Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 34

Pohled Nialla

„Debile, volám ti už asi po třetí. Proč mi to kurva nezvedáš?“ zařval jsem do telefonu, jakmile jsem uviděl, že mi Louis volá na zpět. A teď sakra mlčí. „Kurva, co je to dneska s tebou! Nezvedáš a teď ani neodpovídáš?“ znovu jsem zvýšil hlas a hned na to jsem uslyšel zalapání po dechu. „J…j…á“ slyšel jsem a pak už jenom pípání ukončující hovor. To nebyl Louis, to byla Caroline. Poznám její hlas. Co si teď o mně musí myslet, když jsem na ní vyjel. Já jsem totální kretén. Sedl jsem si na lavku, abych měl dobrý výhled na bráchu. Vytočil jsem znovu Louisovo číslo. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec to zvedl. „Co se stalo, že si tak vyjel?“ řekl naštvaný hlas Louise. Wou, tak takhle naštvaného jsem ho asi neslyšel. Možná tomu dodává šťávu, to chrčení auta, ve kterém asi jede. „Dáš mi prosím Caroline?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase. Úplně ignoroval mou otázku a sám se sarkasticky zeptal: „Nechtěl si mi náhodou něco?“ „To je mi teď u prdele. Dej mi prosím Caroline“ řekl jsem, dá se říct prosebně. „Počkej chvíli“ povzdechl si a položil telefon. Seděl jsem a přehazoval si z ruky do ruky telefon a čekal jsem, až mi zavolá. No čekal, spíš doufal. Uběhlo asi pět minut. Nevydržel jsem to a znovu vytočil Louisovo číslo. Nezvedal. Volal jsem znovu zase nic. Kurva, já jsem takový kokot. Vzteky jsem vstal a silou kopl do popelnice, která se převrhla  se a její obsah se vysypal. Jen jsem nad tím protočil očima a vydal se za bráchou. Zastavil jsem se v půlce pohybu. Nějaký malý blbeček po něm házel kameny, až brácha sletěl s houpačky a rozbrečel se. Vystartoval jsem k němu a chytl ho za paži. Jemu sice něco kolem pěti, šesti, ale to mě teď totálně nezajímá. „Kurva, co tě to popadlo? “ zařval jsem na toho parchanta a shodil ho dolů. Vzal jsem svého brášku a vytáhl ho na nohy a dřepl si k němu. „Si v pohodě Matty?“ Přikývl a začal si utírat uplakané oči. „Jste normální?“ zařvala na mě postarší paní. Nechápavě jsem se na podíval a na efekt zvedl obočí a čekal, až začne konečně mluvit. „Mohl by jste mi laskavě vysvětlit, jak si můžete dovolit takhle mluvit s mým synem?“ říkala se zlostí v hlase. Dneska není dobrý den si se mnou začínat. „A vy mi kurva vysvětlete, jak svého syna vychováváte“ řekl jsem se zvýšeným hlasem. Už se nadechovala, že něco řekne, ale já ji předběhl. „Jo to malý rozmazlený fracek. Jestli ho ještě jednou uvidím, jak si dobírá mého brášku, tak je mi u prdele kolik mu je“ zařval jsem. Vytáhl jsem Matta na své ramena a odcházel jsem domů. Ta babka tam zůstala stát s otevřenou hubou a bráška se nehorázně smál. „Ty si jí to natřel“ zasmál se Matty a objal mě. „Zasloužila si to. Matty nezapomeň, že ty si milionkrát lepší než ten kluk“ pronesl jsem k němu už s poklidným hlasem. „A to jen proto, že mám toho nejlepšího staršího bráchu, který mě ochrání“ řekl povýšeně a já se tomu musel zasmát.

