Zrozeno za bezesných nocí

Učedník Smrti

Místnost byla tmavá, bez oken a plná prachu.

Další pokoj měl přes okna žaluzie a jen na zem prosvěcovalo pár chabých slabých slunečních paprsků, které ozařovaly bledý obličej mrtvého těla.

Muž byl vyhublý, s výraznými lícními kostmi a zakalenýma šedýma slepýma očima. Přišel jeho čas.

,,Zabil jsi ho." kývnu v odpověď, i když to nebyla otázka.

Postava za mými zády si prohlíží mé dílo se svým obvyklým kamenným výrazem, cítím z ní však nadšení.

,,Skvělá práce, nyní jsi skoro připraven. Tak pojď, musíme jít, čeká nás ještě spousta práce.."

,,Dveřmi? Není to nápadné?" zeptám se nevěřícně.

,,Naopak, lidé tě nevnímají, pokud jsi normálně průměrný a neděláš nic neobvyklého.. Například vylézt z okna, toho by si všimli. Když odejdeš dveřmi, nevšimnou si, že jsi tam neměl co dělat. Nevidí tě přes svou zaslepenost." pokyne mi kostnatou rukou, ať se rozhlédnu.

,,Mm.." zarazím se a snažím se zaostřit na ty malicherné tvory.

,,Já.. Nevidím lidi. Vidím rozmazané béžové šmouhy, tetelící se jedna na druhé.. Jen občas zahlédnu obrys postavy a velmi málokdy se stane, že vidím celé lidi, i s obličeji. Tak moc málo je jich neobvyklých, výjimečných a samo sebou." Smrt jen přikývne a pomalým krokem se nepozorován rozejde ulicemi k protějšímu domu.