Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

6.

Potkáváme je, aniž bychom se vydávali na cesty. Mluvíme s nimi, aniž bychom očekávaly odpověď. Schováváme se před nimi, aniž bychom toužili po nalezení. Oni jsou totiž všude.

Vypadalo to, že čas mě opět dost bídně doháněl. Začala jsem si uvědomovat, že jsem ve společnosti Hope a Kola strávila dost dlouho na to, abych z toho byla divně nervózní. Navíc jsem zpozorovala, že nic z toho, co mi tu stále Hope vyprávěla, už moc nevnímám. Zaujala jsem takový ten netečný výraz, aby se na první pohled zdálo, že pozorně poslouchám. Byla prostě ta správná doba, abych začala myslet na to, že bych z baru odešla. Nenápadně jsem pokukovala po vstupních dveřích a v hlavě jsem si vymýšlela dokonalou taktiku na zmizení. Jenže se ve mně hnulo svědomí. Kdyby se nejspíš jednalo jen o Kola, opustila bych ho s klidným pocitem uvnitř sebe. Ale byla tu Hope, na které mi záleželo. A nechat ji tady s maniakem, který se vzdáleně nazýval jejím milovaným strejdou, mi přišlo vůči ní dost nebezpečné.

Pohled Kola

Takže jsem nemýlil, byla to Agnes. Nerad jsem to přiznával, ale na první pohled jsem ji nedokázal správně zařadit. Ta malá, drzá žába se totiž za ty roky dost změnila. Hlavně co se týká viditelných znaků. Překvapivě jsem si užíval ten pocit, když jsem si jí prohlížel. Možná to nebyl až tak špatný tah, navštívit tohle nudné město.

To, že jsem ale právě teď nedobrovolně poslouchal monolog své přechytralé neteře, rozhodně v plánu nebylo. Podle mě to byly jen přecitlivělé řeči pubertální holky, ale nechal jsem ji tak. „Snad už neutíkáš, drahoušku." Všiml jsem si znuděného obličeje zrzky. Ten jí po chvíli zrudl a pocítil jsem z její strany něco jiného. Pobaveně jsem se usmál. Byla jen další ze sta, která si ke mně vypěstovala nenávist.

Když se obě s pár neúplnými informacemi z baru vzdálily, zůstal jsem opět sám. Ne, že by mi to nějak přehnaně vadilo, ale musel jsem opět vymyslet, jak se na tu dlouhou dobu zabavit. Rozptýlení si nedávalo vůbec na čas. Naopak přišlo dřív, než jsem si mohl myslet. Měla blond vlasy a dlouhé nohy. „Můžu tě na něco pozvat, drahoušku?" Otočila se na mě a obdařila mě laciným úsměvem. Bylo zjevné, že moc inteligence nepochytila. Ale to bylo v tuhle chvíli vedlejší. Rozhovory a podobné nesmyslnosti jsem v plánu rozhodně neměl.

Krize byla konečně zažehnána a já celkem šikovně vyřešila neřešitelné. Hope jsem po velkorysém dovolení mé rodinky ubytovala v domě a Kola jsem nechala svému osudu. Věřila jsem, že se snad o sebe postará a nezlikviduje polovinu obyvatel. Nemohla jsem si pomoc, ale uvědomovala jsem si, že od té doby, co ten psychopat překročil hranice Mystic Falls, jsem na něj tak trochu myslela. Nevěděla jsem proč mě jeho přítomnost tak znervóznila. Nemohla jsem tomu ale přikládat moc velkou důležitost. Byly to spíš jen pubertální záchvěvy mé minulosti. Kol byl pro mě naprosto nedůležitý a vedlejší.

„O čem přemýšlíš?" Strčila do mě Hope jemně, když mi rozpustile hupsla na postel. Jejímu příchodu jsem se pobaveně pousmála. „O škole." Zalhala jsem a natáhla jsem se pro hřeben, kterým jsem se zlehka dotkla jejich vlasů. Zřejmě to moje jednání zabralo, protože to Hope dál nerozebírala. Nemohla jsem jí přece vyprávět o tom, co se mnou udělal příjezd Kola Mikaelsona do Mystic Falls. Nějak jsem se do té monotónní činnosti zabrala. Dokonce jsem podezřívala i Hope, že pomalu začínala usínat. Něco nás ale po chvíli obě vyděsilo. Nebo možná jen překvapilo. Každopádně to bylo dost nečekané.

