The Hunt is my Muse | FF EXO

6. Kapitola

Dobrá, skutečně plánovala útěk, protože se dnes opravdu necítila na žádné oslavy, navíc neměla ani hlad. Jenomže v útěku ji zabránili právě kluci, když ji do auta málem odtáhli, jakoby vycítili, že má něco nekalého v plánu. Ani dožadování pomoci od manažera nepomohlo, protože se jí stejně jako ostatní vysmál a zjevně si tohle patřičně užíval.

Jak měla vést tuhle bandu magorů, když jim nedělá problém ji odtáhnout jako při nějakém přepadení? Nakonec ale skončila u okénka za manažerem a odpočívala jako většina osazenstva. Co jiného taky dělat? Někteří to okořenili sluchátky a tím mohli ignorovat otravnou část posádky.

„Dej si ty smrdutý hnáty někam, Chan Yeole!" byla poslední věta, kterou slyšela než se začala znova zajímat o ubíhající baráky z okénka auta.

Důvěřovala jim, že věděli kam jet a doufala v něco, ke se poklidně navečeří. A přeci jen se stal zázrak a auto po nějaké době začalo zpomalovat, kdy se kluci dychtivě nahrnuli ke dveřím a málem už vyskakovali za jízdy. Naštěstí si počkali a vylétli jako spořádaná smečka psů. Nebo štěňat.

„Prosím," zazubil se Xiumin, když Na Ri podal ruku, aby mohla pohodlně vystoupit.

„Dě-děkuju," zamumlala zaraženě, když si nechala pomoci z vozu a postavila se po jeho boku v momentě, co už hlučná parta zalézala dovnitř.

„Tss, měli byste se od Min Seoka učit a nechovat se jako banda ignorantů," zamumlal nespokojeně Suho, vyučujíc své děti, čehož se chytil Baek, otáčeje se k nim čelem.

„Nemůžeme za to, že jsme více po tobě, mamko Suho," po větě následoval jejich smích a leader už se po něm, vzhledem k výrazu a chvatnějšímu kroku, chystal skočit.

„Takže to znamená, že Xiumin je adoptovanej?" zeptal se se zájmem Lay a ponechal tak Suha s tikem v oku v dočasném ohromení z jeho vlastních členů.

Ani Min Seok se raději nevyjadřoval, ačkoliv Na Ri s manažerem se bavili až trestuhodně na úkor svých svěřenců.

„Člověka si opravdu dokáží získat," poznamenala s úsměvem, který v jejich blízkosti jen tak nezmizí.

„Nemusíš se bát, oni si tě taky oblíbili," šli spolu vzadu, aby jejich rozvernost nechali čistě na Suhovi. „Možná bych to neměl říkat, ale povídali si o tobě celý večer až to bylo otravný." Krátce se zasmál.

„Popravdě se mi tomu nechce věřit. Sehun z mé společnosti nadšením neskáče," zamumlala nedůvěřivě to, co jí trápilo a zahleděla se na záda toho, koho tu pomlouvali. Manažer jen zavrtěl hlavou, což si vysloužilo její pozornost.

„To se ti jen zdá. Popravdě to byl on, kdo o tobě rozdmýchal tu živou debatu a byl do toho celkem zapálený. On se jen občas citově moc neprojevuje, i když bych ho i označil za nejcitlivějšího člena, co se týká ostatních. Dej mu čas." Prozradil jí s tajemným mrknutím oka, nad čímž se brunetka zaksichtila.

„Takže stydloun, jo?" zamumlala s uchechtnutím, i když se jí tomu moc věřit nechtělo. Možná to řekl jen, aby se cítila líp, ale nechtěla se tím dneska moc zabývat.

„I tak by se to dalo říci," přitakal, když vešli dovnitř a mezi nimi o tom už nepadlo ani slůvko. Ne všechno potřebovali kluci vědět.

Vnitřek se jí skutku zalíbil. Vesměs byla restaurace ze dřeva a tím budila hřejivý pocit domova, alespoň tak to působilo na ní. Ačkoliv ona domov viděla ve všem, kde vonělo jídlo a bylo teplo. Všichni se usadili ke dvěma stolům,, které směli po domluvě spojit a tak byli znova kompletně u sebe. I když obsluhu docela litovala, když na ní spustilo devět hladových krků.

„Prosím jednou galbi." Objednala si něco, na co dostala při čtení jídelního lístku chuť a šťastně se na obsluhu usmála, když si to zapsala.

„Já byl z dneška dost nadšený. Myslím, že se to povedl." Zaposlouchala se do jejich rozhovoru, ve kterém se rozhodli sdělit své pocity.

„Jsem rád, že se to obešlo bez větších problémů." Přiznal Kai a většina s ním kývnutím souhlasila. I ona. Chápala, že kluci moc nechtěli řešit bláznivé fanynky nebo antifanoušky, kteří se tam mohli dostat.

„Proč jste tak stála o práci v SM?" z pozorování kluků ji vytrhl hlas manažera, na kterého se zmateně podívala než pochopila, nač přesně se ptal.

„Pravda je, že jsem s přijetím moc nepočítala," váhavě se pousmála „byl to takový poslední bezradný výkřik do tmy. Vlastně jsem nevěřila ani po tom, co jsem dostala email." Vysypala ze sebe zamyšleně. Tehdy si všimla, že SMko hledalo výpomoc a tak to zkusila z čisté zoufalosti.

„Měla jste štěstí, že jsem si to onehdá pročítal," zareagoval upřímně a ona mu dala kývnutím za pravdu. Vděčila mu za to vše, co pro ní udělal.

„Na příště mám pro vás novinku. Chystá se promo focení k novému albu a vy to budete mít na starosti," oznámil jí, jakoby nic a ona věděla, že kdyby teď měla jídlo v puse, už by se válelo před ní na stole díky kašli, který jí málem přepadl.

„Opravdu?" stačila ze sebe vybreptnout, zcela překvapena touhle zprávou, kulíc na něj oči, jakoby řekl, že vyhrála v loterii. Nebo, že existují jednorožci.

„Ano, věřím, že to zvládnete bez problémů." Pousmál se na ní, dodávaje jí tak odvahu, která byla nyní otřesena jistým vzrušením a nejistotou.

„Nezklamu vás," Kývla rozhodnutě a téma se znova uvolnilo, když muž začal nosit porce jídel, které si objednali.

A byla za to ráda. Chtěla se uvolnit. Nechtěla řešit práci ani nic podobného. Chtěla se zkrátka najíst ve společnosti kluků, se kterými bude nějakou dobu zjevně skoro žít. A těšila se na to.  

A další kapitola, abychom dohnali tu ztrátu, kterou jsem měla v mém dočasném zlenivěním. Které se zjevně nezmění kvůli blížím se Vánocům, áchjo, tohle období miluju a zároveň mám chuť ho prospat jako medvěd.

Fakt se těším až se vykopu k tomu zajímavějšímu v tomhle příběhu o.o

Praise the Alkiera!