Pohled Louise

Od rozhovoru s Niallem se Car úplně sesypala. Myslím, že Niallova slova jí připomněla Megan. Tak nějak jí předtím nadávala. Dneska je toho na ni moc. Nejprve se dá dohromady s Harrym. Teda tak něco nevím, jak to přesně spolu mají. Pak se naštvala na mně a já ji musel říct o mojí mámě. Teda né říct, zatím jsem jí ji jenom ukázal a ona pochopila, že je nemocná. Ale nechápu, co to do mámy vjelo. Kdyby tam se mnou nebyla Car, tak jdu za doktorem a zeptám se ho proč tak blouznila. No a navíc Car rozhodil Niall. Dnešek bude ještě hodně zajímavý. Podíval jsem se na Car. Hlavu měla položenou na okně a byla strašně smutná. Zastavil jsem na červené a znovu se na ní podíval. Zrovna si utírala slzu, co jí utekla. „Nad čím přemýšlíš?“ zeptal jsem se jí a chytl jí ruku. Jen zavrtěla hlavou a ruku mi stiskla ještě víc. Dál jsem se raději neptal. Nechal jsem jí svou ruku na, které se měnil tlak. Vždy, když se nadechla, stiskla ruku více a já si domyslel, že teď přišla na další věc, co se jí nelíbí. Když už jsme dojeli k ní domů a já zastavil, podíval jsem se na ní, ale ona asi nezaregistrovala, že už jsme u ní doma. „Car, už jsme u vás“ zatřásl jsem s ní. Nechápavě se na mě podívala, ale pak okamžitě přikývla a vystoupila. Taky jsem vystoupil a zamířil si to za ní. Čekala na mě u dveří. Jakmile jsem k ní došel, otevřela a vkročila dovnitř. „Už jste konečně tady…“ začala mluvit Penny, ale nestačila to doříct, jelikož Car kolem ní proběhla a určitě mířila do pokoje. „Co se jí stalo?“ zeptala se ustrašeně Penny. „Je toho na ni moc“ pokrčil jsem rameny a chtěl jít za ní, ale nepovedlo se mi to. „Louisi, co se děje? Takhle sem jí nevidě od začátku roku…“ Chtěla pokračovat, ale já ji to nedovolil, bůh ví, co by ještě řekla. „Jen se pohádala s kamarádem a ještě se potkala s mou mámou. Je toho na ní jen moc“ řekl jsem klidným hlasem a trochu rychleji než bych chtěl. Už jsem za ní chtěl jít. „Dobře, ani se nehni“ rozkázala a zmizela v kuchyni. Asi po třech minutách se vrátila s dvěma miskami a podala mi je. Já ji jen poděkoval, daroval jí letmý úsměv a vydal se za Car. Otevřel jsme dveře a uviděl ji, jak leží na posteli a hraje si s přívěškem. Tím přívěskem, který jsem jí dal spravit, po tom co jí ho Megan zničila. „Můžu dál, anebo mám jet raději domů?“ zeptal jsem se pro jistotu. „Já...promiň…jen“ už to ani nedořekla a rozbrečela se. Misky jsem položil na noční stolek, přisedl si k ní a vtáhl jí do obětí. Plakala a já si nebyl jistý proč. „Ššš Car, to bude dobré, jen mi prosím řekni, proč pláčeš?“ uklidňoval jsem jí. Chvíli jsme ještě jen tak seděli, potom Car vstala a zamířil asi to rovnou k televizi. Nechápal jsem jí. Bylo vidět, jak jí ještě po tváři stékají slzy. Vložila do televize DVD a pak šla rovnou ke mně. Já se mezitím opřel o rám postele. Car si sedla vedle mě a podala mi misku, co jsem před tím donesl. Až teď jsem si všimnul, že jsou v ní kuličky v pudinku. Nabral jsem si to na lžičku a koukal na to. „Tohle mi Penny dělá vždy, když se cítím mizerně“ prohodila jakoby nic a dál se tím ládovala. Taky jsem si nabral a bylo to vážně vynikající. „Jak si na takovou kombinaci přišla?“ optal jsem se, jelikož mě by to nenapadlo. „Pamatuješ si, ten den kdy jsem zakopla na schodech a spadl přímo na Megan?“ zeptala se na oplátku ona mě. Jak bych si to nemohl pamatovat? „Jo ten den si pamatuju. Spadlas a kvůli tobě si Megan na sebe převrhla paletu s barvami, které nesla do výtvarny“ neudržel jsem se a musel se smát. No, jak jsem spatřil její tvář, přestal jsem. „Stalo se něco, o čem nevím?