Z ničeho nic totiž z velké police naproti postele spadla knížka. Obě jsme zpozornily a zaměřily se na to pochybné místo. A zase tam stála. Ta tmavovlasá žena. A tvářila se opět smutně. Tentokrát jsem jí nechtěla nechat odejít, aniž bych nezjistila o jejich návštěvách něco víc. Prudce jsem vstala, až jsem svou neopatrností skoro shodila Hope z postele na zem. „Kdo jsi?" Se zdravým odhodláním jsem na ní skoro až prskla. Hope se zmateně rozhlížela a zřejmě si o mém zdraví myslela své.

„Musíš jim pomoci. Dokážeš to." Vypadlo z tajemné ženy a podívala se na mě prázdným pohledem. Bylo mi jí v tu chvíli líto. Opatrně jsem k ní natáhla ruku, ale těsně před ní jsem ucukla. „Pomůžu, ale musíš mi říct, kdo jsi." Zaujala jsem už mírnější tón hlasu. Ucítila jsem, že Hope se ke mně zezadu přiblížila a zvědavě nakukovala a hledala náznak nějaké jiné existence v tomhle pokoji. „Jsem Jo. Máma Josie a Lizzie." Šokovaně jsem mírně pootevřela pusu. V tuhle chvíli jsem nevěděla, co na to mám říct. Máma dvojčat byla přece Caroline.

Pohled Klause

„Berte to jako pouhé varování." Vyřkl jsem do hrobového ticha a na zem odhodil zakrvácené srdce. V tu chvíli mě sledovalo několik párů vyděšených očí. Nikdo mi nedokázal odporovat. Opět jsem dokázal to, o co se celou dobu v tomhle městě snažím. Dokonce i omezené čarodějky to po mém objasnění snad pochopily. Vracel jsem se s vítězným, a zároveň spokojeným úsměvem na rtech zpátky k domovu.

Nezvyklý klid, který se domem táhl, mi přišel dost podezřelý. Zaslechl jsem vzdáleně tlumené a dost nervózní hlasy. „Docela rád bych věděl, co se tu děje?" Překvapil jsem všechny dost nepřipravené. Má sestra Freya stála u stolu, před sebou měla rozloženou mapu a zřejmě se snažila něco nebo někoho najít. „Klausi, stalo se něco strašného." Ozvala se Hayley, kterou měl v držení můj starší bratr. Cítil jsem tu něco podezřelého, co se mi rozhodně nelíbilo. „Tak řekne mi už někdo, co se tu děje?!" Neudržel jsem se a dal jsem své otázce značný ráz. „Hope zmizela."

Po tomhle vyřčení, které se ke mně z ničeho nic dostalo, jsem měl pocit chvilkového zatmění. Před očima se mi objevovaly nejrůznější představy, co se mohlo mé dceři stát. Ostatní stáli nehybně a sledovaly Freyu, která se snažila o zjevný zázrak. Můj neklid mi to moc neulehčoval. Potřeboval jsem něco dělat. Musel jsem se o pátrání po Hope postarat přece jen sám. Byl jsem připraven k odchodu, když mě zastavil nadějný výkřik. „Mám ji. Je v Mystic Falls." Zaslechl jsem z úst mé sestry. Na nic jsem dál nečekal a vydal se na cestu. Vůbec mi v tu chvíli nedocházelo, co tou cestou způsobím.

_________________________________

Ahoj. :3

Už tu máme skoro konec týdne a tudíž i čas na novou kapitolu. :P Doufám, že jste natěšení a budete také spokojeni, jako vždy. :)

Agnes si nastěhovala do domu Hope. Chudák Kol se musí o sebe postarat sám. :D I když, jak je u něj známo, on se vždy umí zabavit. :D Taky se konečně dozvídáme, kdo je tajemný duch ženy, který "otravuje" Agnes. :)

A nakonec se objeví na scéně i sám Klaus. Nemohlo by přece zůstat bez povšimnutí, že mu zmizela dcera. :D

Přeji vám příjemné čtení.

Vaše Vee♥