Tanaka no Suna

11. Beznaděj

Probudila jsem se skoro úplně bez čakry.
"Docela jsi to přehnala slečinko, hned po tréninku se utkat s Gobim bylo riskantní." Promluvil Orochimaru, jo má pravdu, ale už mám alespoň jeho sílu.
"Nechám vás dva o samotě." Dodal a spolu s Kabutem odešel.
"Měl jsem celkem strach, sálala z tebe jeho čakra, skoro jakoby chtěla z tvýho těla."
"Ale tys to zastavil." Je dobrej, že se nenechal odradit.
"Budeš mě teď vůbec ještě potřebovat?"
"Jo budu, mám sice jeho moc, ale pořád se chce napojovat na mou písečnou čakru."
"Chceš říct, že ten 'nový Gobi', který se v tobě už dávno začal tvořit ještě neexistuje?"
"Ne, a ještě hodně dlouho nebude, asi i několik let. Musí mi čakru brát opatrně, jinak to moje tělo nevydrží."
"Postarám se o to, můžeš se na mě spolehnout."
"Já vím." Vím, že mu můžu věřit. Ale bude to mít těžší a těžší, ale dokáže to. Vím, že to dokáže.

Třetí osoba:

Uběhly už asi 2 roky od jejich odchodu. (Vlastně to teď pokračovalo hodně podle originálu).
Naruto odešel z vesnice, aby mohl sám trénovat, po dvou letech se vrací.
Tanaka a Sasuke jsou teď silnější než kdokoli. Sasukeho duše je temná, plná nenávisti, a jen Tanaka umí tenhle led rozmrazit. Ona zůstala čistá a silná. Naučili se kombinovat svou sílu, jsou obávanou dvojkou. A dle všeho k sobě mají opravdu silné pouto, je to snad láska?
S Itachim se Tanaka pravidelně vídá, a on ji velmi tvrdě trénuje, ona ale nechápe proč.
No a Gaara?

Tanaka:

"Proč Itachi? Nedokážu to tak rychle."
"Ale jo, dokážeš. Jestli se chceš umět dostat i ze Sasukeho genjutsu, tak musíš hned."
"Proč to musím umět hned?"
"Nikdy nevíš, kdy se budeš muset utkat s někým opravdu silným." Co tím naznačuje? Už jsem se utkala i s vážně silnými, i s uživateli genjutsu. Neuměla jsem se z něj nikdy bezpečně dostat, ale nějak jsem je porazila.
"Takže znovu. V genjutsu máš omezený Sharingan, uvědom si ale, že tvůj je spojený s Gobim a jeho sílu už jsi ovládla, takže ji použij." Uzavřel mě do genjutsu, vůbec mi nejde, ani ten Sharingan zapnout, natož ho použít. Fajn, kudy přesně koluje Gobiho čakra do mého oka?
Mám to. Proč jsem to neudělala předtím, uvolním ještě trochu Gobiho čakry. Můj Sharingan se setkal s jeho, ta Itachiho síla, to je šílený. Ale genjutsu se uvolnilo.
"Věděl jsem, že přijdeš na to jak to udělat, i beze mě. Bylo to vážně silné, i já měl problém tě udržet, ale pustil jsem tě. Přece jen moje oči jsou trochu silnější, ale myslím, že ty Sasukeho už by tě do genjutsu dostat neměly." Jsem silnější než Sasuke? Nevěřila bych, že to tak někdy bude.
"Itachi? Kdy mi vysvětlíš ty moje oči? Už je to víc jak 2 roky." Už je trošku na čase.
"Ještě ne, ale brzo ten čas přijde, věř mi." To jeho tajnůstkářství nesnáším.
"Jen si pamatuj, ikdyž jsi teď vážně silná, nespoléhej sama na sebe jasný? Nikdy nejsi sama. Ochraňuj Sasukeho a drž se ho, navzájem se potřebujete. A mimochodem, nemáte spojený Sharingany díky tomu oživování." Čeká snad, že se něco stane? Něco kvůli čemu bychom měli o sebe přijít? Ví snad o něčem? A ty Sharingany? Jak to teda je?
"Slibuju, ale jak to teda je, když to není tím oživováním."
"To se dozvíš, všechno ti řeknu, ale ještě není ten čas."
Rozloučil se se mnou lehkým úsměvem. Proč mi nemůže nikdy tyhle důležitý věci říct?
Ale odešel právě včas, zrovna přicházel Sasuke.

-

Vlastně mě teď tak napadá. Dlouho jsem neviděla Gaaru, vím, že je to nebezpečné, ale musím jít do Písečné, musím ho vidět.
"Sasuke, musím jít. Musím ho vidět." Nemusela jsem nic dodávat, bylo mu jasné, o kom mluvím. A jak jsem čekala, nebyl z toho nadšený.
"Zbláznila ses?! Do Písečný? Nemůžeš si tam jenom tak přijít."
"Dobře víš, že mi nikdy nemůžeš a ani nebudeš rozkazovat, prostě jdu."
"Tak si běž. Ale jestli tě zabijou, bude mi to jedno." Ale nebude. Dobře vím, že nebude. Jenom hraje drsnýho.

