Mania - cesta z pekla

,,Zničím tě,, 2/3

Alexandra

Tu noc už jsem nespala, celou jsem ji proseděla na balkónu a přemýšlela o posledních letech svého života. Rozhodla jsem se, že dám Kate možnost stát se mou kamarádkou a budu dělat všechno pro to, aby jí opravdu byla.

Ráno jsem přešla ke skříni a začala přemýšlet, co si dnes vezmu na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro černé kraťasy s vyšším pasem a zdobnými, zlatými knoflíčky na kapsách. K tomu jsem si vzala bílou vzdušnou halenku s menším výstřihem do V. Pak jsem ze země sebrala svůj batoh a zamířila dolů do kuchyně. Na barové židli už seděla Lil a jedla svoje oblíbené cereálie, Rob si zrovna dělal kafe, když si mě všiml jen pozvedl obočí v němé otázce, zda je všechno v pořádku. Jen jsem kývla v souhlas a vzala jsem si z lednice jogurt, jelikož jsem po té noci ani neměla hlad. Rob pak odešel pracovat do své kanceláře, kterou v domě má a já jsem zůstala s Lil v kuchyni sama.

„Vím, že máš zase ten sen," podívala se na mě smutně. „Slyšela jsem tě mluvit s tátou," dodala zrovna, když jsem se jí chystala zeptat odkud to ví.

„Je to jen sen, budu v pořádku," usmála jsem se na ni. „Navíc není to poprvé, zvládnu se s tím vypořádat." dodala jsem.

„Víš, že je o víkendu párty pro studenty v místním baru?" změnila téma a oči ji přitom šibalsky jiskřily, moc dobře jsem věděla, co teď přijde. „Musíš jít taky, Alex!" přesně tohle. Povzdechla jsem si, je to tak pokaždé, ona se mě snaží přemluvit k nějaké párty a já vždy řeknu ne, stejně jako teď. I když...slíbila jsem si přece, že se víc odvážu, že si budu i užívat.

„Lil, víš co jsem ti o tomhle říkala," začala jsem a ona jen svěsila zklamaně hlavu, věděla co bude následovat, jenže nevěděla, že já jsem si to rozmyslela. „Ale tentokrát s tebou teda půjdu," vydechla jsem a sklopila zrak dolů. Chvíli bylo ticho, pak jsem jen slyšela hlasité pištění a hned na to jsem ji měla ověšenou kolem krku

„Díky Alex, díky, díky!" pištěla pořád.

„Co se tady děje?" zeptal se nechápavě Rob, který zrovna přišel do kuchyně.

„Alex souhlasila, že se mnou půjde o víkendu na tu párty!" vykřikla hned nadšeně Lil. Robovi to na tváři vykouzlilo vřelý úsměv, měl radost.

***

Ve škole si mě hned u skříňky odchytla Kate. Hned začala mluvit o Owenovi, jak je krásný a jak bychom se k sobě hodili. Nechtěla jsem ho vidět na tož poslouchat celý den, jak moc bychom byli krásný pár. Proto jsem zvolila menší zlo. 

„Chystáme se s mojí sestrou o víkendu do místního baru na párty, nechceš se k nám přidat?" pronesla jsem jakoby nic, když jsme mířili na první přednášku. Bylo mi divné, když bylo ticho, tak jsem se na ni podívala, jenže Kate vedle mě nešla. Otočila jsem se abych ji našla. Stála jen kousek za mnou a nejspíš zpracovávala co jsem jí právě řekla. Nakonec jen zavrtěla hlavou a přidala se ke mně.

„Nepřijdeš mi zrovna jako typ holky, která ráda chodí na párty," odhadla.

„To nejsem, ale slíbila jsem to Lil, a navíc je čas začít se bavit," řekla jsem upřímně. Na to se na mě Kate usmála

„Půjdu s vámi moc ráda," usmála se. Od té doby už nemluvila o ničem jiném, nakonec mě přemluvila k tomu, že mi spolu s Lil vybere, co na sebe a taky, že mě nalíčí. Už teď jsem toho litovala, ale když ony z toho měli obě takovou radost, chtěla jsem být alespoň z půlky nadšená jako ony. Vždycky jsem se zajímala jen o boj a jeho trénink, nikdy jsem nechodila na párty, nakupovat nebo s kamarádkami na kafe. Měla jsem těžký život už odmala, a hlavně jsem byla vedena vždy jen k jedné věci, a to bylo zabíjet.

