Chloe and Marauders

XXXI.

"Takže..."

Byly jsme nastoupeny v řadě u dveří a Daisy stála naproti nám. Prohlížela si nás od hlavy k patě a něco si mumlala pod fousy. Následně nám nařídila, abych šly ke svým postelím, lehly si a neotvíraly oči. S velkými obtížemi jsem se dostala k posteli a vděčně se na ni svalila. Podle pokynů jsem zavřela oči, ale nevychytala jsem to, tudíž jsem lehce usnula.

Probudilo mě až silné zatřepání ramenama. Opatrně jsem otevřela víčka a stanula tváří v tvář naštvané blondýně.

"Obleč si tohle!" vrazila mi do ruky ramínko a opřela se o rám postele a já se tedy rozhodla uposlechnut jejích rozkazů.

Čekala jsem upnuté šaty a nepohodlné lodičky a místo toho tam bylo normální oblečení a k mé mrzutosti ony nepohodlné lodičky. Jak já nemám ráda podpatky!

"Rychle, rychle!" popohnala mě a já se tedy musela nasoukat do bílého trička, džínové bundy, černých kalhot a nakonec do lesklých, červených, nechutně vysokých bot.

"Je to fakt nutný?"

"Ano je, Chloe!" zaculila se na mě a už mi vlnila vlasy a Lily mi malovala rudou rtěnku.

"Hotovo!"

"Konečně!" oddechla jsem si a vyrazila ze dveří.

Ve společence už bylo živo a ohnivá whiskey tekla proudem. Nenápadně jsem sešla schody, aby nebyly moje podpatky slyšet, což se mi povedlo a mohla jsem se nenápadně vmísit do davu.

Moje kamarádky, ale rozhodně o pozornost stály. Asi deset vteřin po mně všichni stichli a očekávali kdo se vynoří, když byli tak hlasitě slyšet vysoké jehly.

Jestli dámy chtěly pozornost, tak se jim to rozhodně povedlo.

Vepředu Daisy se svými šaty, které měli barvu oblohy a její sukně byla zhruba po kolena. Za ni lehce nejistým krokem sestupovala Lily v zelených flitrovaných šatech, které házeli prasátka. Skupinku vzadu uzavírala Charlotte v áčkové sukni a lososové halence.

Celá nebelvírská kolej se roztleskala a obdivně hvízdala, za což je dívky ocenily širokým úsměvem. Jen jsem nad tím protočila oči a došla k baru, kde dnes obsluhoval kluk z šesťáku. Myslím, že se jmenuje Simon.

"Dvě ohnivé whiskey, prosím," zahlásila jsem mu a posadila se na vysokou židli.

"Tady dvě whiskey pro krásnou dámu," mrkl na mě, což jsem úspěšně odignorovala a na ex do sebe hodila obě dvě sklenky. Simon na mě jen vykulil oči a já mu poslala vzdušnou pusu.

"Evansová, víš že jsi dneska pekelně sexy?" zařval někdo přes celou kolejní místnost. Jak jsem o několik chvil zjistila, byl to James. To je idiot! Teď si akorát tak všechno pokazil.

"Drž klapačku, Pottere, nebo to pro tebe neskončí dobře,"

"Pro tebe všechno, Lilynko květinko. Kdy dáme to rande?"

"Nikdy!" zaječela přes celou místnost zpátky Lily a její obličej měl stejnou barvu jako její vlasy.

Musela jsem se smát Jamesovému ublíženému pohledu. Ten hned, ale vystřídal nadšený, když mu nejspíš na mysl padla vzpomínka na nacvičování té dokonalé písničky.

Samozřejmě jsem měla pravdu, protože o několik chvil později už společně se Siriusem stoupali na vyvýšené pódium. Tak na tohle jsem hodně zvědavá.

Kouzlem si zvýšili hlasitost hlasu a spustili jejich ódu.

Od první věty jsem se válela na zemi smíchy, jako předtím, když jsem to slyšela poprvé. Za to Lily a Daisy se jen snažili co nejtišeji vypařit před tou potupou. Chudáci kluci, ti to schytají.

