Matoucí dušička

Podzim

Vítejte v krajině deprese,

Tudy smutek nese se

Poryvy větru spolu s listím,

A i když slunce vyjde místy,

Nikdy nekončí a stále sílí,

Že neujdeš ani jednu míli.

Všechno jednou skončí,

I štěstí jednou odtančí,

I úsměv každou chvíli zmizí,

A je jedno jakou máš vizi.

Dokonce i silné zlobě

Se vyrovná ta temná síla v tobě.

Když chlad a zima tě obklopí ze všech stran,

Věř mi, kámo, tenhle pocit já dobře znám,

Nemáš chuť žít, jen mělce dýcháš,

A všechno ležet ladem jednoduše necháš.

Chceš skončit s tím trápením,

S tím smutkem plným zmatení,

A tím zlem, vášní a touhou,

Jenže máš jen naději pouhou.

Nemáš zbraně, cítíš se bezbranně,

Samotně, smutně, odcizeně a opuštěně.

Jenže pozor, kámo, poslouchej.

Uši nastraž a pozor dej:

Podzim není konec světa,

Nádech, výdech, vstávej, běž.

A možná to potrvá chvíli, možná léta,

Ale to, že to nedáš je pouhá lež!