Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 10. - Kocovina

Gamora a Mantis se kocoviny zbavily asi tak před půl hodinou a teď zkoumají funkčnost lodi, jestli vydrží další cestu hyperprostorem. Kdybych byla optimistická, řekla bych, že by to vydržela, ale já optimista nejsem.

„Já jsem Groot," řekl roztomiloučký hlásek u mých nohou. Vzala jsem ho do dlaně a posadila na skříň, aby mohl vidět, co dělám.

Měla jsem před sebou iluzi galaxie o velikosti třicet na třicet centimetrů, rozdělenou na kvadranty podle Země a přemýšlela jsem, jak se dostanu domů, jak dlouho by to trvalo a jestli by nebylo lepší putovat po galaxii. Jak pro mě tak pro Owena. Je pravda, že ho miluju a že se o něj bojím, ale nejde o to co chci já, ale co bude pro něj nejlepší.

„Au, moje hlava," ozval se Peterův hlas z gauče.

„Neměls toho tolik vypít," poznamenala jsem a vedle iluze galaxie jsem vytvořila iluzi Milána a po částech ji rozebírala.

„Nebyl náhodou tvůj nápad jít se zlít?"

„Můj nápad byl jít do baru, dát si pár skleniček vína a pak se poklidně vrátit do Milána. Ne se vožrat jako prasata a zlít se do němoty." Vzala jsem z poličky nějaký Xandariánský prášek na bolest a proti kocovině a hodila jej na stůl před Petera. „Tu máš. To zmírní tu bolest."

„Jak to, že ty nemáš kocovinu?" zeptal se mě, načež si vzal dva ty prášky.

„Zas tolik jsem toho nevypila a navíc mám rychlý metabolismus."

„Pokud nemáš žádnou kocovinu nemohla jsi vypít ani jednu skleničku Beveru."

„Vypila jsem jich šest."

„Já sedm," řekl a stočil pohled do strany. Lhal mi. Poznám to.

„Vážně?"

„Šest." Protočila jsem očima a raději nerozváděla dál, že mi lhal a měl jen pět skleniček. „Vždyť si Terranka jako já. Měla bys teď spát a ležet s obří kocovinou."

„Nejsem Terranka," opravila jsem ho a on se zase dál vymlouval: „Vždyť jsi ze Země."

„Nejsem. Jen jsem tam vyrostla."

Podíval se na mě a řekl: „Kdo teda jsi?"

„Bude ti muset stačit to, že jsem ze čtvrtiny Asgarďan."

„Ty neznám."

„Zeptej se Gamory. Nemám trpělivost ti to vysvětlovat," uzavřela jsem celou věc a dál si prohlížela iluzi této lodi. Peter se už zvedal, že dojde za Gamorou a zeptá se jí, ale místo toho zazvonil ten jejich futuristický telefon a Peter jej zvednul a zůstal sedět na gauči.

Na obrazovce se zjevila Nova Prime a oznámila: „Máme výsledky vyhledávání Aetheru, můžeme Vás poprosit, abyste se co nejrychleji dostavili do mé kanceláře."

„Jistě hned tam budeme," řekl Peter a ukončil hovor.

„Já, ty a Gamora půjdeme do té kanceláře a Mantis s Grootem tu budou hlídat Draxe, Rocketa a Miláno."

„Tak tedy vyrážíme," řekla Gamora, která slyšela Petera, hovor s Novou Prime a možná i náš rozhovor, což se mi moc nezamlouvalo, ale stejně by za ní s tím rozhovorem šel.

Zrušila jsem své iluze a Groot jen smutně poznamenal jeho obvyklou větu: „Já jsem Groot." Asi byl smutný, že jsem zrušila iluze, ale musím jít.
Vzala jsem ho do dlaně, vyrazila za Peterem a Gamorou a cestou kolem stolu jsem tam Groota položila.

Šli jsme cestou k hlavní budově Impéria Nova a já se cítila jako dítě, které jde za svými rodiči, kteří se na něj zlobí.

„Hodláš nám někdy říct víc o svém původu?" zeptala se Gamora a mě došlo, že slyšela celý náš rozhovor s Peterem a že mě sledovala možná už i předtím.