Avengers: Nespoutaný oheň

Kapitola 1

Ahoj jmenuju se Violetta Starková a nejdřív vá o sobě něco povím. Bylo mi 5 když jsem byla na menší procházce a při ní mě hydra unesla. V 8 jsem získala schopnost. Získala jsem schopnost ovládat oheň. Všehno se to tehdy seběhlo tak rychle. Mučily mě a já vybouchla. Celou záladnu zaplavil oheň. Nikdo to nepřežil. Ani nevím co se stalo, prostě se to stalo. Potom jsem utekla a zase v 10 v rusku mě daly do něaké rudé místnosti, kde jsem se seznámila s Natashou Romanoffovou (  pozn. nevím jak se to pořádně píše ) a v mých 12  se nám povedlo společně utéct. Mě bohužel znovy chytily. Nejednou jsem se pokoušela znova utéct, ale vždy marně. Až v mých 17 se mi podařilo utéct. Bylo to ale daleko od NY, tak jsem se rozhodla rozvíjet svojí schopnost ohně. Třeba potom bych se tam pomocí ohně mohla dostat.

Už je to půl roku od mého útěku, ale já jsem teprve ve Wakandě a přesněji v sokovii. Normálně jdu po ulici, když uslyším výbuch. Automaticky jsem ten oheň z toho výbuchu vycítila a rychle ho zadržela. Okamžitě jsem se šla kouknout co se stalo. A hele avengers. Vím o nich z televizí co jsou ve výlohách. Pamatuju si tátu jako ironmana no a nic víc mě nezajímalo. Slyšela jsem jak si povídají kam zmizel ten oheň, tak jsem se rozhodla vstoupit ze stínů.

,,Ahoj'' řekla jsem. Nechci aby zatím věděy o té schopnosti, tak jsem ten oheň nechala zmizet.

,,A ty si jako kdo?'' Zeptal se mě táta. Jako vážně mě nepoznává? No nechám to plavat.

,,Holka stačí?'' Začala jsem posměšným tónem. O tátovi jsem se třeba dozvěděla jakej je egoista a ze všeho si dělá srandu.

,,Nebo jsem taky tvoje mladší verze která ti nakope prdel.'' Řekla jsem zase posměšně. Co já s tim furt mám.

,,Mluv slušně.'' Ozval se něakej americkej vlajkonoš.

,,Mlč ty olympijskej vlajonoši'' Hele jak zmlknul.

,,Violet?'' Zeptal se táta s údivem na tváři.

,,To ti to teda trvalo.'' Řekla jsem a protočila oči.

,,Já já myslel že si mrtvá.'' Si dělá srandu né?

,,Ne nejsem, protože myslet je hovno vědět.'' Další stěr. Jo.

,,Co se s tebou teda stalo?'' Zeptal se mě na tu stupidní otázku.

,,Až doma jo?'' Nepotřebovala jsem se tady hádat a ztrapnit se.

,,No když chceš...''  řekl do prázdna.

,,No tak co bude teď?'' zeptal se ten vlajkonoš. Najednou se za ním někdo objevil a chtěl ho omráčit. Okamžitě jsem zaeragovala a hodila po něm nožík, který se mi povedlo získat.

,,Dávej pozor na záda.'' usmála jsem se. V tu chvíly jsem si všimla jedné zrzky co tam s nimi byla.

,,Nat?'' řekla jsem.

,,Violet?'' Když tak abyste věděly tak my jsme tam byly jako starší ségry. Byla jsem strašně překvapená kam to dotáhla. Tak se ta moje oběť vyplatila.

,,Uniká mi něco?'' zeptal se táta.

,,Emm Tony ty víš co mi dělaly viď že jo?'' pokusila se nastínit situaci nat.

,,Jo, bohužel jsem to četl. Ano, ano já vím je to u mě divný, ale ty si mě vážně zajímala.'' odpověděl Tony. Všichni jsme ho zpražily pohledem.

,,Ok tak mě zajímala ta místnost no.'' Aspoň se přiznal.

,,Prostě a jednoduše. Byla jsem tam s nat od 10 s nat jsme o dva roky později utekly, ale mě chytily. Tak se mi povedlo utéct před půl rokem. Stačí?'' řekla jsem nejstručněji jak jsem mohla. Všichni na mě vyjeveně koukaly.

,,Co prosím?'' řekl táta. Popravdě se mu nedivím. Jo to jsem vám eště neřekla že občas se mi vrací minulost z hydry a já tu bolest, všechno prožívám znovu. Mezitím co to prožívám tak jsem v bezvědomí. Sice po tom nemám škrábance modřiny atd., ale bolí mě po tom celé tělo.

,,Chudáčku. Jinak jsem Wanda. Ovládám telepatii a telekinezi.'' nastavila mi ruku. Na 100% si přečetla mojí mysl. No super. Potřásla jsem si s ní rukou. V tu chvíly kdy jsem jí pustila se mi objevila ta minulost. Zrovna když mě bičovaly. Au.

,,Ty jeden malej spratku ukaž ty schopnosti.'' zařval.

,,Já nevím jak.'' brečím

,,No tak tě budeme být dokud se nenaštveš a schopnnosti se neprojeví sami.'' usmál se. Bičovaly mě, mlátily prostě hrůza.

,,Violet!''

,,Dobrý už jsem v pohodě jo?''