Recept na lásku

2

Marinette

Rychle doběhnu domů a levandule dám do vázy. Táta přijde do kuchyně.
"Od koho to je?"
Řekne vesele.
"Od Ad...teda od Alyi."
Plácnu první hloupost, která mě napadne. Vím, že vyptávání zdaleka nekončí.
"Proč ti Alya dává levandule?"
"Řekla jsem jí, že je mám ráda a domluvily jsme se, že si každá navzájem koupíme dárek. Tak mi dala levandule."
Vysvětlím. Jak mě tohle napadlo?
"Aha. A co jí dáš ty?"
Sakra.
"No...To jsem si chtěla nechat do obchodu, kam teď jdeme. Koupím jí oreo. Miluje oreo."
Řeknu. Nemám ponětí, jestli oreo vůbec jí.
"Dobře. Tak já skončím pro peněženku a půjdeme."
Kývnu hlavou na souhlas a když táta odejde, úlevně si oddychnu. Táta se vrátí a spolu vyrazíme do obchodu.

Adrien

Snad se Marinette bude líbit to psaníčko, co jsem jí do levandulí zastrčil! Říkám si sám pro sebe při cestě domů. Dojdu domů a radostně si začnu pískat. Najednou otec vyletí z pracovny.
"Co je to tady za randál?!"
Řekne unaveně a naštvaně zároveň.
"Jen jsem si pískal."
Řeknu já stojící uprostřed schodů.
"Tak už to nedělej! Potřebuju se soustředit!"
Řekne a s hlasitým dupáním mi odejde z dohledu. Uslyším jen hlasité bouchnutí dveřmi. Co mu zase je? Proč se Marinettin otec změnil, ale můj ne? To není fér! Vlezu do pokoje a zasednu k počítači. Ani nevím, co dělám. Pořád jezdím myší sem tam a na nic jsem ještě neklikl. Po tom, co Marinette utekla domů nemám na nic náladu. Líně vstanu ze židle a dopotácím se až do postele. Tam ulehnu a hlavu zastrčím pod deku. Kéž bych byl teď s Marinette. Já jí fakt miluju...

Marinette

Konečně se vracíme domů z obchodu. Táta mě donutil koupit 4 balení oreo sušenek pro Alyu. Vzal to nějak vážně. Dojdeme domů a já začnu připravovat večeři. Beru pánvičku ze skříňky, ale najednou uslyším volat své jméno.
"Marinette!"
Leknutím upustím pánvičku. Dojdu do jídelny a tam sedí můj táta a něco drží v pravé ruce.
"Tobě nechává Alya vzkazy v kytkách?"
Zeptá se táta. Přejede mi mráz po zádech. A kruci. Teď to zjistí! Doufám, že se tam Adrien nepodepsal!
"No...já nevím."
Řeknu a snažím se mu papírek vzít. Táta mě pořád odstrkuje a začne číst.
"Když jsi byla malá, říkala jsi mi: Miluj levandule a já budu milovat tebe.
Teď, když jsem starší, uvědomuji si, že levandule nejsou to, co miluji Jsi to.."
Konečně mu vytrhnu papírek z ruky. Při mé nešikovnosti ho roztrhnu.
"Ty."
Dokončí táta. Zbytek papírku už držím v ruce já.
"Ty jsi snad Alyu znala už v dětství? Ty jsi lesba?"
Začne na mě táta chrlit otázky.
"Ne! To..to je jen vtípek!"
Řeknu rychle. Táta se na mě nedůvěřivě podívá.
"Alya se podepisuje AA?"
"No..jo! To je náš pozdrav! AA éééj ahoj! Takhle to říkáme každý ráno."
Nikdy jsem neuměla lhát.
"Buď mi lžeš a nebo máš divný kamarády."
"To druhý! Já bych ti v životě nelhala!"
Řeknu a strčím si papírek do kapsy u kalhot. V kuchyni dodělám večeři a prostřu stůl. S tátou jíme v úplné tichosti.
____________________________________
Ahoj lidi! Nevím, jestli si tuhle kapitolu někdo přečte, ale psala jsem jí skoro před rokem. Nevím, jestli budu tuhle knížku dopisovat, ale tahle kapitola pobavila mě samotnou 😂 Tak snad pobaví i vás ❤ Napište do komentářů, jestli mám příběh dopisovat, nebo ne. Papa ❤