Eunhae zkouška

„La la la.“ Prozpěvoval si Hyukjae, když připravoval večeři pro svého partnera. Bylo 25. 5. a oni slavili své 5. výročí. Hyukjae a jeho přítel Donghae se znali už přes deset let, ale teprve před pět lety si přiznali své city. Byl to jejich první homosexuální vztah. Sice oba před tím měli vztah, ale toto bylo poprvé, kdy se stejným pohlavím. Asi rok po začátku vztahu se Hyukjae nastěhoval k Donghaemu. Od té doby byli neustále spolu.

„Miláčku už jsem doma.“ Ozval se bytem Donghaeho hlas. Hyuk se k němu rozeběhl a skočil mu do náruče. Byl sice o něco vyšší, ale Hae ho v pohodě unesl. „Konečně, večeře je dávno hotová.“ Řekl vyšší. „Promiň, měl jsem ještě nějaké zařizování.“ Omluvil se Hae a postavil svého partnera na zem. Poté společně došli do kuchyně a prostřeli k večeři. Při jídle si vyprávěli, co celý den dělali, ale také vzpomínali na ta léta, která spolu prožily. Když Hae z ničeho nic zvážněl. „Co se děje?“ Optal se ho starší z dvojice. „Víš, je tu něco, co bych ti chtěl říct.“ Začal rozvážně s odpovědí. Pak se zhluboka nadechl, položil černou krabičku na stůl a pokračoval. „Hyukie, vezmeš si mě?“ Hyuk chvíli němě koukal, pak vzal krabičku do ruky a podal jí zpátky. „Nasadíš mi ho?“ Natáhl ruku a čekal. Mladší z dvojice vyndal prstýnek a nasadil ho na nataženou ruku. „Mám to brát jako souhlas?“ Otázal se, aby si potvrdil, že si gesto druhého vyložil správně. Hyukie pouze pokývl na souhlas. „Nevěděl jsem, jak budeš reagovat, a tak jsem to pořád odkládal. Jenže pak mi došlo, že se za pár dní rozejdeme a nebudeme spolu tolik jako teď. A proto jsem si chtěl být jistý, že až se za dva roky vrátíme, tak že navážeme tam, kde jsme skončili.“ Vysvětlil své rozhodnutí Hae. „Máš pravdu. Za pár dní začne naše velká zkouška. Pokud tohle zvládneme, tak už zvládneme všechno. A teď už na to nemysleme. Užijme si poslední dny, kdy můžeme být jen a jen spolu.“ Přitakal mu jeho partner a šel ho obejmout.

Několik dalších dní trávili jen a jen spolu. Dělali všechno, co mají rádi, chodili do kina, nakupovat, na výstavy, ale i do zábavného parku. Snažili se, co nejvíce užít si sebe navzájem. Až nadešel den D. Hyukjae byl ten, který odcházel jako první. „Vím, že zvládneš hodně věcí, ale drž se. Nebude to jednoduché. Dávej na sebe hlavně pozor. A pokaždé když budeš moci, tak se ozvi. Doufám, že budeme mít i možnost se vidět.“ Začal vést Donghae starostlivé řeči, když vyprovázel Hyukieho k odvodům. „Nech toho. Nejsem malé dítě a něco vydržím. Vím, nebude to jednoduché, ale já to nějak zvládnu. A neboj, ozvu se vždy, když budu moci a to samé platí i pro tebe. Vše, co si mi řekl, jsem ti chtěl taky říct, takže…“ Starší z dvojice nestačil dokončit větu, protože byl přerušen partnerovými rty. „Už bys měl radši jít. Ať nás radši nikdo nevidí, jinak to budeš mít ještě horší.“ Promluvil Donghae, když se jejich rty rozdělili. „Tak já jdu. Drž se.“ Odpověděl mu starší a vydal se tam, kam musel.

Několik dalších dní byl Donghae, jak tělo bez duše. Hyukjae mu chyběl víc, než si myslel. Nedokázal myslet na nic jiného jen na něj. V den jeho vlastního odchodu málem přišel pozdě. Nebyl nikdo, kdo by ho vzbudil a donutil jít.

Dva roky utekly jako voda a Hyukjae už zase stojí před dveřmi bytu, ve kterém bydlel se svým přítelem. Otevřel dveře a vešel do prázdného bytu. Všechno bylo stejné, nic se nezměnilo, jakoby to bylo včera, kdy tam byl naposledy. Běžný úklid tam chodila provádět pravidelně jejich kamarádka, takže ani prach nebo něco takového tam nebyly. Hyukie došel do kuchyně a udělal si hrnek svého oblíbeného čaje. Posadil se s ním za jídelní stůl a vzpomínal, co všechno se za ty dva roky stalo. S Donghaem byli celkem v kontaktu a dokonce se i několikrát za tu dobu viděli. Při těch vzpomínkách začaly Jaemu vlhnout oči. Zaměřil se na prstýnek, který už měl zase na své ruce. „Hyukjae vzpamatuj se. Všechno bude zase v pořádku. Donghae se vrátí a vy budete pokračovat tam, kde jste přestali.“ Začal si povídat sám pro sebe. „A co když ne? Poslední dobou byl nějaký divný. Nevím, možná se mi to jen zdálo, ale přišlo mi, že to nebyl můj Donghae, kterého miluji. Že by si nakonec znovu uvědomil, že přeci jenom preferuje holky?“ Začal spekulovat. Vzápětí si však dal facku a za všechno si vynadal.