Byla jsem na cestě. Když najednou....sakra co to... takový silný tlak v hlavě, to je bolest. Sakra, moje hlava.
Už vím.
Sasuke. Snaží se mi dostat do hlavy, aby se napojil na moje smysly a přesně věděl, co dělám. Ale asi zapomněl, že propojení naší mysli a smyslů je možné jenom díky mě, dokážu to koorigovat.
Nedostal se mi do mysli, budeš muset ještě trénovat chlapče.
Mohla jsem pokračovat. Proč je ale Písečná, tak daleko.

Ta vesnice vypadá pořád stejně. Jen ty lidi, jsou tak veselí, šťastní. Takhle je skoro ani nepoznávám.
Tak, kdybych byla Gaara, kde bych byla. Možná, že doma.
Co? Je tam někdo jiný, on se přestěhoval? To teď bude těžší, taky může být na misi, nebo na kopci za vesnicí. Je vlastně hodně míst, kde může být.
Konečně ho vidím, vychází zrovna na střešní terasu, ale to místo, ta věž? To je věž Kazekageho. Co dělá tam? Děje se snad něco?
Zjevila jsem se přímo před ním, ale je mi jasný, že v tý kápi mě nepozná.
"Kdo jsi! Co tu chceš!" Uklidni se bráško.
"Ahoj Gaaro." Bylo jediné, co jsem řekla když jsem si sundavala kápi. Díval se na mě, jakobych byla duch.
"Cože? Tanako?" Jeho zděšení, ale rychle odpadlo. Rozeběhl se ke mně a objal mě.
"Vyrostla jsi, jsi krásná."
"Taky vypadáš dobře Gaaro, tak ráda tě vidím. Měla jsem strach." Oba jsme měly slzy v očích. Jsme jak děti.
"To já taky. Jsem moc rád, že jsi přišla, ale uvědomuješ si jak riskuješ? Kdyby tu byl starý Kazekage, možná už jsi mrtvá." On je někdo nový? Kde je Kazekage?
"On už není?"
"Ne. Zabili ho." Zabili? On je vážně mrtvý, tomu se těžko věří.
"A kdo je teď Kazekage." Po mé otázce se trochu začervenal a uculil se jako malá holka.
" Ehm...no... Já"
"Cože? Ty jsi teď Kazekage?" To není možný, vážně je Kazekage?
"Ano, chránil jsem vesnici. Zvolili mě." Cítím teď neskutečnou hrdost. Vážně to můj bráška dokázal.
"Gaaro to je skvělý, jsem na tebe hrdá."
"Děkuju sestřičko, ale...rád bych to řekl i já o tobě." Moje radost se změnila v bolest, ale má pravdu. Co jsem já dokázala?
On se stal Kazekagem a já? Já jsem obyčejný nukenin.
"Já vím. Vím, že jsi zklamaný. Ale jediný důvod, proč jsem odešla je, abych ho ochránila."
"Tobě na něm až tak záleží?"
"Přesně tak." Opravdu jsem to přiznala i Gaarovi, ale on mě zná tak dobře, že mu to určitě bylo jasné.
"Tak v tom případě, milá sestřičko, jsem na tebe hrdý."
Hrdý, on je na mě hrdý? Tohle se vážně poslouchá líp.
Znovu jsme se objali. Ta vzájemná pýcha je skvělá.

-

Byla jsem už na cestě zpátky do úkrytu. Sasuke šel naproti mně, to je hodnej.
"Tak co? Všechno v pohodě?" Řekl místo pozdravu a objal mě. Jo já vím, je to teď mezi námi trošku divný, ale líbí se mi to.
"Jo dobrý, jenom...." Co to bylo?
"Jenom co?" Vzala jsem do ruky sošku od Gaary. Celá se chvěla.
"To je ta čakrová soška?" Co s tím je? Něco je špatně.
"Jo je. Ale, Gaarovi se něco musí dít."
"Co by se mu mělo....." Ani to nedořekl. Oba jsme se zasekli.
Ta soška najednou praskla.
Neee. Gaaro!
"Pamatuj si, že ta soška praskne jen jednou."
"Když zemřeme."
Sasuke mě chytl za ruku a pohledem se mě snažil uklidnit. Ale tohle nepomůže. Gaara je vážně pryč?
Ne. Ne. Ne. Tohle nemůže být pravda.

Omlouvám se za ten obrovskej skok, ale myslím, že tohle bude lepší. Sasuke a Tanaka? To bude asi vážnější. No a Gaara? Co s ním teda je?