“ znejistil jsem. Přikývla. To nebylo dobré. Sedl jsem si naproti ní a nohama sevřel ty její. „Ona…no…Když jsem šla domů, tak mě s Nicol dohonily a se slovy: Ty děvko jedna, zničila si mi mé oblíbené šaty! Vzala asi kolem pěti žvýkaček a dala mi je do vlasů. Pak ještě přidala švestkové povidla na mé oblečení. Když jsme přišla domů, byl tu jen táta. Vzal si moje vlasy do parády a pak mi udělal tohle. Od té doby to jím pořád“ začátek říkala se sklopenou hlavou, ale když mluvila o tátovi tak se usmála. „Wou, já se omlouvám.“  To bylo jediné, na co jsem se zmohl. „Nemusíš“ zamrmlala. „Ale i tak se strašně omlouvám“ zkusil jsem to znovu. Podívala se na mě a usmála se. Zase jsem si sedl vedle ní a koukal se na stopnutý obraz televize. Zajímalo by mě, co pustila, ale ještě předtím jsme potřebovali něco vyřešit. „Mám začít vykládat, anebo se budeš ptát?“ Podíval jsem se na ni a chvíli nic neříkala, ale určitě ví, o čem mluvím. „Jak moc je tvoje máma nemocná?“ Začala.„Hodně, má už po druhé rakovinu“ řekl jsem, až moc pokojně. Bylo to divné se o tom s někým bavit. „Proč chodíš pozdě do školy? A proč se vždy někam vypaříš?“ „Do školy jsem chodil pozdě, protože jsem musel každý den zajít za mámou. Přála si to, kdyby náhodou do večera, už umřela, tak aby se mohla rozloučit,“ tak při těchto slovech jsem se už musel rozbrečet, ale pokračoval jsem, „vytratím se vždy, jen když volá doktor, anebo rodina, která o tom ví. Vždy jsem šel pryč, aby mě nikdo neslyšel.“ Car už se přemístila, přede mně. Zasedla mi paty a nohama uvěznila ty moje, tak jak já před chvílí jí. I se slzami v očích, jsem se na ní usmál. „Jestli nechceš, nemusíme se o tom bavit“ usmála se. „Já jsem rád, že si o tom konečně můžu s někým promluvit“ usmál jsem se na ní a vzal ji za ruku. Je zajímavé, jak též převzala ochranářskou osobnost. Ještě v autě byla úplně mimo a teď mě tady utěšuje. „Proč na mě pokřikovala Nataly?“ Tak tímhle mně dostala. „Já…nevím“ bylo jediné, co jsem dokázal vymyslet. „Uzdraví se?“ „Tuhle otázku si kladu každý den. Jednou už se uzdravila, tak doufám, že se uzdraví znovu.“ „Uzdraví se, Loui. Vím to“ usmála se a já ji musel úsměv opětovat. „Jsi pro mě jako sestřička.“ Musel jsem to říct, protože je to pravda. „A ty si pro mě jako starší bratr. Sice se bavíme jenom dva týdny, ale já tě mám strašně ráda.“ „Já tebe taky“ posunul jsem si jí k sobě a objal ji. „Víš, možná by si Niallovi zavolat měla. Určitě se zase stalo něco u nich doma, proto byl tak vytočený.“ Musel jsem to říct. Niall, je komplikovaná osobnost. Myslím, že s Car by si mohl rozumět. „Já, nevím. Už dlouho na mě takhle nikdo nekřičel, i když to mělo patřit tobě, tak to bolelo.“ Ukončila svůj monolog. „Dobré, tak to nechápe na potom. Chceš aspoň jeho číslo, kdyby sis to rozmyslela?“ usmál jsem se na ní. Ona jen prohodila rameny a opět si sedla vedle mě. Když se natahovala pro ovladač, rovnou vzala i telefon. Podívala se na něj a usmála se. „Kdo ti píše?“ „Harry“ řekla s úsměvem. „Co píše?“ zasmál jsem se. Harry vůbec není na esemesky. „Že jsou u Sendy a zatím prohrává a dává mi to za vinu, jelikož se soustředí jen na mě a fotbal zanedbává“ zjednodušila mi jeho esemesky. Vážně takhle Harryho nepoznávám. Rychle něco napsala a podala mi telefon. Nechápavě jsem se na ní podíval. „To číslo Nialla“ zatvářila se strašně důležitě. „Důležitá, tak jsem si to neuvědomil“ řekl jsem na oko naštvaně. Bouchla mě do ramena a zasmála se. Od rána jsem její smích neslyšel. Musel jsem se zasmát s ní. Rychle jsem namačkal jeho číslo a uložil. Car už svírala ovladač a koukala, kdy už to bude moct zapnout. „Tak na co se budeme koukat?“ „Toma a Jerryho“ zasmála se. „Animák,“ zaradoval jsem se, „Neříkalas, že je nemáš ráda?“ „Miluji animáky, jen na ně nechodím do kina“ zasmál a zapla play. „Aspoň vím, že tě příště nebudu muset, tak přemlouvat“ šeptl jsem na začátku filmu.

