Hope Dies Last

Jak to bude dál?

Isaac

Sedím před operačním sálem. Nejraději bych teď šel ven a někomu protrhl hrdlo.
Jako by mi nestačilo, že mou mysl bude okupovat obrázek Stilese skloněného v klíně Dereka.
S rukama za zády a s naprosto fialovým a krvavým zadkem.
A nejen zadkem.
Když Araya Calaveros vystřelila svůj magický naboj. Bál jsem se.
Tak strašně jsem se bál, že Stiles zvedne hlavu a schytá to on. Ale Araya je přesná.

Potom to šlo ráz na ráz.
Calaverovi uklidili tělo a stopy, a já si vzal nastarosti Stilese. Ten když jsem se přiblížil, se mě pevně chytil.
A nechtěl se mě pustit ani v autě.
Scott řídil, jeli jsme rovnou do Beacon Hills.
Nechtěl jsem ho brát do Mexické nemocnice.
Přece jen v Beacon Hills pracovala Scottova mama. Chtěl jsem aby o Stilese bylo postaráno.
Celou cestu se klepal, a dokola brečel. Nebyl k uklidnění.
Docela jsem to chápal, a dokázal si představit co asi prožíval.

Teď sedím tady a čekám. Myslel jsem, že mu ošetří rány, co mu Derek způsobil, možná, že si ho nechaj na kapačce. Ale to, že naše miminko je v ohrožení mě nenapadlo.
Prvotní byl pro mě Stiles. Jenže teď jsou oba v ohrožení.
Rány co mu Derek uštědřoval, museli být i do břicha. Protože zijstili, že je odchlípnutá placenta a tak se jí snaží přichytit nebo co. Moc jsem tomu nerozuměl.
Jediný čemu jsem rozuměl je, že oba dva jsou v ohrožení života.

Cítím svého vlka, mám takový vztek, že se neovládám.

,,Isaacu, jak jsou na tom? Jsou v pořádku?"

Přiběhne ke mě Noah. I na něm je vidět, vztek a smutek najednou.

,,Operace ještě neskončila. Nemám tušení co se s nimi děje. Noahu, mrzí mě, že jsem se o něj nedokázal postarat. Já," tady mě zarazí.

,,Za nic nemůžeš, nic ti nevyčítám, ani Stiles ti nic nebude vyčítat. Teď jen aby byli oba v pořádku."
S těmi slovy mě obejme.

Po necelé půl hodině ze sálu začnou vycházet doktoři. Ihned se s Noahem postavíme. Neodvážím se podívat na jejich výrazy.

,,Pane Lahly, váš manžel je mimo ohrožení života.
Měl natrhnitou slezinu, a zlomené dvě žebra."

,,A co naše miminko?"
Po mé otázce se doktor zarazí.
To není dobré, do očí se ji začnou drát slzy.

,,Miminko je také zatím mimo ohrožení života, ale i tak nevíme co bude v příštích dnech.
Pro nás je to zcela nová situace.
Nikdy jsme se s tím nesetkali, aby byl muž těhotný. A to co neznáme, za to se nemůžeme zaručit."

Mám chuť po těch slovech doktorovi rozervat hrdlo.

,,Můj muž, už jedno dítě má. Sám ho porodil.
A nepochybuji o tom, že to bylo v této nemocnici. Takže jste se s tím už setkat musel."

Zavrčím na něj, a raději se vzdálím, nebo bych mu opravdu ublížil.

Stiles

Probudím se na posteli. Aspoň dnes mě nechal spát na něčem měkkém.
Celé tělo mě bolí, a nejvíc to cítím v podbříšku. Mám strach. To malinké uvnitř mě už nemusí žít a já to ani nevím. Opět se mi spustí slzy. Divím se, že ještě nějáké mám. Dnes mě výjmečně nespoutal.
Můžu toho využít.
Ze skříně, kterou tu objevím vytáhnu šedé tepláky a bílé triko. Přejdu k oknu a zkusím ho otevřít. Kupodivu mi to jde dobře. Ohlídnu se a nachvíli zaposlouchám do zvuku v domě. Vypadá to, že je Derek dole v obýváku u televize. Vemu provazy co tu nechal na mé svázání, přivážu jeden konec za radiátor a zbytek provazu vyhodím z okna. Pomalu sešplhávám dolu. Vydechnu si až když jsem nohama pevně na zemi. Pomalu se otáčím a chci se rozeběhnout, když mě zarazí hlas.
,,Kam pak ty děvko?!..Ty si myslíš, že mi tak snadno utečeš?!"
Otočím se a spatřím Dereka jak s posměšným úšklebkem stojí u dveří.
Chci se pokusit aspoň rozeběhnout, ale Derek je v tu ránu u mě.
Hrubě mě popadne za ruce a táhne zpět do domu.
Když mě dotáhne do "mé" ložnice, hodí mě na postel.
"Myslíš, že bych tě nechal jen tak ležet v ložnici bez pojistky? Všude mám kamery. Od tud by jsi bez mého vědomí neodešel."
Řekne mi posměšně do obličeje. V jeho rukách se ocitají důtky.
Otočí mě, že ležím břichem na posteli. Jednou rukou mě pevně drží přimáčknutého k posteli. A pak už cítím jen bolest..

Prudce otevřu oči. Dýchám jako bych zrovna uběhl maratón. Byl to jen sen, hloupý sen. Když se trochu rozkoukám, vidím kolem sebe přístroje. Jsem v nemocnici. Takže to nebyl sen. Derek, mi tohle vše udělal.
Své ruce přemístím na břicho, co je s miminkem?
Cítím jak se mi oči zalývaj slzami. Najednou se otevřou dveře a v nich se objeví Isaac.

,,Isi," podivně zachraptím, a rozbrečím se naplno.

,,Pšš Stilesi, jsem u tebe, už se Vám nic nestane, slibuju."

Přiběhne ke mě a přitáhne si mě do náruče.

Tak snad sem vám na pár otázek odpověděla. Doufám, že se vám ač je krátká, kapitola bude líbit. Můžu slíbit, že se ještě dozvíte jak to přesně s Derekem bylo. ❤❤