CAMREN - jednodílovky

Zahradník

Píšu to delší a delší:D Je to spíš taková pohádka, takže za nepřesnosti se omlovám, ale nějak se to tak samo psalo, příště to třeba bude lepší... takže hezké čtení a omlouvám se za chyby(:

Camila s povzdechem sledovala z okna velkou zahradu, přesněji řečeno sledovala zahradníka, ještě přesněji řečeno, spíše zahradnici. Pamatovala si den, kdy ji sem její táta přivedl, vybral schválně dívku, nechtěl blízko Camily žádného chlapa, který by ji mohl rozptylovat od jejího sjednaného sňatku, sňatku, kterého se Camila nechtěla dožít. Při těch myšlenkách ji povadl její úsměv, ale zase se hned rozzářil, když viděla, jak dívka na zahradě zvedla hlavu od keře, který právě stříhala a jejich oči se setkaly. Camila viděla, jak se na ni Lauren usmívá a Camile se zase vybavil den, kdy se poznaly, hned od začátku k sobě měly blízko, Camila trávila na zahradě spoustu času, ráda seděla na houpačce a četla si knížku a Lauren, očividně, trávila na zahradě taky mnoho času, takže se potkávaly a povídaly si. Camily otec byl moc rád, že si je Camila s Lauren tak blízká, ale netušil jak moc, stalo se přesně to, co nechtěl, Camila se zamilovala do někoho jiného, do někoho, koho si vzít nemohla. Camila měla zůstat neposkvrněna před sňatkem, tak jak se na princeznu sluší, ale ona už tak čistá nebyla, a to jen díky Lauren, naštěstí to nikdo nemohl vědět. Začalo to všechno jemnými polibky, v zahradě, jak jinak. Až jednou se Lauren rozhodla dát věci do pohybu, nemohla si pomoct, prostě utrhla nejbližší kytku a vběhla do Camiliného pokoje, vymyslela si historku, jak je to poslední druh této růže, že je velice vzácná a výjimečná a komu jinému by ji měla nabídnout než princezně, ještě, že stráže květinám nerozumí. A takhle si Lauren Camilu vzala první noc, teď to bylo už jednoduší, Camila Lauren nechávala otevřené okno, nebo prostě oznámila, že Lauren má do jejího pokoje vždy volný přístup, což Lauren měla nejen do pokoje, ale i pod její sukni...

„Copak se vám honí hlavou pod tou vaší korunkou, princezno?" řekla jemně Lauren, když přistoupila k oknu a opřela se rukama o jeho kraj.

„Jen jak vám to sluší při práci." Zašklebila se Camila.

„Víš, kde ještě mi to sluší?" naklonila se Lauren ještě více do okna, „mezi tvými..."

„Slečno Camilo?" Přerušil jejich rozhovor jeden ze sluhů, který hlasitě klepal na Camiliny dveře, Lauren se od Camily rychle odvrátila a šla si hledět své práce.

Camila si povzdechla, „Ano?"

„Vaše veličenstvo, váš otec, vás shání, máte sek němu co nejrychleji dostavit."

„Jistě, hned tam budu, děkuji, Jerry." Camila se naposledy podívala do zahrady, Lauren k ní tentokrát stála zády a znovu stříhala keř před sebou, pak si nadzvedla svou sukni a vydala se ke dveřím.

***

„Ale otče..."

„Ne, Camilo! Řekl jsem své slovo a složil královský slib, toho kluka si prostě vezmeš! Takže zítra až přijede a požádá tě o roku... řekneš ano a oslavy a přípravy budou moci oficiálně začít. Pochop, Camilo, je to výhodné pro nás všechny, ty už budeš mít muže, který se o tebe postará a celému království přibude podstatná část území. Vyvedla si se nám dobře, vyrostla si do krásy, tolik mužů po tobě touží, a proto si můžeme dovolit se spojit s tím jedním z nejmocnějších království, ani by si nevěřila, jak si chlapi na tohle potrpí, jsi opravdu krásná žena a budeš skvělá a poslušná manželka. Přeci nechceš zklamat své rodiče, co rodiče, celé tohle království!"

Camila už to nedokázala poslouchat, se slzami v očích kývla a tiše odvětila: „Rozumím, výsosti." Otočila se a rychle utíkala do svého pokoje, kde trávila zbytek dne, v pláči.