Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 8. - Telefonát

- Kiara -

Dostali jsme se zpátky na Miláno, kde na nás čekala Mantis a Rocket nadšeně běžel k "warp generátoru", pokud se to tak dalo nazvat, což nedalo.

„Bude ten warp fungovat?" zeptal se mě tiše Peter, protože měl strach o svoji drahocennou loď.

„Ne. Alespoň se ale nějak zabavil a viditelně mu to zvedlo náladu."

„Rozmontoval moji loď!" naštval se Peter, ale Gamora vzala trochu jeho vzteku na sebe: „Naši loď."

„Naši loď," opakoval omluvně s ironickým podtónem. Ti dva mezi sebou něco mají.

„Nebude to fungovat. Bude poté smutnej a pak se na to vykašle, protože na warp pohon potřebuješ dvě obří gondoly a jaderný generátor."

„Achjo, no co s tím ale teď dělat. Alespoň s tou náladou jsi měla pravdu. Není tak odrzlej a zlej jako normálně."

„Nemáš zač," odpověděla jsem na jeho nevyslovené díky. Peter odešel řídit a já si sedla na pohovku.

„Au!" sykla jsem, protože jsem na tu ránu na boku tak nějak zapomněla. Měla bych si ji ošetřit a získat nějaké oblečení, které bych mohla normálně použít.

Vyšla jsem na řídící můstek. No dobře, tohle slovo bylo až moc honosné pro tuhle menší kajutu s třemi sedadly a nejspíše řídícími panely.

„Nemáte tu nějaké oblečení navíc? Moje je v dezolátním stavu," zeptala jsem se bez zbytečných okolků.

„V dez-co stavu?" zeptal se Rocket zezadu ze "strojovny".

„V dezolátním stavu znamená, že moje hadry jsou pěkně na maděru a nenechte se mýlit. Tohle co mám na sobě je jen iluze."

„Ehm... támhle ve skříni by mělo být ještě něco, co by se dalo nosit a mohlo by ti to být," poznamenal Peter.

Otočila jsem se a šla směrem ke skříni. Před ní jsem se však zastavila. Počkat! Potřebuji ještě něco naošetření té rány. Furt na to zapomínám. Otočila jsem se a pokračovala: „A nějaký obvaz a dezinfekce by taky nebyly k mání?"

„Já jsem Groot."

„Cože?" zeptala jsem se, protože jsem neměla ani šajna o tom, co říkal.

„Jsou dole ve skříňce, jestli chceš klidně se tam dole i převlékni," odpověděla mi Gamora. Sice nevím, jestli překládala to, co říkal Groot, nebo prostě odpovídala na moji otázku, ale za tuhle informaci jí děkuju.

Otočila jsem se směrem ke skříni, ze které jsem vyndala nějaké starší hadry, které už nikdo dlouho nenosil a neprovětral. Byly celkem zatuchlé, ale myslím, že by se to dalo nosit. Pořád lepší, než moje triko, ze kterého nyní zbyly jen cáry.

Šla jsem dolů, vzala obvazy a dezinfekci a nechala zmizet svou iluzi, abych si mohla ošetřit tu ránu, od té svině, co mě "škrábla". Musím uznat, byla to slušná rána. Myslela jsem si že bude více povrchová, ale není hluboká. Jen je problém, že se snadněji zanítí.

Dezinfekce byla v skleněné lahvičce a měla zvláštní růžovou barvu, ale to může být tím, že tady se využívají jiné zdroje a jiné postupy výroby. Nakapala jsem si malinko dezinfekce na dlaň a pak jí potřela ránu. Sykla jsem, protože to slušně pálilo.

Nevím, jestli mám vidiny, nebo ne, ale viděla jsem jak se trochu masa a kůže zacelilo. Zkusila jsem to znovu a znovu se to místo trochu zacelilo. Tohle by na zemi měli také vynaleznout. Všechno možné lékařství by bylo jednodušší.