Pohled Harryho                                                            

Zrovna jsme měli jít hrát druhý poločas a mě konečně přišla esemeska od Car. „Už ti odepsala, ty nedočkavče?“ zasmál se Justin. „Kdo?“ zeptal se Niall. Celý den je nějaký divný. Úplně mimo. Vůbec se nesměje, do balonu se sotva trefí a stačí jen malá poznámka na něj tak je nevrlý. Jen sem tam se usměje na svého bráchu, který si kope na malém hřišti se svými kámoši. „Jo odepsala Car“ usmál jsem se na telefon. Během vteřiny mi kolem hlavy profrčel balón a já jen tak tak uhnul. Odrazil se od kovové tyčky, která zaduněla a celá se roztřepala. „Hej, co blbneš?“ zeptá se nechápavý Liam. Já to zatím jen vydýchávám. Niall jen něco zamumlá pod nosem a dál nevnímá, jen tak civí do blba za mnou. „Co píše?“ zeptá se jeden z nich. „Prej, zatím co já se flákám. Ona byla s Louisem venku. Stihl jí seřvat kamarád. A u slova kamarád použila uvozovku. A teď s Louisem dívají na Toma a Jerryho“ zasmál jsem se té ironii. Místo toho, aby bylo se mnou, tak kouká s Louisem na pohádky. „Kurva!“ řekl naštvaně Niall a prudce kolem mě prošel. Všichni jsme se na sebe nechápavě koukali, než se ozval Liam se slovy: „Kam jdeš?“ „Pro míč“ řekl, jakoby to byla ta nejjasnější věc na zemi. „Nevíte co s ním dneska je?“ zeptal jsem se. Snad si toho taky všimli, že je dneska bez nálady. „Netuším. Dneska se zasmál tak jednou a i to bylo nucené“ prohodil starostlivě Liam. „Jdem hrát anebo tu budem kecat, jak babky v obchoďáku?“ pronese podrážděný Niall, když se vrací už s míčem. „Jo jděte, já jen odepíšu.“ Mávl jsem rukou, ať jdou. Esemesku jsem napsal jen stručně: „Tak já to pro tebe vyhraju :* Chybíš mi :(“ To, že jí nějaký debil vytočil anebo že s Louisem plakala si vyříkáme potom. 

Díl je tu už dnes jelikož dnes má narozeniny Candice Accoly - Představitelka Car :)) Tak vám to snad nevadí :) Slíbila jsem všnovaní, ale nechám si ho pro přístí díl.. :)) I ♥ Layes