Next To The Sea (CZ)

1. Welcome to the Miami Beach

Kdyby moje máma nedostala chřipku, nejeli bychom s bratrem na dovolenou sami. Nechápejte to špatně, s bráchou jsme... No jako bratr a sestra. Ale chtěla jsem si užít dvouměsíční dovolenou u moře s mamkou.

Moje máma je ta nejúžasnější ženská pod sluncem, a já bych chtěla být přesně, jako ona. Ale i přes to, jaká je úžasná, táta nás opustil, když mi bylo deset. Teď už o něm nemluvíme, natož, abychom ho vídali. Ani on nechce vídat nás.

Když s bratrem naskládáme všechny naše tašky do auta, jdeme se ještě rozloučit s mámou. Vypadá příšerně a mě je opravdu blbé ji tu nechat, ale sousedka, co bydlí v bytu pod námi, řekla, že ji bude chodit kontrolovat.

Bratr sedne za volant a my se konečně rozjedeme na Miami Beach, kde strávíme celé léto.

Vlastně jediné, co mě přimělo odjet je, že až se mámě uleví, přijede za námi.

Cesta s bratrem probíhá v klidu, hraje nám rádio a my si zpíváme. Je lepší mít staršího bratra, než mladšího. Toph, což je moje zkrácenina pro Christophera, tu pro mě vždycky byl, když jsem se bála bouřky, když jsem dostala svou první špatnou známku, i když mě odkopl první kluk. Pořád tu naštěstí se mnou je.

Kdybychom neměli v občankách napsané rozdílné datum narození, přísahala bych, že jsme dvojčata. Vypadáme úplně stejně - tedy až na to, že já jsem holka a on kluk, samozřejmě. Máme blonďaté vlasy, i když já o hodně delší a kudrnatější. Jemu se trochu barví do hněda. Ale jenom trochu. Oba dva máme stejně modré oči a stejný rošťácký úsměv, když něco provedeme. Ale on je o dva roky starší.

"Na co myslíš, Jenn?" zeptá se mě. Jenn, je zkrácenina od jména Jennifer, ale mě se nelíbí. Stejně jako Christopher.

Máma s tátou mají krásná jména. Eleonora a Maxmilián. Vždycky se mi líbila. Tedy, moje máma. Na tátu nechci ani pomyslet.

Máma byla královna maturitního plesu, když byla v Tophově věku. Viděla jsem fotky. Kéž bych jí sahala aspoň po kotníky.

"Na mámu."

"No tak, hlavu nahoru! Je léto! Jedeme na Miami Beach! Víš kolik tam je hezkých holek?"

"Hezký holky mě nezajímaj víš..." zasměju se.

"No vidíš, už se směješ. Tak by to taky mělo zůstat," usměje se na mě a chytí mě za ruku. Bylo by to romantické, kdyby to nebyl můj bratr.

"Zesil to!" vykřiknu, když začne hrát moje oblíbená písnička - Radioactive.

"Jako malý dítě," zakroutí brácha hlavou, ale zesílí to.

Otevřu okno a vítr si mi začne hrát s vlasy. Cítím jak auto zpomaluje a já se vykloním z okna.

Tohle jsem jednou viděla v The Perks Of Being A Wallflower, ale my máme normální auto, takže to jde jenom takhle.

"Woo-hoo!" zakřičím. Je to senzace. Nikdo mě nevidí, nikdo mě neslyší. Když ucítím ruku na své noze, vlezu zpátky do auta.

"Co to děláš?" zeptám se bratra.

"Myslíš, že jsem zvědavej na tvůj odhalenej zadek? Neměla sis brát sukni."

Přísahám, že jsem rudá až za ušima. "Promiň."

"Pohoda ségra! Nejsem úchyl!" zasměje se Toph, ale já se stejně cítím trapně.

"Tak fajn, jsme tady," řekne a zastaví na kraji cesty. Vystoupí a otevře mi dveře.

"Co to děláš?" zeptám se.

"Sakra, žiješ se mnou šestnáct let a pořád nejsi schopná držet v takovýchto situacích pusu, co?" zasměje se. "Zavři oči."

"Ne," zakroutím hlavou. "Tenhle trik znám."

"No tak, ségra, nenuť mě ti ty oči zavázat."

Zavřu oči. Vezme mě za ruku a vede mě někam do neznáma. Protože nechci porušit hru, držím oči zavřené, i když mě určitě úmyslně navede několikrát do křoví. Brácha k pomilování.

Stoupáme vzhůru. Tedy, ne moc, ale zkuste si to odhadovat, když se nesmíte koukat.

"Už můžeš," řekne, když zastavíme.

Otevřu oči a brada mi spadne až někam ke kolenům. To je výhled! Kam jde dohlédnout, tam je moře. Třpytí se, jak na něj dopadají sluneční paprsky a vlny se tříští o útesy, které jsou pod náma.

"Páni," vydechnu.

"Líbí?"

"Moc!" vykřiknu a obejmu ho. "Jak jsi na tohle místo přišel?"

"Kámoš mi o něm řekl. Navíc je tu skvělý výhled na náš hotel. Koukni, ten třetí zleva od toho ohyzdného baráku-"

"Myslíš nákupák, no jasně. Třetí zleva..." počítám. "To si děláš prdel!"

Na tuhle dovolenou jsme šetřili snad už od mých pěti let. Dárek Tophovi k narozeninám, které slaví třetího srpna. Když jsme za ním o Vánocích s mámou přišly i s penězi, řekl, že chce vybrat hotel sám. Takže jsem netušila, co za obrovský luxusní hotel to vybral.

Hotel Setai, je ten nejluxusnější, který jsem kdy viděla! Máme obrovský apartmán, dokonce větší, než je náš byt a postel, na které budeme s bráchou spát má výhled na moře. Obří plazmovka, připojení na wi-fi... Vše, co si může teenager jenom přát.