Je mi to hrozně líto. Měla jsem ti říkat celou dobu pravdu.
Volal jsi mi když jsem šla z nemocnice.
"Annie? Kde jsi?" řekl jsi. Musela jsem se usmát.
"No ve škole určitě ne" zasmála jsem se.
"Všiml jsem si" uchechtl ses.
"Blesku" řekla jsem s úsměvem.
"Záškolačko" řekl jsi zase ty.
"Prosím? Na to jsi tu expert ty!" řekla jsem se smíchem.
"Už nemám důvod" usmál ses. Vím to.
"Jak to myslíš?" řekla jsem nechápavě.
"Teď tu mám tebe. Teď se na tebe každej den těším. Nemám chuť chodit za školu" řekl jsi upřímně.
Tak moc jsi mě miloval. Jak jsem ti to mohla udělat? Jak ti to můžu udělat?
"Já tebe taky" šeptla jsem se slzami v očích.
