The Demigod Association // Percy Jackson

Malý Olympus

Z vedlejší místnosti se ozývalo děsivé sténání nestvůr, které vnikly do domu. Na zem odkapávaly kapky něčeho, co při kontaktu se zemí začalo syčet. Těžký dech vetřelců se roznášel po celém patře. Jejich klouzavé kroky vstoupily do obýváku. Škvírou mezi dveřmi skříně viděl jejich velké stíny a měl co dělat, aby zklidnil svůj dech. Stál tiše a bez hnutí, potlačoval potřebu křičet a lapat po dechu, aby na sebe zbytečně neupozorňoval.

Zaslechl hrubý hlas, který v cizím jazyce vyštěkl nějaké rozkazy a ostatní příšery se vydaly po domě, cosi hledajíc. Když jedna z nich míjela skříň, v níž se skrýval, zadržel dech a vzdálil se od škvíry. Upřímně doufal, že ho nenajdou, po zraku, sluchu ani čichu. Bylo by to velmi nepříjemné pro ně všechny. Nejen proto, že měl na sobě tričko ze havajských suvenýrů, ale hlavně proto, že měl u pasu meč a věřil, že by se s ním nikdo nechtěl setkat.

"Najděte ho," zaskučel ten samý hrubý hlas ve starořečtině. Měl těžký přízvuk, možná kyperský, takže mu bylo špatně rozumět, ale nestvůry ho pravděpodobně pochopily.

Potichoučku se nadechl a položil ruku na meč. Měli převahu, takže se mu do boje moc nechtělo, ale tímhle tempem ho objeví dřív, než mu bylo milo, a musel na to být připravený.

Nakonec se jedna drakéna přišourala ke dveřím skříně a položila ruku na kliku, ale jak ji otvírala, ozval se z vedlejší místnosti poplašený křik a drakéna otočila hlavu oním směrem. Ať už se dělo cokoliv, využil toho. Jakmile se dveře otevřely, vytáhl meč z pochvy a přesekl nestvůru vejpůl. Jak se drakéna rozpadala, narazila paží do dveří skříně, které ho v ní opět zavřely. Ani nestačila vykřiknout a upozornit ostatní, ale to ani nebylo potřeba, protože měli jiné věci na starosti.

Jejich řadami se prohnal temný stín jako hurikán, jediné, co prozrazovalo jeho přítomnost, byl bronzová záře jeho čepele. Pár vteřin za ním se přidal druhý, obalený tlumeným zlatým světlem. Než se stačil přidat, bylo po nestvůrách. Na zemi ležel jenom jejich zlatý prach, v němž se válel Kyklop, na jehož hrudi stála osoba s mečem z božského bronzu v ruce.

"Thyellódis," pronesla hlubokým, mužským hlasem. "Rád tě vidím, starý brachu. Naposled jsem tě viděl při té vloupačce před třemi měsícemi. To už ses vrátil z Tartaru?"

"Nehraj si pána, polobože," vyprskl Thyellódis. "Moc dobře vím, pro koho pracuješ."

"Pak jistě taky víš, že budu chtít vědět, co tu děláš," pokračoval polobůh s úšklebkem na tváři. "Co vím, tak tady starej telchin Joey nebydlí."

"Za Joeyho bych nedostal takovejhle balík," uchechtl se Kyklop.

To upoutalo polobohovu pozornost. "A za co dostáváš tenhle?"

"Nevíš, s čím se potýkáš," zasmál se Thyellódis a než se stačil kdokoliv nadechnout, rozpadl se v prach.

Polobůh si překvapeně oprášil oranžové tričko od nestvůřích zbytků a otočil se ke své tiché společnici. "Co si myslíš, že tu dělal?"

Dívka ukázala na skříň, jejíž dveře se mezitím otevřely, a chlapec, který se v ní skrýval, se je pokoušel nepozorovaně zavřít. Když si uvědomil, že byl odhalen, stáhl ruku zpět a vylezl ze skříně.

Polobůh mu věnoval nevěřícný pohled. "Nico... di Angelo?" Ušklíbl se. "Co to máš na sobě?"

Nico si odfrkl, sklopil pohled k barevnému tričku s obrázkem želvy a nápisem Honu Love a zastrčil meč ze styxského železa zpět do pochvy. "Netvař se, že jsi čekal, že jsem umřel, Jacksone."