Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 15. - Rodina? Rodina.

„Jsi raněná?" ptala se Gamora poté, co jsme se dovlekli do Milána a já se s bolestným syknutím položila na gauč.

„Nejspíš jen zlomený žebro a pár modřin," konstatovala jsem klidně a snažila se vymyslet, jak tu zlomeninu zafixovat. Je to zlomenina žebra, takže hrozí propíchnutí hrudníku... To je snad jedna z nejhorších zlomenin, kterou jsem si mohla udělat. Díky bohu, a to doslova, za to, že mám telekinezi, kterou můžu zlomeniny jednoduše zafixovat, ale bolet to bude.

Gamora vzala z lékárničky nějaký modrý prášky, asi proti bolesti, a hodila mi je. Peter nás mezitím pozoroval a poté se otočil na tu ženu, která nám pomohla. „A mimochodem. Kdo sakra seš ty a proč si nám pomohla?"

„Jmenuji se Tierra a jsem Kiařina máma." Tady byl ten háček.

Peter se na mě tázavě podíval a já pohodila rukama: „Oukej... dobře... ehm..."

„Nechceš nám něco říct?" zeptala se Gamora a já cukla rukama, protože co jí mám k tomuhle říct? Nějaká ženská, kterou vidím poprvé v životě mi řekla, že je mojí mámou? Wow, to chce potlesk.

„Co ti k tomu mám sakra říct?"

„Já nevím. Třeba to, jakto, že pocházíš z neviditelné planety?" vmísil se do diskuze Rocket. No super, toho tu teď fakt potřebuju.

„Ehm...jo?"

„Cože? To nedává smysl!"

„Ne?" zkusila jsem hádat, protože mi došla jakákoliv slova vhodná pro tuhle situaci. Tady vlastně nejsou žádná vhodná slova.

„Rockete, uklidni se," varoval ho Peter, ale zřejmě marně.

„Jak se mám uklidnit? Dyť vo ní nevíme vůbec nic."

„Tohle nedávalo smysl."

„Musíš se smířit s tím, že nic v tomto vesmíru nedává smysl," řekla Gamora, čímž do jisté míry uklidnila situaci, ale pořád tu byla napjatá atmosféra.

„Shrňme si to. Seš z čtvrtiny Asgarďan, z poloviny Galian, nebo jak se ta rasa nazývá, a pocházíš z neviditelný planety, na který nemají rádi cizince," začal situaci rozvádět Peter. Ano tohle nikdo z nás nevěděl.

„Nejspíš."

„Jak jako nejspíš?" Rocket by potřeboval nějak zklidnit.

„Nemysli si, že nejsem stejně překvapená jako ty." To stačilo.

„Umíš ovládat iluze, telekinezi, počítače," pokračoval Peter, ale já se do toho vmísila: „Ještě pár serepetiček s ledem a myslí... ale to je vedlejší." On jen pozvednul obočí, ale poté pokračoval dál: „Pocházíš z týhle neviditelný planety a přitom si vyrůstala na Zemi?"

„Je to složitý," poznamenala jsem a podívala se na Tierru.

Je to divný... mít mámu. Neříkám, že Natasha nebyla dobrá máma, ale prostě opravdová máma je něco jiného. Je to zvláštní pocit, který jsem mockrát v životě nepocítila, ale teď už vím, že ho snad nikdy raději nebudu chtít pocítit.

„Tak vysvětluj," rozkázala Gamora, ale mě došlo, že o tom moc nevím, tak jsem se rozhodla pro jinou variantu. „Ať to vysvětlí někdo, kdo to zná líp," oznámila jsem a znovu se podívala na Tierru.

Ta si jenom povzdychla a začala vyprávět: „Jednoduše, seznámila jsem se s jedním cizincem, co spadl na Galii a přesto, že cizince už dopředu odsuzujeme, tak já se do něj zamilovala, jenže musel odejít," zněla poněkud smutně a procítěně, tohle bude buď dobrá lež nebo pravda, „pak se narodila Kiara. Ale problém byl zase v tom, že byla počata s cizincem. V jednom roce se ale už dá poznat, či je dítě čistokrevný Galian. Proto jsem ji musela poslat někam jinam. Jak v prostoru tak v čase."