Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 16. - Zákon schválnosti

Jenže... něco tady nebylo v pořádku. Ještě jsme neskočili a skok byl hned za planetou. Museli jsme ho přeletět nebo minout.

„Rockete?" zeptala jsem se, hned když jsem se otočila a vylezla do řídící místnosti. „Neměli jsme už skočit?"

„Skokový pohon se podělal," řekl naštvaně Peter.

„Chápete, že jsme Galianům utekli a okamžitě po nás půjdou? Jestli neskočíme, nebo nenastartujeme Warp, tak jsme do pár minut stoprocentně mrtví?" zeptala jsem se spíše na řečnickou otázku a dočkala jsem se Rocketovy nevrlé odpovědi: „Měli jsme rovnou vodletět." Udělala jsem dotčenou grimasu, ale nikdo si toho nevšímal.

„Já svý lidi nenechávám na holičkách."

„Odkdy to je prosím tě tvůj člověk?"

„Od tý doby, co se k nám přidala, takže zavři klapačku a voprav skokovej generátor!" Myslela jsem si, že Rocketovi se dá věřit. Nedá.

„Dyť sme vo ní nic nevěděli!"

„To nevíme ani teď!" Opravdu?

„Hej!" vyprskla jsem naštvaně, ale oni si toho nevšímali: „Tak proč si ji zachraňoval?!"

„Prostě oprav ten generátor ty jedna podělaná vačice!"

„Já nejsem žádná vačice, ty jedna... pozemská... opice!"

„Neurážej mě!"

„Tak ty neurážej mě!"

„Uklidněte se vy dva! Rockete oprav generátor! A hned!" vložila se do toho Gamora, ale zřejmě moc nepomohla.

„Nestihnu to opravit tak rychle, ani nevím v čem je problém!"

„Máš snad lepší nápad?" ptala se Gamora a mě by to seriózně taky zajímalo.

„Jo!"

„A jakej?" zeptala jsem se tentokrát posměšně já.

„Dát jim, co chtěj." Tohle zabolelo.

„To mi vysvětli, proč jsme je zachraňovali?" zeptal se Peter a Rocket spěšně odsekl: „Co já vím."

A přesně v tenhle moment se ozvala rána, kvůli které celá loď cukla, takže se nikdo neudržel ve stoje. Spadla jsem na zem a ucítila teplý pramínek krve v ústech. A strašnou bolest na hrudi. Žebro. Doufám, že se mi neprotrhly plíce, ale to bych už dost možná v této chvíli nežila... ale žiju. Oslavujme!

Rocket se už ani nesnažil nějak oponovat a rychle spěchal opravit skokový generátor, anebo Warp pohon. S tím, jak ho zatím znám, tak šel určitě doopravit Warp pohon. Já se přes bolest postavila, telekinezí znovu zafixovala žebro. Znovu a lépe. Peter rychle skočil za joystick, kterým se řídilo Milánoa snažil se vyhýbat střelám, ale byl tu problém. Nevěděli jsme, odkud střely přijdou, protože jejich lodě byly neviditelné, stejně jako samotná planeta. Tahle technologie je užitečná.

„Sakra," zaklel Peter a následně pokračoval: „Nevidíme je. Jak je můžeme zasáhnout?" Já si v tomto momentě snažila vzpomenout na cokoliv z fyziky, co by nám mohlo pomoct, ale nic mě nenapadalo. Až na... mám to! Odpovědí je voda a atmosféra.

„Jak daleko jsme od planety?" zeptala jsem se a Gamora vysunula nějakou obrazovku a odpověděla: „Asi deset tisíc kilometrů."

„Pořád jsme v atmosféře a gravitačním poli," konstatovala jsem, ale Gamora se na mě jen tázavě podívala.

„Je to jako kdybychom byli v extrémně řídké vodě. Loď není klidná jako voda, pulzuje a dělá vlny a pokud počítáme s tím, že se hýbe..."