Jakmile ukončili své skřehotání, tak všichni začali tleskat a povzbuzovat je.

"Tohle asi nepotřebuju vědět, jak to skončí," ozvalo se u mého ucha a já leknutím nadskočila.

"Charlotte, to mi nedělej! Víš jak si mě vyděsila?"

"Potřebuju pomoct. Přišli by jste s Remusem za 5 minut na konec chodby?" prosila mne a já se zmohla jen na udivené přikývnutí.

"Za pět minut tam jsme." usmála jsem se na ni a šla hledat Remuse.

___________________________

"Charlotte, co se děje?" starostlivě se Remus hnal za Char, když ji na konci chodby uviděl. Ta se na něj jen dojatě usmála a pokynula ať k nim jdu taky.

"Nic broučku. Já jen, potřebuju ti něco říct a chci u toho mít jednu ze svých kamarádek."

"Pokračuj," pobídl ji, aby mluvila dál.

"Já-... Jsem těhotná," pozvedla lehce koutky nahoru, ale oči měla pořád přikované k podlaze. Jedna ruka ji spočívala na bříšku.

Remus jen stál s vykulenýma očima, a pusou dokořán. I já jsem byla dost překvapená. Rozhodně jsem nečekala, že budu svědkem něčeho pro mě tak trýznícího.

On vzal svou ruku a motýlím dotekem pohladil černovlásčino břicho.

"My budeme rodiče?" zeptal se ji chvějícím hlasem a ona konečně pozvedla svůj zrak a upřela její pohled do jeho medových očí.

"Ano."

"Miluju tě, Charlotte Nymory." sevřel ji v náručí a na tváři mu hrál šťastný úsměv.

"Miluju tě, Remusi Lupine."" pošeptala mu do ucha a po tváři ji stékaly slané slzy štěstí.

Po mé líci také sjela jedna kapka slzy. Slza poslední naděje na lásku.

Obratně jsem ji setřela a nasadila svůj úsměv. Přes rameno jsem zamávala citově rozpoložené Charlotte a vydala se zpět do centra dění.

Jakmile jsem prošla přes Buclatou dámu, okamžitě jsem zamířila k Simonovi.

"Celou flašku whiskey."

"Jses nám nějak rozjela." uchechtl se a pozvedl obočí.

"Dělej!" zavrčela jsem na něj dosti nepříjemně.

"Oukej, žádnej problém." zvedl ruce v obranném gestu a vylovil z pod pultu jeden a půl litrovou flašku whiskey.

"Díky."

Popadla jsem flašku a zase vypochodovala ven. Remus s Char se už vrátili a já tak mohla nerušeně projít hradem.

Otevřela jsem flašku a hltavě se napila. Žár mi spaloval hrdlo a zároveň i utlumoval mozek a srdce.

Na schodech jsem vysoko do vzduchu vykopla ty odporně hnusné mučící rudé nástroje, které přeletěli přes zábradlí a skončily o pár pater níž.

Studený kámen mě zebal do chodidel, ale to bylo to poslední co mě v tu chvíli zajímalo. Přihnula jsem si z lahve a pokračovala ve své noční, žalem protkané procházce.

Napila jsem se znovu. A znovu. Podesáte. Podvacáté. Bylo mi někde, že tu někde chodí Filch. Já chtěla jenom pít.

Podle okolí jsem poznala, že jsem u knihovny. Byla jsem opitá jak doga.

Vymáčkla jsem z flašky poslední kapku whiskey a naštvaně s ní hodila o zem. Roztříštila se na milion malých kousků. Uchechtla jsem se. Láhev, jakoby symbolizovala moje srdce.

Nepříčetně jsem si do střepů lehla a smála se jako psychopat.

Slyšela jsem kroky a smála se čím dál víc. Byla jsem jako v euforii. Euforii neštěstí.

Poslední co jsem cítila, kromě rozdrceného srdce bylo, že mě někdo zvedá do vzduchu a někam se mnou odchází.

Nevím kdo, nevím kam.

Jediné co vnímám jsou noční můry, které se střídají v pravidelných intervalech a znemožňují mi tak klidný spánek. Nevím co je skutečnost, co sen. Já nevím. Nevím.