, že toho o tobě moc nevíme," zabručel nespokojeně obřík, ale pozornost mu nevěnovala, jelikož pozorovala poslední členy, kteří už hotoví vstávali a přidávali se k chumlu. A maskérky měly pré.

„Cože? Bojíš se snad, že jsem skrytý masový vrah?" když nad tím tak přemýšlela, tak si sebe jako vraha nedokázala představit. Nedokázala by ublížit živému tvoru a většina lidí by jí hravě zpacifikovala.

„A nejsi?" přimhouřil podezřívavě oči Baek a nutil jí se plácnout do čela.

Nutkání naštěstí zmizelo díky jednoduchému doteku zezadu, kdy se na ní Kai div nesvalil celou svou vahou. Očka vykulila v tom známém vyděšení.

„Nechte jí, ještě nám naší malou manažerku vyděsíte," zasmál se pobaveně a její tělo se napnulo ještě více, když jeho hruď následkem toho příjemně vibrovala.

„Buď slušný!" ozval se Suho, který ho raději odehnal, ačkoliv se dívka sama natahovala, že ho sejme. Nějak.

„Děkuju," odstoupila od nich a na leadera se vděčně pousmála.

„V pořádku, někdy jsou až moc neotesaní. Neboj se je klidně fláknout, když se ti zdá, že si dovolují příliš. Občas by si to zasloužili," hodil po nich varovně ošklivým pohledem, pod kterým se začali tvář jako nevinnost sama.

„Stejně, jedinej kdo jí děsí jsi ty!" obořil se Baek na Kaie. Ten raději nereagoval a dělal, že ho něco děsně moc zaujalo na bílé zdi.

„Pojďte raději," zahlásil Suho, na což reagovali všichni.

„Hodně štěstí." Popřála jim s úsměvem, který jí ta usměvavá část radostně opětovala a zbytek se rozhodl jen poděkovat nebo kývnout na srozuměnou.

Když jí míjel poslední člen a shodou okolností i maknae skupiny, po celou dobu z něj nespustila zrak. Zcela se jí vyhnul pohledem a ponechával si svou kamennou image. Rozhodně z ní radostí neskákal a jí to jeho chování svým způsobem mrzelo. Netušila co udělala špatně a bohužel ani jeden neměl čas to řešit, ačkoliv on se nezdál, že by chtěl něco řešit. A svým způsobem z něj měla strach, ač je to k nevíře, protože a to by nahlas nepřiznala, si prohlížela videa s nimi a Sehun se jí zdál jako usměvavý kluk.  

Má úchylka na urychlování děje, ale! Má to svůj důvod. nemůžeme se crcat na jednom místě a za chvíli půjdeme k důležité kapitole, která by se dala nazvat... koncem tohohle mini začátku? Asi jup. Ale nevadí. 

Víte, co mě celkem zaujalo nebo lépe řečeno, zarazilo? Jak moc málo čtený je tenhle příběh oproti Ďáblovi. Zajímalo by mě to kvůli čemu to je, když vezmu v potaz, že EXO je mnohem oblíbenější skupina na wattpadu, tak jestli je to, že tenhle koncept není příjemný a nebo je to pro to, že to píšu já, ale wow. Fascinující prostě. xD

Jinak děkuji za jakoukoliv podporu a příště se uvidíme. Měla jsem dnes udělat maraton, ale jsem moc utahaná na přepsání další kapitoly, takže uvidíme jak na tom budu zítra. 

Praise the Alkiera!