hurts like hell [dokončeno]

16.

Život není tak jednoduchý, jak se zdá z prvního pohledu. Dětství je krásné, jíte písek, děláte bábovičky, pálíte svoji kůži o tu rozpálenou klouzačku, lezete si po kovových tyčích a myslíte si, jací jste rebelové. No ale pak přijde dospívání. Neustálé změny nálad, děje se s vámi spoustu věcí a tak nestíháte spoustu dalších, důležitějších věcí. Většina teenagerů propadlo depresi. Vzali žiletku do ruky a zmizeli z povrchu zemského. Měli pro to spoustu různých důvodů. Hnusili se sami sobě, neustálé ztráty či neustálý smutek z neznámé příčiny, který je tahal na dno. Je strašné se trápit. Trápit se vyřešenou věcí, tahat minulost do přítomnosti. To, co uděláte v minulosti, změní přítomnost a ovlivní budoucnost.
Když o někoho přijdete, v prvních dnech propadáte pocitům viny a brečíte jako želvy. V dalších dnech se s tím snažíte vyrovnat a smířit se s tím, že toho člověka už nikdy neuvidíte, nemůžete mu napsat, zavolat, označit ho v pitomém příspěvku, který vám toho člověka ještě víc připomene. Je strašné se to dozvědět a ještě horší si to uvědomit, smířit se s tím.
Můj bratr měl přítele. Byli ten nejroztomilejší pár na světě, přála jsem jim to z celého mého zničeného srdce. Vydrželi spolu tři roky, v posledních dnech jejich vztahu se víc a víc hadáli, slyšela jsem je křičet na sebe, jak moc toho druhého nesnáší a sprosté nadávky taky nechyběly. Přidala jsem si jeho přítele do přátel asi ke konci šestky. Nikdy jsme si nepsali, po jejich denodenních hádkách vypadal zničeně, zlomeně, bylo vidět, že se dostal na dno jako já. Napsala jsem mu a od té doby jsme si psali každý den. Svěřoval se mi s jeho bolestí a já mu psala, že je nádherný, nadaný kluk s krásnou budoucností. Zvedala jsem mu ego, snažila se ho dostat zpět, nahoru. Nechtěla jsem, aby skončil jako já, ignorantská pi*ka s pořezanýma hnátama. V sobotu jsem šla spát okolo druhé ráno, avšak nemohla jsem usnout. Cítila jsem v sobě zvláštní pocit, že to Viktor (tak se jmenoval..) vzdal. Mému bratrovi pořád cinkal messenger, slyšela jsem ho popotahovat. Bála jsem se o něj, ale byla jsem líná mu napsat. Říkala jsem si, že to mezi sebou nějak vyřeší, že Viktor bude zase v pohodě. Jenže.. ráno jsem se ptala bratra, kdo mu psal. Ukázal mi celou jeho konverzaci s Viktorem. Poslední jeho zpráva byla "Sbohem.". Rozbrečela jsem se jako želva. Vážně to vzdal? Vážně se zabil? Není to prank? Spím? Tyhle otázky mi kolovaly hlavou a nedávají mi spát dodnes. Když jsem šla v pondělí ze školy, bylo to aji vyvěšené na zastávce. Bydlel totiž v Praze. Měla jsem chuť to strhnout..
Kolik lidí jste ztratili vy a jak moc vás to bolelo? Můžeme si o tom popovídat.:)

Ship: #Toly
Očekávaná délka knihy: 10
Skutečná délka knihy: 16
Co mě donutilo tohle napsat?: vzpomněla jsem si na svoji babičku a nevlastního dědu.
Proč jsem dlouho nevydávala kapitoly?: zmizely nápady😄 (poslední update: 16.10😂)
Která kapitola byla nejtěžší?: tahle. vždycky jsem si udělala několik 16. kapitol a pak jsem je postupně mazala, nic se mi nelíbilo. no a pak ve tři ráno mě napadlo sepsat tohle😄
Kolik bylo Viktorovi?: 15.

Pokud by jste chtěli ještě něco vědět, zeptejte se.😊

Čus! Jop, dohrabala jsem se k napsání další části, která je úplně jiná, než ostatní. A to proto, že nechci napsat jednu jedinou větu "Tom umřel" nebo "Je v nemocnici". Chtěla jsem rozepsat svoje vlastní pocity, vypsat se. Takžee.. tohle je oficiálně konec. Bůhví, jestli se dohrabu napsat další kensr.😄
No nic, mějte se famfárově.😄🤗