Alone.

6

,,Já jsem Chloé. A tohle jsou poslední slova, která uslyšíš, než chcípneš." odvrátila zrak a namířila na mě zbraň. 

Na nic jsem nečekala a začala utíkat. Za mnou byly slyšet rány z pistole, naštěstí se ani jednou netrefila. 

Pěkně blbej aim....

,,Neutíkej ty mrcho..." rozzlobila se, ,,chceš snad umřít jako posránek?!"

Neodpověděla jsem. Hbitě jsem se protáhla mezi dveřmi do sklepa a následně dveře zabarikádovala křeslem.
Zhluboka jsem dýchala.

Tak jo...Nádech....Výdech...

Nahodila jsem svůj mozek do provozu a přemýšlela, co bude dál.

,,Vylez!.." křičela, přičemž bouchala do dřevěných, již pomalu rozpadajících se dveří.
Vypadalo to, že dveře každou chvíli vyrazí.

Pečlivě jsem se rozhlédla. Žádné únikové východy. Žádná okna. Jsem v pasti.

Příště si to musím lépe promyslet. Ale....Co když už žádné ,,příště" nebude...?

Ne....Na to nemysli...Něco vymyslíš...A pak se budeš vyžívat v jejím pomalém a bolestivém mučení.

Nedokázala jsem se pořádně soustředit. Ani vymyslet východisko z této zapeklité situace. Rány do dveří byly čím dál tím víc hlasitější, což mě vždy vyvedlo z míry.

Když už mi nezbývala žádná jiná možnost, schovala jsem se za hromadu starých, pomalu plesnivějících sudů.
A s naprostou tichostí sledovala, co se bude dít.

Posledním silným výkopem rozrazila dveře, přeskočila křeslo, které jí překáželo v běhu a celá udýchaná se ocitla v prázdném sklepě. Spíše prázdného z jejího pohledu.
Já jen vyčkávala na tu správnou příležitost, tudíž příležitost, při které bych jí mohla bezpečně odzbrojit.
Bez toho, aniž by se mi cokoli stalo.

Chloé pomalu postupovala dál od rozražených dveří, přičemž do všeho, co jí přišlo pod nohy, kopala.

Ta naivní husa si opravdu myslí, že mě najde? Haha.

Na nic jsem nečekala. Zezadu jsem na ní skočila a povalila jí na zem. Zbraň, kterou pevné svírala v pravé ruce upustila, a já do ní pohotově kopla, aby si jí nemohla vzít zpátky.

,,Co to..." stačila říct, než jsem jí silnou ránou praštila do hlavy.

Její bezvládné tělo jsem poté pomalu šoupala po podlaze. Ruce jsem jí zvedla nad hlavu a klasickými pouty připoutala ke kovové trubce. Nohy jsem svázala k sobě, aby mě popřípadě nemohla kopnout.

Vše již bylo připravené, nyní jen vyčkat na její probuzení.

Bylo zábavné, uspořádávat si v mysli, co jí provedu. Rychlé zabití? Nebo zdlouhavé mučení?

Tolik možností, jak si hrát :).

~1 HOUR LATER~

Chloé začala pomalu hýbat očními víčky. Já přistoupila blíž k ní, abych jí mohla přivítat svým přátelským úsměvem, roztaženým od ucha k uchu.

Konečně byla plně probuzená. Zmateně se kolem sebe začala rozhlížet, až její pohled padl na mě. Rozšířily se jí zorničky, jemně přivřela oči a úsměv mi opětovala.

,,Aaaa....Ty." ušklíbla se a skousla si dolní ret.

,,Vítej zpátky.." pronesla jsem bez zaváhání.