Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 7. - Owen je zpět

- Owen -

Už tu sedím svázaný dva dny. Mám sucho v krku, špatně se mi dýchá a mám hlad. Kiara mi slíbila, že se pro mě vrátí. Bez ní se odsud nedostanu.

Ale to, co předtím řekla. Je to pravda, nebo ne? Možná by to i dávalo smysl, ale... Možná bych se měl spolehnout spíše na sebe než na ni. Kde ale asi teď je? Achjo. Stejně ji miluju.

Panebože, tříští mi hlava. Nemůžu pořádně myslet, kvůli těm drogám co mi napumpovali do krve.

Ozvaly se kroky, které se blížily ke mně. Neměl jsem ani dostatek síly zvednout hlavu a podívat se, kdo to je.

„Vypadá to, že tvoje drahá Kiara se rozhodla zdrhnout." Baker. Ten slizák, ale co to říká? Že by Kiara utekla?

Ne, to není možné. Anebo je? Možná mě opravdu jenom využívala, ale to by přece neudělala, i když... Její původ zřejmě hovoří o něčem jiném, ale pořád je tu ta naděje, kterou nehodlám ztratit i kdyby se Kiara neozývala a nikdy nevrátila.

„Asi jsi jí nebyl hoden jakožto normální Pozemšťan."

Ta jedna podělaná krysa. Až budu volný tak jeho hlavou proženu kulku.

„Dobrá to herečka. Využívala tě a nikdo by nevěřil, že to nebyla láska, ale jen pouhá hra."

„Táhni do pekel," zmohl jsem se jen napár tichých chraplavých slov.

„Do Helheimu abychom byli přesnější," poznamenal Baker.

Anebo ne. Průstřel hlavy by byl dobrým skutkem. Jeho hru, jeho mučení, jeho smrt si vychutnám jako skleničku toho nejlepšího vína, co na téhle pitomé planetě jen je. Jako skleničku vína v barvě krve. Nejen barvě ale i chutí a vlastně to krev bude. Buď jeho, nebo moje. Nic jiného není možné. Jeden z nás zemře a já věřím, že on.

„Šéfe, pojďte sem," zavolal nějaký sluha na Bakera. On se zřejmě otočil a odešel.

Neslyšel jsem celý hovor. Pouze útržky.

„...S.H.I.E.L.D...."

„...našli..."

„...pryč..."

To mi stačilo, abych si domyslel, že nás našel S.H.I.E.L.D. a chce sem vtrhnout a oni musí zmizet.

Ještě chvíli se tam o něčem dohadovali, ale žádné slovo jsem tentokrát nerozuměl. Snažili se být opatrnější. Stejně bych se s někým vsadil o deset dolarů, že tu už S.H.I.E.L.D. je.

Nalevo se ozval výbuch.

Tu sázku bych vyhrál.

Nemohl jsem vidět co se děje, ale ozvaly se kroky, střely z pistolí a dopady těžkých těl na zem. Poté se ke mně přiblížily kroky a nějaká dívka mi zvedla hlavu a podívala se mi do očí. Prozkoumala je a zřejmě poznala, že mám v sobě různé hnusné omamné látky Hydry.

„Jste v pořádku?" zeptala se tiše a já se zmohl jen na syknutí: „Jo."

„Je tu raněný," zavolala vyšším hláskem a seběhli se sem cca tři další lidi. Viděl jsem jen matné obrysy, mohlo jich být klidně pět, ale ty dva dny si vybraly svou daň.

Nějaký vězeň za druhé světové války by teď určitě řekl: „Tss... to bych zvládnul i s rukou za zády," a já bych jen odpověděl: „Já se dvěma."

Kleknul si přede mne i jeden zvláštní chlapík, který mi řekl: „Budete v pořádku," a nic víc si nepamatuju. Možná mi taky něco dali, ale je to S.H.I.E.L.D. Snad.