Andělé

,,My nejsme lidi, my nejsme stroje, i když tak možná vypadáme, nejsme ani mimozemšťané. Náš druh je tu od dob počatí lidstva. Na světě jsme tu stejně tak dlouho, protože bez nás by jste tady na Zemi nemohli existovat. Jsme nepostřádatelný v lidským životě. Bla, bla, bla, bla, říkate si, ale doopravdy my nejsme nic výnimečného. Nejsme bohové, nejsme satani. Ne docela, ale dalo by se říci, že jsme démoni. Patříme pod nějakou víru? Ne, jelikož v nás netřeba věřit, protože my existujeme doopravdy. Můžete nás vidět, můžete nás cítit, můžete slyšet. Pohybujeme se mezi vámi a vy o tom ani nevíte. Myslíte si o nás, že jsme jako vy, že jsme lidé, ale to my tak zcela nejsme. My se nerodíme, my jsme vybíraní a stvoření z normálnich lidí. Do našeho druhu nemůže patřít kdokoliv. Musí být vyvolený, musí být schopný přijat tuhle roli, musí po tom toužit, musí být silný a schopný projít mutaci. Jak fyzickou tak i tou psychickou. Je to dar a zároveň prokletí. Jsme nesmrtelný, jenom my si rozhodneme kdy to chceme ukončit, nebo nás někdo musí nahradit. My nestárneme, zmysly neslábnou, kosti nezpráchnivejí, zuby a vlasy nepovypadají, kůže, maso, svaly, orgány nezhnijí. Je nás jenom pár desítek. Moc nás teda není. Tahle role, je velmi velká zodpovednost. Víme kdo, kdy, kde a jak zemře. Dokážeme smrt oddálit a zároveň ji dokážeme i přvodit. Nepodceňujte nás, my vás taky nezhazujeme. Nejprve jsme byli strážnimi andělmi. Lidem jsme pomáhali, chránili je, ale kde je dobro, tak musí být i zlo. Proto nás museli zbavit tý dobrý pověsti a stali se z nás padlý andělé. Přičém jsme museli trpět a procházet skouškami aby jsme se mohli stát alespoň něčím. A nakonec se to stalo. Stali jsme se něco víc, něčím omnoho důležitéjším. Stali jsme se Andělmi Smrti. Jsme s vámi aby jsme vám pomohli na onen břeh... aby jsme znali vaše slabiny.

Krutost se stala jeho učitelem.

Nenávist jediným přítelem.

A tak se anděl proti své vůli,

Naučil žít roli,

Aby ji dobře hral.

Z padlého anděla se Anděl Smrti stal."