Můj svět zvířat

1.- matčin křik

Ahoj, jsem Alex, povím vám příběh o mém životě. Začněme od začátku.

Byla noc, matka mě po skončení večerníčku uložila do postýlky. Poslední co jsem slyšela než jsem se ocitla mimo můj domov, byl matčin křik.

  Objevila jsem se na tvrdé zemi, pomalým pohybem jsem se koukla pod sebe, pode mnou byla tvrdá hlína. Zamžourala jsem a rozhlédla se okolo, byla jsem v TOM Tajemném lese, do kterého mi matka zakazovala chodit si hrát, v TOM lese, o kterém vznikají legendy a příběhy. Nevěděla jsem kam jít, co budu dělat bez mé milované maminky, která byla na mě hodná, i když jsem jí zlobila. Rozhodla jsem se postavit na nohy. Přes všechno moje úsilí se to nepovedlo. V dálce praskla větvička, slyšela jsem přibližující se kroky. Ohlédla jsem se směrem odkud byly slyšet kroky ale nic jsem neviděla. Těsně zamnou se objevil bílý, krásný vlk. Leknutím jsem se poposunula dál od něj. ,,Neboj se, jsem Snížek a rád tě poznávám" řekl. Nevěděla jsem jestli mám jen iluze z toho, jak jsem se bouchla do hlavy a nebo jestli je tohle všechno skutečné. ,,Ty mluvíš?" Bylo první co ze mě vypadlo. Neodpověděl, jen zavitím naznačil ať ho následuji. Přes moji bolest v noze, jsem se vydala za ním. Netrvalo to dlouho a vešli jsem do větší jeskyně s vodopádem. Jeskyně nebyla nějak zvláštně okouzlující, vypadala jako každá jiná jeskyně. Za to ten přenádherný vodopád... Něco tak úžasného jsem v životě neviděla. Vodopád byl poněkud dlouhý a měl různé odstíny modré. Myslela jsem si, že je tohle nejkrásnější věc kterou jsem kdy viděla. To jsem byla ale na omylu, prošli jsme jeskyní a poskytl se nám pohled na nádhernou louku. Byla překrásně zbarvená do všech možných barev, to nebylo co mě zaujalo nejvíce... Ta zvířata která tu spokojeně pobíhala, vykouzlil se mi úsměv na tváři. Na tu chvíli jsem zapomněla na moji ztracenou maminku která mi tak chyběla. Bolely mě oči jelikož jsme z temného lesa vešli na denní světlo. ,,Krása'' rozplývala jsem se nad tím. Vlk, tedy Snížek se pousmál. Přiběhla k nám zvířátka která si nás všimla, ostatní spokojeně dováděli na pestrobarevné louce. ,,Vítej ve světě čtyřnohů" řekla jedna veverka. ,,Čtyřnohů?'' zeptala jsem se udiveně. ,,Tak tu říkáme zvířatům, aby jsi tomu porozuměla, vítej ve světě zvířat'' vysvětlil mi Snížek. Kývla jsem na znamení že jsem to pochopila. K Snížkovi přiběhla malá vlčice. ,,Tohle je má dcera, Zoe" pyšnil se Snížek svou překrásnou dcerkou. ,,Těší mě'' uklonila se Zoe. ,,Mě také" řekla jsem přes můj smích. Všechna zvířátka co byla kolem se na mě udiveně koukla. Já se přestala smát. ,,Copak vy lidi se nekloníte?" Řekl po chvíli černý kůň. ,,Ne, nekloníme" řekla jsem a usmála se. ,,To tě máme co učit" řekla malá veverka a vzala si oříšek z mé ruky, který jsem před chvilkou sebrala ze země.