Několik hodin uteklo a Hoseok stále nikde.
Klepal jsem se zimou, v břiše mi kručelo hlady a začínal jsem pomalu usínat.
Dnes už asi po stopadesáté jsem vytáhl z kapsy mobil a zkontroloval, zda se Hoseok neozval.
Nic, ticho, jen číslice, divoce svítící do noci, ukazujíc mi, že jsou téměř dvě hodiny ráno rušily ten klid...
Ani jsem si neuvědomil, že pomalu usínám. Hlava mi pomalu klesala do strany a nebýt cizí ruky, dost bych si ublížil.
Dezorientovaně jsem se rozhlédl a očima našel Jina, který na mě smutně koukal.
„Jiminie~, pojď dovnitř, nastydneš." řekl měkce.
Zakroutil jsem hlavou v nesouhlas
„Nemůžu, co když se Hoseok najednou vrátí?"
______________________
Baobab c:
Dneska jen kratší, protože po včerejšími problémy s publikováním to nehodlám pokoušet xddd
Kampak se nám asi Hobi zaběhl? xd
Naskočila vám minulá kapitola? .__.
TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts
