Večeře [NEUPRAVENO]

869 45 0
                                    

Sedla jsem si na postel,před sebe položila notebook na kterým hrál nějaký seriál a konečně dojedla mé kuře. Prázdný talíř jsem položila na jednu z poliček,rychle zalezla do koupelny,kde jsem vykonala co jsem potřebovala a pak jsem už v pyžamu ulehla do postele pro hosty v baráku Avengers.

Moje ráno bylo jako každé předtím tady. Vyčistila jsem si zuby,učesala se,oblékla jsem se a usedla k počítačím. Za jednu minutu jsem přečetla dvacet knih. Mám toho teď hodně načtenýho.

Na všechny je teď příliš brzo a navíc se včera ožrali,takže budou teď ještě vyspávat. Míhalo mi pořád hlavou. Nakonec jsem se odhodlala a vydala se ven z mého pokoje. Namířila jsem do jedné části budovy,kde se nachází klavír. Sice nevím proč ho tady mají,ale mě postačí. Sedla jsem si na židli a začala hrát píseň,kterou jsem hrála před mým prvním shledáním s otcem. Před prvním shledáním,kdy jsme to oba věděli. Ani nevím jak jsem tu píseň vymyslela. Prostě se mi objevila v hlavě. Stejně tak o té písně u Lokiho. Jak jsem se mu hrabala hlavou,prostě mě to napadlo.

Tón za tónem jsem hrála a zpívala. Dala jsem tomu mou plnou soustředěnost. Nenávidím,když se ke mě někdo vplíží když zpívám. V půlce verše jsem se zastavila a otočila se na osobu,která se objevila za mými zády.

,,Ahoj. '' začal. ,,Můžeme si promluvit. ''

,,Nemyslím si,že je to dobrý nápad. ''

,,Trice,prosím. '' šel pořád blíž ke mě a já se namáčkla na klavír.

,,O čem chceš mluvit? O tom,kolik jsme zabili lidí? Koho jsme zabili? Že jsme oba chtěli zabít mého tátu? Že si zabil mý prarodiče? '' dostala jsem že sebe a nemohla to zastavit. Bolelo ho to. A mě taky. Oba dva jsme byli zničeho nic na dně. To nám to den,ale hezky začíná.

,,Všechno v pořádku?'' přerušil to trapné ticho,které nás zabíjelo, Kapitán. Oba dva jsme se na něj podívali se zarudlíma očima.

,,Nemyslím si.'' řekla jsem a vydala se směrem k pokoji pro hosty,který nyní patří mě.

,,On za to nemůže. '' chytl mě za paži Kapitán. Vytrhla jsem se jeho sevření a pokračovala dál v cestě. V půlce jsem změnila mou cestu a vydala se do laboratoře Starka. Vstoupila jsem do ní a přerušila Starka z jeho práce.

,,Ahoj. '' šeptla jsem mu. ,,Řekla bych,jestli někam nechceš zajít jako otec s dcerou,ale jelikož nemůžu opustit budovu,tak jsem si myslela,že bychom si mohli nechat přivést sushi a povečeřet na terase. Třeba..'' byl překvapený mou nabídku. Přece jenom jsem se mu pořádně ukázala po týdnu s rudými oči a nosem.

,,Jo. Jo. Rozhodně. Moc rád. '' řekl s úsměvem na tváři,já jenom trochu kývla hlavou a pak se už skutečně vydala do pokoje. Sedla jsem si na postel a jen koukala.

,,Behati,myslíš,že je to dobrý nápad? Mám se stát jeho dcerou? Jestli na tu terasu půjdu,udělá to ze mě jeho skutečnou dceru. Co myslíš?''

,,Měla byste jít slečno. Vždycky jste si to přála. Tady máte důkaz. '' spustila mi mě když jsem byla malá a hádala se s mámou o tom kdo je můj otec.

,,Jo. Máš pravdu. Akorát jsem strávila několik hodin sezením na posteli a nic neděláním. Musím si pohnout. '' po několika hodinách jsem se zvedla a odešla do koupelny. Osprchovala jsem se a umyla vlasy,které po vylezení hned uschly. V koupelně jsem se ještě namalovala a pak odešla zase do pokoje. Místo kraťasů jsem si na sebe vzala šedivé šaty s rolákem a svetříkem. Sice preferuju oblečení,kde je vidět kůže,ale myslím,že podprsenka,kalhotky a přes to průhledná látka asi nebude vhodná pro první událost otce a dcery.

Když jsem se upravovala,někdo poprvé zaklepal na mé dveře

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když jsem se upravovala,někdo poprvé zaklepal na mé dveře. Otevřela jsem a před nimi stál Stark v tričku,saku a v kalhotách. Dovedl mě na terasu a jako správný gentleman mi nabídl židli. Nandala jsem si na talíř několik kusů sushi a popadla hůlky,stejně tak i Stark. Mluvili jsme spolu o hodně věcech. Kvůli naší večeři,nařídil všem aby odešli,což mi přišlo dost vtipné. Kámen úrazu nastal přitom,když jsme narazili na Buckyho. Od tý doby co si pořádně uvědomuju,že Stark je můj otec a co Bucky udělal,nechci se něj podívat,nechci být s ním v místnosti,nechci s ním mít nic společného. Nedocházelo mi to,ale teď si to všechno uvědomuju. Stark a Luis jsou moje budoucnost. Ne Bucky,ten ne.

,,Jak si to dokázal? Jak si mu dokázal odpustit to,co ti provedl? Jak si mu dokázal odpustit,že ti zabil rodiče? ''

,,Neodpustil. Úplně. Nikdy mu to nebudu moct úplně odpustit. Nejde to. '' jenom jsem kývla a radši jedla dál. Oba dva jsme chtěli rychle změnit téma,tak jsme se bavili o Stark Expu.

Stark mě zase doprovodil do mého pokoje. Vlastně ze mě dostal všechno. Když nám došlo sushi,jedli jsme křupky a hlavně si dál povídali. Povídali jsme si vážně dlouho,jelikož jsem se do pokoje dostala až ve dvě ráno. Je to,jako bych ho znala věčnost. On mi nemusel nic říkat,jelikož jsem o něm všechno věděla,ale líbilo se mi jak vypráví. Já jsem mu naopak řekla asi tak milion informací o mé osobě. Byla to asi ta nejhezčí večeře,za těch 19 let.

Konec. Pro dnešek. Já vím. Je to strašný,ale nedá se nic dělat.

Ale chtěla bych poděkovat za víc jak 2K přečtení. Jste neuvěřitelní😗

Dej hvězdu,napiš mi komentář,sdílej a hlavně čti.

Peace🖖

Golden Princess [ÚPRAVA POZASTAVENA]Kde žijí příběhy. Začni objevovat