***

Zrovna skončila poslední přednáška a já jsem mířila ke skříňkám, kde jsme se měly setkat s Kate a potom společně vyrazit na oběd. Jenže zničehonic mě někdo popadl za ruku a následně už jsem nestála na chodbě, ale byla jsem ještě s někým namáčknutá v nějaké malé místnosti. Byl to nejspíš sklad uklízeček, protože jsem vedle sebe rozpoznala kyblík s mopem. Musela jsem chvíli mrkat abych si přivykla na tmu, která tam panovala, ale nemusela jsem se trápit dlouho, protože dotyčný nakonec rozsvítil. Naproti mně stál Owen, na můj vkus až moc blízko a díval se mi zpříma do očí.

„Musíme si promluvit!" začal.

„Očividně už nemám na výběr, když jsi mě sem bez mého souhlasu zatáhl," protočila jsem očima otráveně, nechtěla jsem s ním ztrácet ani minutu, doteď jsem se mu zdárně vyhýbala a hodlala jsem v tom pokračovat i dál.

„Nech toho!" naštval se. „Nemůžu tě sice zabít...,"

„Nemůžeš mě zabít? To je jako nějaký tvůj vnitřní spor?" skočila jsem mu překvapeně do řeči.

„Ne! To můj otec, řekl že je důležité abys byla živá," řekl s obrovskou dávkou nepochopení.

„Tvůj otec je velmi chytrý muž, škoda že jsi to nezdědil po něm," ušklíbla jsem se. Věděla jsem, že si zahrávám, že je lehké ho vytočit, ale nemohla jsem odolat.

„Řekni mi, co jsi zač!" přikázal, přistoupil ke mně blíž a ruce položil z každé strany vedle mojí hlavy.

„Myslím, že víš moc dobře co jsem zač," pozvedla jsem jedno obočí. 

„To vím, ale ty nejsi stejná, je na tobě něco jiného a já chci vědět co," pokračoval nasupeně.

„Nechápu, o čem mluvíš, nevím, že by na mě bylo něco jiného," řekla jsem upřímně. Vypadal, že chce něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a jen zakroutil hlavou.

„Však já to jednou zjistím a pak... pak tě zničím!" zasyčel mi do obličeje a přiblížil se s tím svým ještě o něco blíž, což v tom malém prostoru bylo skoro nemožné, jak moc nalepený na mě byl. 

V jeho očích po celou dobu rozhovoru čišela ta stejná nenávist jako vždycky, jenže, teď se v nich něco změnilo. Nenávist byla pryč, poznala jsem tu chvíli kdy si uvědomil, jak moc blízko si jsme a pak jsem v jeho očích spatřila něco jiného. Nemůžu říct, že bych na tom byla o moc líp, vnímala jsem jeho blízkost stejně jako on teď nejspíš tu moji. Teplo, které z jeho blízkosti sálalo mě spalovalo po celém těle, jeho oči mě vtahovaly do sebe. Byly tak křišťálově modré, nikdy jsem tak modré oči neviděla. Jeho rty byly tak blízko těch mých, že se naše dechy mísili v jeden, cítila jsem, jak začal rychleji dýchat. A pak přesunul svůj zrak na moje rty, kdybych ho neznala, řekla bych že jsem zrovna v jeho očích viděla touhu, ale je to Owen, nenávidí mě! Ruce vedle mé hlavy zatnul v pěst a o vteřinu později s jednou praštil do zdi, hned na to byl pryč. Zůstala jsem tam stát jako přikovaná. Co to mělo sakra být? Všimla jsem si, že taky zrychleně dýchám. Chyběl jen kousek a políbili bychom se, stačilo jen aby trochu pohnul rty. Najednou mi bylo hrozné horko, rozhodně teď potřebuju na čerstvý vzduch.

Na obědě jsem ho už naštěstí nepotkala. Hned po tom incidentu jsem se vydala do školního parku, v tom zmatku, který jsem měla v hlavě, jsem zapomněla na Kate a náš sraz, takže mě chudák víc než půl hodiny hledala po škole až mě našla sedět pod velkým dubem uprostřed parku. Snažila se ze mě dostat, co se stalo, ale když viděla, že neuspěje, vzdala to. Nakonec jsme se společně vydaly na oběd, kde Kate začala zase řešit víkendovou párty, já ale byla myšlenkami úplně jinde.