My Dear Stolker (Ml)

"Tak moc chceš vědět kdo vážně jsem ?"

" Takže ty nebudeš odpovídat ?" Když si dívka všimne že jde k ní jen jí pozoruje. "Proč tohle děláš ?! Co jsme ti kdy udělala ! Vždyť nevím ani kdo sakra jsi." Se strachem v očí na něj promluví. "Tak ty nevíš jo ?! Zničila jsi vše na čem mi kdy záleželo !" Když na ní zařve jen ho dál pozoruje. "Já tě nikdy ani neviděla.. Počkat možná bych věděla kdo jsi , kdyby jsi neměl tu blbou masku !" Vykřikne ne na něj , a když si uvědomí že jde k ní blíž začne couvat pryč. "Moc chceš vědět kdo já jsem ?" Přikývne na souhlas , a čeká co udělá. "Jsem tvá noční můra." Usměje se skoro až nenormálním úsměvem. "Co jsi sakra zač ! Ty nejsi člověk ! Jsi monstrum !" Řekne a pokouší se zmizet co nejdál od něj. "Máš pravdu.. Vždy jsi jí měla.. Má milá Marinette." Natiskne jí ke zdi. "Nemáš kam utéct..""Jdi ode mě pryč !" Odstrčí ho od sebe , a rozběhne se pryč, však zakopne a spadne na zem. "Jdi spát má sladká Marinette." Poslední slova co jsem slyšela , než jsem usla.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zamžourám očima a prohlédnu si mě známou místnost. "Kde to jsem ?" Podívá se na svůj pokoj , který je skoro stejný, teda až na to že je trošku neuklizený. "To jsem doma ? Byl to snad vše jen sen ?" Odhrne si své vlásky s obličeje , a když jí zavibruje mobil jen ho zapne a přečte si správu co jí přišla 

 Chat Unknow: Neboj  nebyl to sen.. Je smutné že sis vážně najivně myslela že tohle je tvůj blbý pokoj.

Marinette: Kde to k sakru jsme ?!

Chat Unknow: Tam kde tě nikdo nebude hledat...

Marinette: Proč tohle děláš !

Chat Unknow: Děláš jakoby jsi to už dávno nevěděla.. Víš vůbec že tě skoro všichni hledají ? Je smutné že tě už nikdy neuvidí.

Marinette: Když chceš ať trpím, proč tady je replika mého pokoje a proč mám zpět svůj mobil ?

Chat Unknow: Máš pravdu .. Chci ať trpíš.. Ale nezapomínej Byli jsme přátele.

"Přátelé ? Jak to myslíš ?" Řekne do prázdna. "Kde jsi ! Jak si to myslel! Jak!?" Hodí s mobilem na stůl a jen tak unaveně něco říká. "Proč ? Proč ?!" S beznadějným výrazem mluví do prázdna , a když se jí pomalu začnou zavírat oči, jen tak usne. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Za chvíli to už začne pojď !" Dívenka ho táhne na balkón od kuď jde vidět krásně vánočně osvícená Paříž, všechny světla krásně svítí všude kam se podívá. "Ty se hodně těšíš na Nový rok co ?" Usměje se klučina , kterému nejde vidět do obličeje. "Jo strašně moc ! Už to začne !" Zazubí se na něj , a podívá se na svůj mobil. "Deset ... Devět... OSm... Sedm...šest... Pět... Čtyři.... Tři... Dva.. Jedna ... Teď! Šťastný nový rok !" Společně odpočítávájí, a když odbije přesně půlnoc, chlapec dívku obejme. "Šťastný nový rok." Usměje se na ní. "Šťastný nový rok! " Zasměje se a když začnou na obloze blikat všelijaké barvy jen je společně sledují. "Další rok oslavíme zase společně jo ? A teď si to pojď pořádně užít !" Řekne dívce a poté jí táhne za jídlem a ještě dál. "jasně že jo .. Tobě se přeci nedá odolat." Usměje se , a nechá se odtáhnout pryč. "Já vím ... Jsem dokonalej."

Bonjour Lidičky chtěla bych se omluvit za to že dlouho nic nevyšlo... Ale prostě lenost , lenost a zase lenost.. 😄